K tomu málu viditelných památek, které upomínají na hornickou minulost našeho regionu, patří štola sv. Jana Evangelisty, situovaná v blízkosti obce Jiřetín pod Jedlovou. Štola sloužila v minulých staletích k dolování mědi, olova, cínu a stříbra. Kdo o ní neví, snadno ji přehlédne – když přijíždíte do Jiřetína od Děčína, kousek za ski areálem Horní Podluží je cca 0,5 km před Jiřetínem nenápadná odbočka na osadu Jedlová. A u ní několik nevzhledných budov s parkovací plochou, odkud je to už jen pár metrů k boudě a vstupu do štoly.
Leccos o její historii i těžbě rud lze kromě internetu najít např. v knize Historie a současnost podnikání na Děčínsku a Šluknovsku (text Mgr. Jana Němce na str. 117-118) či v publikaci Jiřetín pod Jedlovou Jana Smetany. Hodně místa je této lokalitě věnováno v publikacích Kruhu přátel muzea Varnsdorf. V ročence z roku 2002 je na straně 80 zpráva Bohuslava Flekny o sezóně 2001, v Mandavě 2006 je rozsáhlý materiál Miroslava Plekance (od str. 20 do str. 38) o podzemí, chodbách a štolách, krom jiného i z okolí Tolštejna a Jiřetína, v Mandavě 2007 pak text Jana Štiky o zpřístupnění dolu na str. 55 až 66.
Nejstarší písemná zmínka o dolování na tolštejnském panství pochází z roku 1474 v listinách saských knížat Ernsta a Albrechta (datováno 12. 6. 1474). Tento dokument opravňuje jakéhosi Hanse Kellera získávat těžbou a rýžováním na pozemcích výše jmenovaných knížat zlato a odvádět do knížecí komory čtvrtinu ze získaného výnosu. O deset let později dal král Vladislav Jagellonský v Kutné Hoře svolení vrchnímu maršálkovi Hugoldu ze Schleinitz a jeho synům na dobu 15 let provádět zde svobodné dolování. Přesné místo není známo, nalezeno bylo však velmi málo. Zájem vrchnosti se proto obrátil k lokalitě na severním svahu dnešní Křížové hory. V roce 1509 udělil panovník Heinrichu ze Schleinitz další privilegium k těžbě a v roce 1539 vznikla zde nejstarší štola sv. Kryštofa (délka 197 m), která se nachází ve svahu nad štolou sv. Jana Evangelisty. Protože v jejím okolí měli svá obydlí kverkové a horníci (přivolaní především ze Saska), Jiří ze Schleinitz pro ně vysadil nové horní městečko Sankt Georgenthal – dnešní Jiřetín pod Jedlovou.
Těžil se hlavně galenit a chalkopyrit, z nichž se tavbou získávalo stříbro a měď. Sekundárním produktem byla modrá skalice, poptávaná tkalci a soukeníky jako mořidlo k barvení látek. Přes veškerou snahu byl ale výnos z dolování malý. Někdy po roce 1570 vystavěl Christoph ze Schleinitz v blízkosti dolu stoupu na drcení rudy a šmelcovnu. Roku 1587 zakoupil panství vicekancléř Království českého, právník ve dvorské službě Georg Mehl ze Strehlitz. I když měl ze svého předchozího majetku (roku 1562 koupil Grabštejn) s dolováním ty nejhorší zkušenosti, v těžbě pokračoval. Roku 1587 vymohl u císaře Rudlofa II. úplná městská práva pro Jiřetín, ale po jeho smrti syn Baltazar upadl do tak velkých problémů, že zemřel ve vězení pro dlužníky na Pražském hradě.
K útlumu prací došlo v roce 1599, kdy Jiřetín ochromuje morová nákaza, která si vyžádá na 300 lidských životů. V roce 1620 dosahuje těžba svého vrcholu, byly dobývány rudy s obsahem stříbra 624-1250 g/t a se 4-14% obsahem mědi. Další osud dolu silně poznamenala třicetiletá válka a majitelé nakonec od těžby zcela upustili. Berní rula v roce 1654 v okolí Jiřetína žádné dolování neuvádí.
Obrat nastal v polovině 18. století – těžební společenstvo se pokusilo obnovit těžbu, ale při pokusech v původní štole se zadlužilo natolik, že muselo ukončit činnost. Navíc začala 1756 válka s Pruskem. Poté se do věci vložila vrchnost a kníže Alois z Liechtensteinu pověřil v roce 1781 Johanna Hennevogela z Edenburku obnovou dobývání. Ten povolal havíře z Kutné Hory, obnovil staré štoly a hlavně založil štolu sv. Jana Evangelisty, která se stala největším důlním dílem. Měla sloužit jako dědičná (odvodňovací) štola výše položené štoly sv. Kryštofa, ale i jako kutací. Předpokládalo se, že rudné žíly pokračují směrem do nitra hory.
Prvním šichtmistrem je jmenován Anton Donat, který kromě jiného pro tehdejší úřady roku 1790 sepsal zprávu o dolování u Jiřetína pod Jedlovou. V roce 1800 jsou podle zprávy aktuára horního soudu Erasmuse Pschorra v nových chodbách štoly sv. Jana Evangelisty těženy rudy s obsahem 4 -7% mědi a 0,0312 – 0,1248% stříbra. To už v dolování u Jiřetína pokračuje bratr Johanna Hennevogela – Martin.
Bohužel však ani v tomto případě nebylo dolování výnosné, roku 1785 tu pracovali čtyři havíři a jeden vozač. Podrobnosti o samotné ražbě a vzniku propojení se štolou sv. Kryštofa či ražbě postranních chodeb neexistují. Pro malé výnosy a vysoké náklady na zpracování rudy ve Freibergu je roku 1804 provoz znovu přerušen a dokonce jsou zbořeny manipulační budovy.
Ke znovuotevření přistoupila 1883 Jiřetínská rudná těžební společnost, ale i ta hospodařila s prodělkem, poslední pokusy o těžbu proto v tomto kraji skončily v roce 1910. Stačila ale štoly přejmenovat – spodní štolu (sv. Jana Evangelisty) označovala jako Čerstvého štěstí a horní (sv. Kryštofa) jako Šťastné náhody.
Do štoly chodily výpravy ještě za jejího fungování, 3. 6. 1883 např. provedl vrchní důlní štolou skupinu členů Excursionsclubu z České Lípy. Jiřetínský spolek pro cizinecký ruch na začátku 30. let 20. století pojal myšlenku vytvořit turistickou atrakci. Štola sv. Jana Evangelisty byla pro svůj nejzachovalejší stav v roce 1935 zpřístupněna pro veřejnost ve spolupráci s Horským svazem.
Po vypuknutí války tu veškeré aktivity ustaly a nebyly obnoveny ani po jejím skončení. V letech 1955-6 sice byly místní štoly v rámci celostátního geologického výzkumu zmapovány Severočeskými rudnými doly, ale ty další těžbu nedoporučily a tak byly vchody odstřeleny a zavaleny. Po víceméně náhodných a laických průzkumech až na začátku 90. let došlo k cílevědomému průzkumu, který ve spolupráci s obcí vyvrcholil obnovou štoly a jejím slavnostním otevřením 7. 8. 1999.
Dnes je tedy štola opět pro turistickou veřejnost zpřístupněna. Hlavní chodba měří přes 300 metrů a zhruba v její polovině je prostor zvaný „kaple“ s vytesaným oltářem, dřevěným křížem a malým jezírkem. Nejhlubší přístupná místa jsou cca 70 metrů pod povrchem. V jedné z chodeb je k vidění propojení s již zmiňovanou (a mnohem starší) štolou sv. Kryštofa. Štola údajně skýtá blahodárné prostředí pro astmatiky a do podzemního jezírka zde kape voda, která má křísit kocovinou stižené. Návštěvnická sezóna trvá od května do října, otevřeno je od úterý do neděle v době od 10:00 do 16:00 (poslední prohlídka v 15:00)
Aktualizace 2019 z knihy Lužický zlom: Hranice mezi dvěma světy (Novela Bohemica Praha 4-Kunratice 2018), str. 154-157:
Štola je vyražena v bloku slabě přeměněných drob proterozoického stáří, tedy sedimentárních hornin, do kterých intrudovaly magmatické horniny lužického plutonu. Důlní dílo sleduje hydrotermální polymetalické zrudnění křemen-karbonátových žil.
Rudní minerály jsou chalkopyrit, sfalerit, stříbronosný galenit, pyrit a také ankerit, karbonátová ruda železa, která zde nebyla předmětem zájmu. Posloupnost mineralizace je křemen, rud, ankerit a kalcit, následované nejmladší etapou druhotných cementačních minerálů mědi.
K jiřetínskému revíru patří také důlní díla v údolí potoka Milířky (hlavní díla spojuje naučná stezka).
Něco málo z roku 2011:
Více obrázků z roku 2014:
