Zámek Hořice

V Riegerově ulici doprava nad náměstím Jiřího z Poděbrad je (cestou k pivovaru) k vidění nenápadná budova místního zámku.

Podle Památkového katalogu jde o areál panského sídla se vzácně dochovanou spodní částí obytné budovy gotické tvrze. Což na první pohled prostě nevypadá. Honosnější dům, který na sebe příliš neupozorňuje. Před ním sice informační tabule, ale člověk má až obavy nakouknout na nádvoří (kde čeká malé překvapení v podobě voliér). Hospodařily tu Lesy České republiky, od nichž v roce 2016 schválilo město odkup.

Stručně o něm mapy.cz:

Zámek vznikl při přestavbě vyhořelého areálu pozdně gotické tvrze roku 1749. Do současné doby byl několikrát stavebně upravovaný.

Jeho historii se věnuje městský web a  web spolku přátel hořického zámku, který se snaží o jeho důstojného využití pro kulturní potřeby města, především městského muzea:

Zámek byl založen již v 16. století na místě původní gotické tvrze (snad Rašínů z Rýzmburka), která nedostačovala novým potřebám, za správy významného rodu Smiřických. Tvrz byla postavena z pískovce a měla dřevěné podsebití. Půdorys byl lichoběžníkový o střední délce 24 metrů a střední šířce 15 metrů. V přízemí byla klenutá chodba a čtyři místnosti. Tvrz byla chráněna příkopem a valem.

V průběhu staletí docházelo k úpravám a přístavbám zámku. Původně to byla prostá čtvercová renesanční stavba, umístěná mimo bývalou tvrz. Jižní jednopatrové křídlo s arkádami a sgrafitovou výzdobou bylo obytné, další přízemní křídla sloužila jako hospodářské budovy. Přesné datum stavby zámku není známo. Tvrz byla ponechána uprostřed nádvoří a ještě roku 1628 měla čtyři podzemní a pět povrchových sklepů (v úrovni přízemí). Nad nimi v dřevěném prvním patře bylo šest světnic a sedm komor, v podkroví dalších šest komor.

Roku 1623 při bělohorských konfiskacích získal hořické panství Albrecht z Valdštejna. Po jeho smrti byl statek, zahrnující městečko a 22 okolních vesnic, darován císařem Ferdinandem II. roku 1635 polnímu podmaršálkovi Jakubu Strozzimu a jeho synům Petrovi (1626-1664) a Oktaviánovi.

Zámek je tak spjat především s významným florentinským rodem Strozziů (připomíná se již ve 13. století, členové rodu bývali významnými obchodníky, finančníky, diplomaty a vojáky), kteří v Hořicích založili ve své době naprosto jedinečnou nadaci na podporu válečných invalidů. Jejich znak (tři půlměsíčky v erbovní kartuši) krášlí vstupní portál.  Vprostřed průčelí zámecké budovy jsou umístěny staré sluneční hodiny, několikrát obnovené, avšak do současnosti fungující. Po smrti posledního příslušníka rodu Petra Strozziho (1664 padl v tureckých válkách) připadly Hořice pražskému arcibiskupství pro potřeby vojenské invalidní nadace a budova zámku sloužila správě panství. V roce 1750 převzal správu panství stát. Z výnosů zdejší nadace byla v letech 1728-1735 postavena Invalidovna v Praze-Karlíně, což místní pociťovali jako velkou křivdu.

Současná poměrně skromná podoba je z poloviny 18. století (areál původně pozdně gotické tvrze vyhořel roku 1749). Ze staré tvrze zůstalo jen kamenné přízemí, které bylo zastřešeno. Pak byl zámek ještě několikrát v 18. a 19. století upravován – byly zazděny arkády, zmizela sgrafita a stavba byla přizpůsobována účelům, kterým právě sloužila. Některé části (sladovna, brána, pivovarské lednice aj.) vzaly za své v průběhu 20. století, a to především z dopravních důvodů.

Zámek se rozkládá na lichoběžníkovém půdorysu s uzavřeným čtvercovým nádvořím, na němž se doposud dochovala původní zděná (sklepní a přízemní) část středověké tvrze s originálními kamennými ostěními a překlady, na několika místech i s kamennými značkami. Zámek vždy plnil spíše správní účely, výjimečně pak sloužil k příležitostnému přenocování majitelů panství či vzácných návštěv, proto je jeho interiér účelově rozdělen do množství prakticky uspořádaných místností.

Během své historie zažil jediné obléhání, a to v roce 1775, kdy jej, i přes těžkou výzbroj (v zámku byla i děla), která zde byla soustředěna, nakonec vzbouřenci na počátku selského povstání ve východních Čechách dobyli a vynutili si od místní vrchnosti lejstro o zrušení poddanství a roboty. Jejich další tažení v čele s chodovickým kantorem a mlázovským rychtářem bylo ukončeno tragickou porážkou u Chlumce nad Cidlinou.

V červenci 1866, po bitvě u Sadové, nocoval na zámku pruský král Friedrich Vilém.

Níže od zámku se v minulosti nacházely zahrady, hospodářské budovy a pozemky. Budovy obklopující zámek musely ustoupit pro zchátralost i růstu města. Na začátku století zmizela brána, zbořen byl panský pivovar, sladovna, pivovarské kůlny i lednice a zámecká zahrada se změnila na sídliště „Pod Lipou“.

V parčíku vedle zámku je postaven sloup z poloviny 17. století, svého druhu jeden z nejstarších v širokém okolí.

V roce 1945 v zámku sídlilo ředitelství Státních lesů, spravující rozsáhlé území. Od roku 1950 byl zámek sídlem krkonošského lesního průmyslu a o šest let později byl utvořen Lesní závod Hořice ve svazku Východočeských státních lesů; hospodařil na 25 150 ha lesa, zahrnoval území celého okresu Jičína i části dalších čtyř okresů. Zhruba 400 pracovníků vytvářelo ročně hodnoty v objemu 40 miliónů Kčs. 

Památkový katalog se zabývá spíš stavební podobou:

Doklad původní tvrze v areálu zámku (tvrz je lichoběžníkového půdorysu ze 14. století), ve 2. polovině 16. století postaven zámek, úpravy v 18. a 19. století. Okolo čtvercového dvora, v jehož středu stojí stará tvrz, jsou na východní, jižní a severní straně přízemní hospodářské budovy, na západní straně hlavní zámecká jednopatrová budova se zazděnými arkádami, zbytky sgrafitové výzdoby a vikýřem s volutami. Průjezd sklenut valenou klenbou s lunetami. Zámecký areál sestává z hlavní zámecké budovy, přízemní podsklepené budovy tvrze, hospodářské budovy, dřevníku a ohradní zdi.

Zajímavé jsou údaje o opravách:

• 2007 – 2008 – oprava (oprava schodiště v hlavní budově zámku, dvorní fasáda severního křídla hospod.budovy, oprava podlahy v místnosti č. 8 v přízemí hl.budovy, výměna dešťových žlabů a svodů na tvrzi)
• počátek 2009 – oprava (Odstranění novodobě příčky mezi kuchyní a prostorem s dřevěnými schody. Rozšíření dveřního prostoru mezi kuchyní a pracovnou. Odstranění komínu)

A je tu dokonce letošní aktualizace: „2020: Výstavní prostory (muzeum motocyklů). Zámecká budova sloužila středisku Lesů ČR, bývalé hospodářské budovy částečně obydleny, jinde využity jako skladiště. Bývalá tvrz bez využití (volně přístupná).“

Na webu infocentra: Zámek není volně přístupný veřejnosti, volný vstup je pouze na nádvoří. Ožívá ale při příležitostných kulturních akcích a výstavách. Od května do září je zde pravidelně instalovaná expozice Musea Czech Road Racing. Hořice – mekka motocyklového sportu, to už nejsou jen závody, ale  i motocyklové muzeum v budově zámečku. Své brány otevírá v květnu a výstavní sezonu končí v polovině září. Situováno je ve dvou patrech a největší pozornost budí právem historická dílna a tzv. Síň legend, kde srdce motocyklového fanouška zaplesá nad trofejemi, dobovými fotografiemi a stroji takových závodníků, jakými byli Gustav Havel, Antonín Vitvar, František Mrázek, Zbyněk Havrda…. K vidění je přes 30 závodních strojů, dobrá polovina z nich jsou závodní speciály, jež se objevily v závodech mistrovství světa. A myslí se i na motocyklový potěr! Pro děti je instalovaná hra s pokladem, která zábavnou formou provede celým muzeem. To vše instalováno moderně, netradičně a originálně…

Pavel Vlček: Encyklopedie českých zámků (Libri 1994)
kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. – Východní Čechy (Svoboda Praha 1989)