weby pro nejsevernější čechy

Sloup Panny Marie v Liberci u kostela Nalezení svatého Kříže

Článek je součástí seriálu Mariánské, trojiční a světecké sloupy

Na zahradě (bývalém hřbitově) kostela Nalezení svatého Kříže v Liberci stojí obklopen křížovou cestou sloup s vrcholovou sochou Panny Marie a dalšími světci, připisovaný Matyáši Bernardu Braunovi a jeho dílně.

Sloup stejně jako zmíněná křížová cesta není na svém původním místě. Byl v letech 1719-1720 postaven na Novoměstském náměstí před kostelem sv. Antonína Velikého. Sloup stojí na třech stupních a tvoří osmihrannou, výklenky členěnou stavbu. V rozích stojí na sloupech sochy sv. Jana Nepomuckého, svatého Floriana, sv. Šebestiána a sv. Rocha. Nad zeměkoulí s obláčky se vznáší Panna Marie. Na současné místo byl přesunut v roce 1877. Velké popularity se mu dostalo v nedávné době, v roce 2018 byl restaurován a psalo se o něm tehdy „nejkrásnější a nejvzácnější památka, kterou město má„. Sloup se stal součástí cesty Via Sacra. Před restaurátorským zásahem o něm věděl málokdo.

I přes toto hodnocení je v Památkovém katalogu pouhou součástí kostelního areálu, informace je třeba hledat jinde. Samozřejmě nechybí v knize Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji, kde je mu věnován prostor od strany 221 do strany 230.

Na třech pískovcových stupních spočívá prostorově členěná mohutná hmota dvoustupňového podstavce se čtyřmi pilíři, které nesou čtveřici částečně zlacených nadživotních soch patronů proti moru. Na centrální část podstavce navazuje odstupňovaný pilíř vrcholící sochou Panny Marie Immaculaty. Sochařská výzdoba je sekána z jemnozrnného bělavého pískovce, těženého u Dvora Králové a typického pro dílnu Braunovu. Díky použití vysoce kvalitního kamene sochy dosud nesou stopy jemného broušení či naopak hrubého opracování kamenickými nástroji a uchovaly si tak velkou míru autenticity.

Na spodní části horního podstavce je vpředu nápis kurzivou:

Erbaut u(nd) gestiftet v(on) Obrigkeit
Wirtsch Inspektor H=Christian
Karl V(on) Platz u(nd) Ehrental Ao. 1719

Vpravo na spodní části horního podstavce:

ÜBERTRAGEN UND RENOVIRT
A. 1877
JOSEF ELSTNER

Vzadu na spodní části horního podstavce:

RENOVIRT A=1830
VON
AU=FELGENHAUER
R.A. 19..

O výstavbě na původním místě (dnešním Sokolovském náměstí) informuje záznam v městském protokolu písaře Johanna Ulricha Tugemanna: Roku 1719, dne 3. května, byl Jeho Milostí vysoce urozeným rytířem a pánem Kristiánem Karlem z Platze a Ehrenthalu, pánem na Horním a Dolním Vítkově, položen první základní kámen ke kapli na Novém Městě zde v Liberci, a jak se při takovýchto událostech obvykle děje, provedli první nahození vápna pan Tobiáš Kem, zdejší farář, pan P. Josef Birk, jezuitský misionář, kaplan Gabriel Strohbach a pak pan Johann Christoph Rössler, císařský výběrčí nápojové daně, pan Johann Christian Pfihl, důchodní písař, pan Franz Gäbler, rvizor, a vrchnostenský dozorce potrubí Hans Christoph Biberstein, který na památku polil jednoho zednického tovaryše v základech vodou, a pak mu zedníci a kameníci, když překročil jejich ohrazené místo, dali ve vykopaných základech, opět na památku, na položeném základním kameni tři rány bičem; nato zmíněná Jeho Milost rozdávala peníze chudým lidem a také na památku rozhazovala peníze mezi mládež.

Roku 1720, dne 16. května, na svátek sv. Jana Nepomuckého, byla řečená kaple na Novém Městě posvěcena zdejším farářem Tobiášem Janem Kernem. Kázání jezuity P. Maxe Globitze zabránil nastalý déšť.

Barokní historik Jan Karel Rohn v kronice Frýdlantu a Liberce, vydané roku 1763, zmiňuje výstavbu sloupu a píše: Sloup je uprostřed prolomen do čtyř stran a uvnitř jakoby v jeskyni obvykle hoří lampa.

Světci na nárožích jsou patrony proti moru, což by naznačovalo, že sousoší bylo postaveno v návaznosti na velkou morovou epidemii roku 1713. Fundátorem byl (jak potvrzuje nápis na sloupu) gallasovský vrchní inspektor Kristián Karel z Platzu a Ehrenthallu, který zemřel krátce nato – 5. srpna 1722. V závěti z 21. května téhož roku odkázal statui obnos 300 zl., aby byla udržována v dobrém stavu, hořela v ní lampa a probíhaly u ní litanie.

Protože město statui nestavělo, dochovalo se pramálo účetních dokladů. Ty, které jsou známy, jsou v knize podrobně citovány.

Na sousoší byly v následujících desetiletích prováděny jen drobné úpravy (např. výměna poškozeného sloupku, tmelení prasklin, osazení skel do lucerny a pod.). Až roku 1775 byl proveden větší zásah, protože u statue byla kázání misionářů. Další větší opravu provedl roku 1830 Augustin Felgenhauser (o ní je záznam i na samotném sloupu) – sochy byly pozlaceny a kolem statue zřízeno železné zábradlí.

Roku 1877 bylo sousoší přemístěno (přes odpor některých údajně dobrých katolíků)  a následující rok opraveno. V knize je citováno z korespondence, v níž byly sochy označeny za umělecky bezcenné a podstavec za těžkopádný a nepěkný. Hlavním důvodem byl narůstající provoz na Novoměstském náměstí, kde se konaly trhy a kudy vedla erární silnice z Jablonného. Svolení k přestěhování nakonec udělila i litoměřická biskupská konzistoř 19. června 1877. Ke stěhování došlo na podzim a pod sousoší na novém místě byly zřízeny 3 stupně. Zahájení prací (stržení statue) je zaznamenáno 26. září 1877 a trvalo do 11. října, znovupostavení proběhlo od 12, října do 3. listopadu 1877. Oprava byla provedena od 23. dubna do 20. června 1878, kolaudace se konala 4. září 1878 za přítomnosti znalců – stavitele Ferdinanda Miksche a sochaře Josefa Kopetzkeho. Staviteli Adolfu Bürgerovi, který provedl zednické práce, bylo vyplaceno 427 zl. 83 kr. (podstatně více, než předpokládal původní rozpočet), sochaři Josefu Elstnerovi za přenesení statue smluvených 900 zl., za stržení 376 zl.

V následujícím roce 1879 byly ještě pořízeny 4 lucerny od klempíře Josefa Knoblocha za 38 zl. Zasklení provedl Franz Klaus barevnými skly za 12 zl. A 4 kusy lucernových opěr z kujného železa vyšly na 100 zl.

Ještě roku 1900 se vedly diskuze o navrácení sousoší na původní místo, městský úřad však byl odpůrcem této akce. Roku 1909 proběhla další oprava – byla odstraněna „znetvořující“ olejová krusta. Roku 1926 byl učiněn další pokus o transfer sousoší, ale vyšuměl do prázdna.

K dalšímu restaurování došlo v roce 1937. Opravy měl provést akademický sochař J. Kulhánek z Hořic, který se roku 1936 osvědčil při opravách rumburské Lorety, arciděkanský úřad však prosazoval zadání prací místním živnostníkům. Během roku byly opraveny provedeny, prohlídka Státního památkového ústavu ale konstatovala, že „oprava mariánské sochy nebyla provedena v intencích ochrany památek“. Opravy provedeny nevzhledně cementovou maltou, poničeny původní ornamentální detaily, hlavní římsa byla oplechována(!), pozlacení bylo provedeno křiklavě. Proto ústav nařídil odstranění závad a provedení odborných oprav.

Poslední v knize zdokumentovanou opravou je restaurování z roku 1972, které provedli akademičtí sochaři Radko Plachta, Mojmír Preclík a Jiří Rada.

A jak v úvodu zmíněno, to pro sloup poslední nej proběhlo v roce 2018.

Roku 2002 došlo k výměně celé skladby schodiště. Stav památky odpovídal jejímu stáří, použitému druhu kamene i místním klimatickým podmínkám. Pískovec byl na mnoha místech hloubkově popraskán, povrch kamene byl pokryt sádrovcovými výkvěty a napaden mikroorganismy, mechy a lišejníky. Patrné byly starší zásahy, především cementové vysprávky ztrácející soudržnost. Sochy byly vysekány z velmi kvalitního pískovce a jejich poškození proto nebyla tak rozsáhlá. Starší polychromie povrchu se nedochovala, v minulosti byla zcela odstraněna.

Restaurování sloupu precizně provedl v druhé polovině roku 2018 restaurátor Radomil Šolc. Celá akce se uskutečnila díky iniciativě PhDr. Mgr. Ivana Langra, náměstka libereckého primátora pro kulturu, školství, sociální věci a cestovní ruch. Během restaurátorského zásahu došlo k očištění celé památky od povrchových nečistot, biologického napadení i nepůvodních doplňků a spárování. Vzhledem k velmi špatnému stavu kamene musely práce probíhat velmi citlivě, neboť hrozily významné ztráty původní hmoty. Kámen byl opakovaně zpevňován organokřemičitými konsolidanty, v místech větších ztrát původní hmoty pískovce byly osazeny nerezové výztuže a chybějící povrchová modelace byla doplněna umělým kamenem. Na podstavci i sochách byla provedena lokální barevná retuš, na sochách bylo obnoveno zlacení. Rozsáhlým restaurátorským zásahem se podařilo zamezit dalšímu poškozování památky, spojené se jménem významného barokního umělce.

Tagy