Sloup svatého Jana Nepomuckého v Klášteře Hradiště nad Jizerou

V zatravněném svahu pod ohradní zdí bývalého hřbitova u kostela Narození Panny Marie v Klášteře Hradiště nad Jizerou stojí u silnice socha sv. Jana Nepomuckého. Její podstavec je natolik vysoký, že je považován za sloup, a proto je zařazena do knihy Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře ve Středočeském kraji, svazek 2.

Jedná se o vrcholně barokní dílo, zhotovené po roce 1730, o němž si lze v Památkovém katalogu přečíst následující:

Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého stojí na nároží bývalého hřbitova při okraji silnice ve strmém svahu na východním okraji obce. Socha je orientována čelem k severu a je přístupná po třech (chyba!) kamenných schodech, lemovaných nízkým zábradlím z masivních nečleněných bloků. Základnu kompozice tvoří masivní kubický sokl, složený z hladce tesaných kamenných bloků a ukončený jednoduchou římsičkou. Na spodním soklu stojí čtyřboký pilířový podstavec, rozčleněný na hranolový sokl s patkou, dřík a profilovanou římsovou hlavici, která jeho objem značně přesahuje. Stěny dříku jsou členěny předstupujícími zrcadly kasulového tvaru v lištovém orámování. Pod dolními rohy zrcadel vystupují drobné reliéfní mušle, nad horními rohy jsou umístěné stylizované akantové listy. Plochy zrcadel jsou hladké, pouze na čelní stěně je malovaný švabachový nápis. Na zadní jižní straně podstavce je stručný nápis o opravě díla: obn.- 1893. Na podstavec dosedá vysoký členitý a konkávně projmutý horní sokl, ukončený římsou. Stěny soklu jsou zdobeny úzkou páskou s mušlemi. Na soklu spočívá postava klečícího světce v životní velikosti. Světec klečí na mohutném oblačném útvaru, z něhož se vpravo vynořuje andílčí hlavička. Tělo světce je stočené směrem diagonálně vlevo. Nepokrytá hlava pokračuje v pohybu těla a otáčí se zcela doleva do profilu, zároveň se sklání rudce dolů. Sv. Jan je tradičně oblečen a v pravé ruce drží diagonálně položený krucifix, v levé ruce drží biret.

Předmětem ochrany je socha sv. Jana Nepomuckého na p.p. 111/2.

Ve výše zmíněné knize jsou soše věnovány strany 698 až 700.

Za autora sochy je považován Josef Jiří Jelínek, o donátorech a důvodu vyhotovení není známo nic. Kniha na rozdíl od Památkového katalogu udává správný počet kamenných schodů, kterých je pět. Autoři také zmiňují, že velikost římsy spodního hranolu je dostatečná k tomu, aby mohla sloužit jako občasný oltářní stůl. Nápis v rámu na čelní straně druhé etáže je podle knihy druhotný a pochází z oprav v 19. století:

Až někdy skončime života maj
otevři Jene nam nebesky raj
uveď nás bloudící do věčné vlasti
učiň nás učastny nebeské slasti.

Krom na pilíři zmíněné obnovy v roce 1893 je zdokumentováno restaurování v roce 2001, které provedli akademičtí sochaři a restaurátoři Vojtěch Adamec a Martin Pokorný. Na soše v té době byla patrná polychromie a sv. Jan měl nepůvodní svatozář, která byla odstraněna.