Masarykova věž samostatnosti

Na mírném kopci nad městem Hořice stojí Masarykova věž samostatnosti, dominanta obzoru, nepřehlédnutelná i z náměstí.

Nejedná se v prvním plánu o rozhlednu, ale o památník, jehož součástí je vyhlídková věž. Nachází se severně na konci Hořic v Podkrkonoší, asi 100 metrů od silnice č. 300 na Miletín po levé straně (průběžná Cesta Legií vede dále ke kapli Panny Marie Hlohové). Hned u silnice se nachází autokemp U věže. Z centra města vede k věži zelená turistická značka (část trasy v souběhu s červenou). Parkovat lze buď u silnice (u kempu), nebo přímo u památníku.

Monumentální kamenná stavba skrývá v bočních přístavbách s venkovními reliéfy dvě expozice, před vstupem je parková úprava se sousoším. V pokladně pár upomínkových předmětů a nějaké publikace. A hlavně ten výhled. Kolem lautr rovina, takže je vidět opravdu daleko – Krkonoše, Orlické hory, Kunětická hora, Železné hory, Ještěd. Samozřejmě i samotné Hořice, jak na dlani.

Úplně stručně:

Masarykova věž samostatnosti byla postavena jako památník s vyhlídkovou věží v letech 1925 – 1938.

Na vyhlídkovou plošinu ve výši 20 metrů vede točité schodiště se 72 stupni.

Věž je kulturní památkou ->

Obsáhleji za fotogalerií.

Tip na výlety Brána do Čech

Něco z netu, něco z infotabule:

Mohutný památník s vyhlídkovou věží a muzeem se vypíná cca 1 km severně od centra města Hořice v Podkrkonoší na hřebeni Hořického chlumu ve výšce 408 m n. m. Byl postaven po 1. světové válce v době nadšení ze vzniku nové republiky, i když plány na postavení víceúčelové rozhledny se objevovaly již na počátku 20. století, když v roce 1908 zakoupila pozemky na Chlumu hořická Galerie plastik.

Zhotovení projektu se ujal architekt František Blažek (1863—1944), učitel hořické sochařsko-kamenické školy a odborník na kamenořez, který počítal s pamětní síní československých legií umístěnou v mohutné přízemní části, nad níž se měla zvedat 45 metrů vysoká věž sloužící jako rozhledna a případně také jako letecký maják na lince Praha-Varšava. Západně od ní byl pro orientaci letců také z pískovce vytvořen nápis „HOŘICE“, ten byl však na příkaz okupačních úřadů za 2. světové války odstraněn.

Stavbu provedl Okresní sbor pro postavení Věže samostatnosti. Hloubení základů bylo zahájeno v březnu 1925, základní kámen byl položen 11. července 1926 za přítomnosti prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka (údajně na kámen osobně poklepal) při jeho návštěvě města. Stavba v prvních letech rychle pokračovala především díky nadšení všech zúčastněných, mnoho práce bylo vykonáno bez nároku na odměnu nebo pouze za režijní náklady. Kámen na stavbu byl vytěžen v nedalekém lomu U Sv. Josefa. Avšak v průběhu stavebních prací, které po roce 1930 vedla společnost architekta Jindřicha Maliny, se ukázalo, že finanční požadavky překračují možnosti zadavatele stavby. Návrh sochařských prací provedl Jan Vávra (1903 – 1952) a Karel Lenhart (1904 – 1978), žáci Otakara Španiela, který provedl závěrečné korektury. Samotnou realizaci výzdoby provedl sochař Emanuel Malý (1892 – 1938). Mohutné reliéfy na východním i západním křídle nesou motivy Československého domácího i zahraničního odboje (viz další text).

Památník sice dokončen byl, ale věž byla do roku 1938 vztyčena jen do výše 25 metrů a již dostavěna nebyla, další stavbu přerušila nacistická okupace Československa. Vrchol věže řadu let chránila provizorní stříška nahrazená později hvězdářskou kupolí. Pro veřejnost byla stavba otevřena až v roce 1938.

Na sklonku 2. sv. války byla věž poškozena dělostřeleckou palbou německé armády. Její oprava proběhla až po skončení války. Ve věži byla později zřízena astronomická observatoř. Stavba byla přejmenována na Památník odboje a patřila Svazu protifašistických bojovníků. Po roce 1948 musela být vlastenecká vyobrazení na zdi stavby zakryta, stejně jak tomu bylo za okupace Německem. V té době také začíná úpadek zájmu o památník, opravy byly zastaveny. Jeho obnova proběhla až po roce 1989. Od roku 1999 je majetkem hořického městského muzea.

V 90. letech 20. století bylo k rozhledně po celkové rekonstrukci umístěno velké sousoší „Legie za hranicemi“ od sochaře Františka Duchače-Vyskočila. Rozhledna se posléze stala významným pietním místem a památníkem obětí první a druhé světové války i protikomunistického odboje. Zároveň získala pojmenování Masarykova věž samostatnosti .

V roce 2017 projevila hořická radnice zájem (mimo jiné i na základě ankety na svých webových stránkách) stavbu památníku po osmdesáti letech dokončit, tj. podle původního plánu věž navýšit o dalších 15 metrů. Na vrcholu Masarykovy věže by tak měl podle plánů vzniknout zasklený ochoz a nad ním ve výšce 37 metrů venkovní vyhlídka, ke které návštěvníci vystoupají po prodlouženém točitém schodišti. Náklady na dostavbu rozhledny byly tehdy odhadnuty na 15 mil. Kč. Město požádalo o dotace z Ministerstva obrany a dalších ministerstev, vyhlásilo i veřejnou sbírku. Královéhradecký krajský úřad předpokládal postupné poskytnutí až 6 mil. Kč. Na samotné dostavbě se měla podílet také Střední průmyslová škola sochařská a kamenická v Hořicích. Původně se počítalo se zahájením stavby do konce roku 2018 a dokončením v roce 2020. Později byl termín dostavby posunut na rok 2022. V roce 2019 vyhlásilo město veřejnou soutěž na dostavbu rozhledny. Nenašel se však žádný uchazeč (zřejmě z důvodu složitosti celé akce kombinující stavební a kamenické prace). Pro rok 2020 se plánuje vyhlášení nové zakázky. Pokud se do druhého kola opět nikdo nepřihlásí, projekt bude zastaven. Podle projektové dokumentace dostavba přijde na 18 milionů korun.

Stavba obdélného půdorysu je vystavěná na hlubokých základech pískovcového podloží. Průčelí se sochařskou výzdobou reliéfů je orientováno k místní průjezdní komunikaci, do ul. Cesty legií, k jižní straně. Uprostřed stavby je včleněna válcová věž s kvádrovými nárožími, ochozem a přístupovým vnitřním schodištěm, které je po obvodu prosvětleno obdélnými okny. Hořický rodák, arch. Malina, upravil plány stavby a doplnil otevřený ochoz nad uzavřeným patrem v první vyhlídkové úrovni. Konvexní přístupové venkovní schodiště je částečně kryto kamennou ustupující stříškou podepřenou čtyřmi sloupy, která je včleněna do vtaženého prostoru se segmentovým obloukem s vrcholovým svazkovým klenákem. Na stavbě se výrazně podílela především místní sochařská škola. V západním křídle stavby je umístěna pietní síň, v níž jsou na vsazených deskách ze sliveneckého mramoru vytesána jména 813 padlých v 1. světové válce z bývalého hořického okresu. Po 2. světové válce přibyla další jména 128 obětí nacistické okupace, výzdobu doplňuje plastika Františka Přítele – Raněný vojín vytvořený z růžového solnohradského mramoru. Síň ve východním křídle byla projektována jako Památková síň a dnes v ní je umístěna specializovaná expozice městského muzea, věnovaná odbojové činnosti. Průčelí obou křídel, která jsou zaklenuta segmentovými střechami, zdobí mohutné pískovcové reliéfy s motivy československého odboje v letech 1914 – 1918. Na západním křídle od sochaře Jana Vávry jsou zobrazeny legie francouzské, ruské a italské, znázorňující odboj zahraniční, na východním od sochaře Karla Lenharta přicházejí tři motivy z odboje domácího – Přísaha českých spisovatelů, Prohlášení nezávislosti Československa T. G. Masarykem ve Filadelfii a 28. říjen 1918. Všech šest třímetrových reliéfů, každý o hmotnosti 70 q, bylo reprodukováno v dílnách sochařské hořické školy. V objektu se nacházel také byt pro domovníka, strážce věže. V nejvyšší části stavby byla zřízena amatérská astronomická observatoř a věž byla ukončena kupolí. Společně s věží byla vybudována i příjezdová komunikace nazvaná Cestou legií, jejíž východní vstup měla zdobit dvě monumentální sousoší – Legie doma a Legie za hranicemi podle návrhu hořického sochaře a legionáře Františka Duchače Vyskočila ( 1886-1927).