Zámek Lomnice nad Popelkou

Mezi Husovým náměstím a autobusovým nádražím je v Lomnici nad Popelkou k nepřehlédnutí budova zdejšího zámku.

Zámek docela velký, upravený, leč nikde nic s výjimkou jediné cedule u silnice – konají (konaly) se tu přes léto nějaké kulturní akce. A za rohem je skryta sezónní zámecká kavárnička. Jen jsem procházel, tak ani nevím, kolik je toho k vidění v interiéru, anotace uvádí i vnitřní posezení. Měla by tu být i knihovna, ale v té rychlosti jsem si nikde nevšiml, že by byla k vidění jakákoli cedule, upozorňující na její existenci. Určitě dobře, že tahle stavba nedělá ostudu, byť z interiérů se zjevně nedochovalo nic moc. Vše vystihuje slogan „Lomnický zámek není prohlídkový“.

Trocha historie z netu a knih:

kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. – Východní Čechy (Svoboda Praha 1989)
Jaroslav Kocourek: Český atlas – Severní Čechy, obrazový vlastivědný průvodce (freytag & berndt Praha 2002)

Na místě dnešního zámku stávala již ve 13. století tvrz, jejímž majiteli byli patrně nejdříve rytíři Košíkové. V polovině 14. století již prokazatelně Hynek z Valdštejna a následně (před rokem 1397) opět rod Košíků z Rožďalovic a z Lomnice. Podle jiných pramenů je tvrz poprvé zmiňována v písemných pramenech v roce 1417 při dobývání Lomnice nad Popelkou Hynkem Jablonským, hejtmanem krále Václava IV., protože Jan Košík (připomínaný v letech 1397 – 1422) patřil k odpůrcům krále.

Roku 1437 se město stává královskou odúmrtí a císař Zikmund ji věnuje svému přívrženci Hynkovi Krušinovi z Lichtemburka. Roku 1462 je připomínán jako majitel tvrze Aleš ze Šanova. Následně v roce 1482 Jan z Černína a poté poděbradský hejtman Jan Bělský z Kaříšova.

V roce 1524 tvrz Lomnici prodal Jan Bílský z Kařišova Vilémovi Štěpanickému z Valdštejna. Tehdy tvořily lomnické zboží tvrz, dvůr a městečko Lomnice a deset vsí.

Po Vilémově smrti roku 1557 přikoupil jeho syn Václav Štěpanický z Valdštejna ještě další dvě vesnice a v letech 1566 až 1567 přestavěl starou tvrz na zámek v renesančním slohu. Obraz této renesanční stavby byl zachycen v jednom ze dvou lomnických kancionálů z let 1578 a 1583. Podoba zámku z této doby je také zachycena na obraze malíře Antonína Chmelíka a jeho popis zaznamenán v lomnickém urbáři z roku 1667.

Podle něho byl zámek kamenný, měl kruhový půdorys, věž, byl chráněn dvojí hradební zdí a příkopem. Před první branou s věží byl padací most, po němž se vcházelo do přízemí zámku. V prvním poschodí, kam vedlo trojí schodiště, byly obytné místnosti, dva sály, kaple a kancelář. Na půdě byly čtyři obilní komory, pod zámkem tři sklepy na led. Krytina zámku byla šindelová. Uprostřed malého nádvoří stála kašna, z níž se voda odváděla do zámeckého rybníčku s trojími sádkami. Kolem zámku byla zahrada. Tak vypadal budova po požáru, který postihl městečko i zámek roku 1590.

Po smrti Václava z Valdštejna roku 1579 spravovala statek jeho manželka Eliška z Martinic. Po ní patřil jejím čtyřem dcerám, kterého ho přenechaly roku 1630 Albrechtovi z Valštejna.

V roce 1632 získal Lomnici na kratší dobu od Albrechta z Valdštejna v léno Otto Bedřich z Harrachu. Protože smluvenou částku Valdštejn nezaplatil, získala po jeho smrti roku 1634 statek zpět Eliška Žerotínská z Valdštejna. V roce 1651 (podle jiných zdrojů 1654) zámek od jejího synovce Jana Viktorina z Valdštejna zakoupil Jan hrabě z Morzinu. Patrně v letech 1730 až 1737 zámek do jeho současné barokní podoby od základu přestavěl Václav hrabě z Morzinu. Vzhledem k nedostatku peněz se mu nepodařilo zrcadlově přistavět ještě jednu polovinu objektu s čestným dvorem uprostřed, jak o tom svědčí popis zámku v lomnické pamětní knize: „R. 1737 byl dostaven nynější vrchnostenský lomnický zámek dle tehdejšího obzoru, ale jen polovice toho stavení postavena jest. On měl býti do čtyř úhlů, veprostřed okrouhlý dvůr a veskrz průjezd. Toto stavení má pěkné sklepy, kolem vnitř jde šíje, odtok do kozího rynku; při zemi má pohodlné příbytky, vše dobře sklenuté, ale hoření pokoje tento čas velmi zpuštěné a zanedbané jsou.“

Ve dnech 7. a 8. května 1776 pobýval na lomnickém zámku pozdější císař Josef II. s bratrem arcivévodou Maxmiliánem a s proslulým generálem Laudonem. V roce 1796 prodal Rudolf hrabě z Morzinu zámek i lomnické panství trutnovskému kupci Ignáci Falgemu, od jehož vnuka je pak v roce 1834 získal Karel kníže z Rohanu. To již bylo ze zámku jen sídlo vrchnostenských úřadů.

V novodobé historii bylo v zámku v roce 1850 sídlo okresního soudu a trestnice, v roce 1919 koupilo zámek s pozemky od Dr. Alaina Antonína knížete z Rohanu družstvo Živnostenský klub z Lomnice, které využívalo objekt pro své účely po dobu První republiky. Byly zde například byty a řemeslné dílny.

V novodobé historii zde sídlila Lidová škola umění, knihovna, sklad brambor, klub důchodců či Technické služby, v letech 1957–1958 zde byl zřízen domov důchodců.

Za finanční podpory Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod, proběhla v letech 2008–2010 generální rekonstrukce interiérů zámku podle návrhu architekta Libora Sommera, včetně úpravy nejbližšího okolí a rekultivace přilehlého parčíku. Pro využití veřejností bylo zrekonstruováno i několik místností rozsáhlého sklepení pod budovou. Exteriér budovy byl upraven pouze novou fasádou v původní cihlové barvě.

V současné době je objekt ve správě Kulturního a informačního střediska. Prostory zámku, jeho nádvoří a přilehlého parku dnes slouží ke kulturním, společenským, konferenčním, reprezentačním i vzdělávacím účelům pro návštěvníky všech generací.

V suterénu se nachází zámecké sklepení (společenské prostory) a technické zázemí, v přízemí Městská knihovna, kancelář ředitele KIS, kanceláře pracovníků, konferenční sál, klubové prostory, kuchyňka a toalety, v 1. patře velký sál, salonky A -C a loutkové divadlo.

Volná rekonstrukce původní tvrze zhotovená podle popisu Augustina Sedláčka a J. J. Fučíka je zachycena na obraze A. Chmelíka v místním muzeu (viz výše).

Přestavba z první poloviny 18. století nebyla realizována v plném rozsahu stavebních plánů. Vznikla jednoduchá, trojkřídlá jednopatrová budova v barokním slohu. Boční křídlo uzavírající Husovo náměstí je opatřeno členitější fasádou a zvýrazněno mansardovou střechou. V interiéru přízemí byly použity křížové hřebínkové a valené klenby s výsečemi. První patro sestává po rekonstrukci z velkého výstavního a koncertního sálu, společenského salonku a loutkového divadla. K hudebním produkcím je též využíván altán na nádvoří zámku.

Zámek je kulturní památkou od 3. května 1958:

Reprezentativní objekt představuje dobře dochovaný a kvalitní doklad vývoje šlechtických sídel a v neposlední řadě vytváří přirozenou dominantu města.

Dnešní trojkřídlý patrový zámek byl vybudován v roce 1737. Vnikl přebudováním severovýchodním části starší budovy. Celý zámek je podsklepený. Pod jihovýchodním křídlem je dochována trojice valeně klenutých sklepů. Ty jsou děleny masivními zdmi, pravděpodobně ještě středověkého původu. Zbytek zámku pravděpodobně vznikl v 16. století jak nasvědčuje pravoúhlé založení těchto částí. Do tohoto časového úseku také spadá většina valených, klášterních a neckových výsečových kleneb v přízemí. Vysoké volutové stropy v patře, jsou až barokní.