Dřevěná zvonice Lomnice nad Popelkou

Na městském hřbitově v Lomnici nad Popelkou stojí u kaple sv. Jana Křtitele údajně nejstarší stavba města – dřevěná zvonice.

V Památkovém katalogu je zvonice jen součástí hřbitovního areálu:

Barokní hřbitovní kaple z roku 1767 je obklopena hřbitovem z poloviny 17. století. V rámci pohřebiště je chráněn soubor sepulkrálních památek z 19. století, historická ohradní zeď a provozní stavby. Součástí areálu je i dřevěná zvonice z roku 1652.

Městský web je velmi detailní:

Zvonice je kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek ČR (Pozn.: V rámci areálu výše zmíněné kaple sv. Jana Křtitele) a je nejstarší stavbou ve městě. Dřevěná hranolová zvonice byla pravděpodobně vystavěna v roce 1652 na hřbitově, který vznikl přenesením od kostela sv. Mikuláše z dnešního Husova náměstí za faru.

Zvonice je vybudována na šestiboké zděné základně a zastřešená čtyřstrannou stanovou střechou, jež je kryta dvojitě kladeným řezaným šindelem. Vrcholová korouhev je zakončena čočkou a dvouramenným křížem. V prvním patře je zavěšen zvon z r. 1591 a malý zvonek.

Některé zdroje  se v popisu stavby poněkud odlišují:

Zvonice patří pro zdejší kraj k poměrně typickým typům zvonic – jde o rozložitou hranolovou zvonici, založenou základem na osmibokém půdorysu. Spodní osmiboké patro je roubené kryté šindelovou šikmou střechou, která odvádí dešťovou vodu od základů stavby, celé spodní patro je pak založeno na kamenné podezdívce z přírodních pískovcových kvádrů. Vrchní část se zvonovým patrem je dřevěná čtyřboká, střechu má zvonice taktéž šindelovou valbové konstrukce, zakončenou jednoduchou pozlacenou kopulí. Ve zvonovém patře jsou na každé straně dvě okna pro lepší akustické šíření zvuku do krajiny. Zvony ve zvonici jsou neseny vzpěradlovou konstrukcí – tedy trámy spojenými do trojúhelníku, které nesou zvonový trám (zvonovou stolici).

Zvonice byla založena a postavena v roce 1652 a důvod je prozaický, lomnický kostel nemá věž a poloha blízko kostela mírně nad městem dává zvonům pěkně rozeznít zdejší údolí říčky Popelky. Zvon osazený ve zvonici byl poprvé ulit v roce 1591 po rozsáhlém požáru města, o rok dříve. V roce 1755 však zvon pukl a musel být tedy o rok později v roce 1756 znovu přelit. V roce 2009 proběhla na zvonici rozsáhlá rekonstrukce, kterou provedla Stavební huť Slavonice – při ní byly vyměněny poškozené trámy, krovy a zvonová stolice. Opravena byla i šindelová krytina stavby a celý interiér byl kompletně vyčištěn.

===

Předchůdce dnešního velkého zvonu nechala, po velkém požáru města, v roce 1591 odlít majitelka panství Eliška z Martinic, a to „… pro potřebu obce do Lomnice kostelu sv. Mikuláše svým vlastním nákladem na budoucí památku svou udělati poručila slovutnému Brikcimu z Cimperku zvonaři na Novém Městě pražském…“. Z tohoto zvonu se zachoval pouze tento nápis, protože v roce 1755 pukl a byl nákladem věřících v roce 1756 přelit v Praze Zachariášem Ditrichem. Poslední oprava zvonu proběhla roku 1946, kdy byl pootočen z důvodu vytlučení věnce, byla opravena hlavice a čepy dostaly valivá ložiska. 

Zvonice měla až do první světové války pět zvonů (dle farní kroniky Lomnice n. P.),dnes jsou ve zvonici již jen dva. Další dva byly ulity až v novém tisíciletí. Původně zde byly:

Prostřední zvon s obrazem sv. Mikuláše

– Lomnici byl v roce 1591 věnován Eliškou z Martinic, podle které se mu říká Eliška.
– V roce 1755 pukl a 1756 byl opět ulit Zachariášem Pitrichem v Praze.
– Dosud zachovalý
– váží 610 kg

Velký zvon s obrazem sv. Mikuláše

– Věnován Eliškou z Martinic
– pochází také z roku 1590
– 24. 11. 1916 zrekvírován

Zvon sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava

– Z roku 1776
– Dva obrázky – sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava
– zrekvírován 2. 11. 1917

Malý zvonek

 – Přibyl na zvonici roku 1734, zabaven spolu s velkým zvonem sv. Mikuláše 24. 11. 1916

Malý zvonek

 – 1590 až doteď
– nachází se nad ostatními zvony a slouží jako umíráček

Nové zvony

Dva nové zvony byly na zvonici osazeny v roce 2017. Od 15. května 2016 na ně probíhala sbírka. Jména těch, kdo přispěli více než 5000 Kč, jsou zaznamenána na pamětní desce. Celkem bylo vybráno 325 731 Kč.

Tyto nové zvony zajišťoval zvonař Petr Rudolf Manoušek ze Zbraslavi a přišly celkem na 1,3 milionu korun. Poprvé se s nimi zvonilo 3. prosince 2017.

Mikuláš

– jedná se o kopii původního velkého zvonu sv. Mikuláše
– nyní opět největší zvon
– váží 1130 kg

Maria

– Menší než Eliška
– váží 350 kg

V roce 2008 přijalo Město Lomnice n. P. od Římskokatolické farnosti v Lomnici n. P. dar v podobě pozemku hřbitova se třemi stavbami (kaple sv. Jana Křtitele, dřevěná zvonice a Svobodova hrobka), a tak mohlo město zažádat o dotace na opravy zvonice, které proběhly v letech 2009-2010 (byly opraveny trámy, krovy, zvonová stolice, šindelová krytina a vyčištěn interiér).

Na začátku roku 2015 byla na zvonici obnovena šestice původních slepých oken. Okna byla osazena novými okenicemi, a to z prken, která byla postaršena, a tak byl vytvořen dojem staršího materiálu. Cílem bylo zajistit jednodušší šíření zvuků zvonu. A protože se jedná o kulturní památku, museli tento krok také posvětit památkáři. Na realizaci se podíleli dva místní řemeslníci – kovář pan Válek z Tikova a truhlář pan Siegler z Černé. Náklady činily 15 000 Kč.

Lomničtí zvoníci

Lomničtí zvoníci zvoní nedělní a sváteční poledne od roku 2011, poprvé to bylo na Velikonoce 20. dubna 2011. Domluvili se totiž s majitelem zvonice – Městem Lomnice n. Pop. – a za pomoci zkušeného zvoníka Mgr. Antonína Brázdila oživili tradici zvonění. Střídají se Kamil Brož, Martin a Petr Pýchovi, Jaroslav Grof, Pavel Hrdina. Vítají i zájemce o zvonění, nechají je zazvonit.

Všichni se scházejí i s přáteli na Štědrý den, kdy se vystřídají u zvonění, zazpívají si koledy a zahřejí punčem. Zvoní i na Dušičky v 18 hod. Několikrát již zvonili i v rámci celorepublikových akcí na památku hromadných obětí neštěstí a byli také požádáni, aby doprovodili zvonem pohřební obřad.

Jejich snem je udělat sbírku na doplnění zbývajících dvou zvonů, které byly rekvírovány za první světové války.

Děkuji za poskytnuté informace Kamilu Brožovi a Zdeňku Rajmovi.

Lenka Morávková 

Záběry z interiéru bohužel posloužit nemohu.