Skalní kaple svatého Ignáce ve Všemilech

O obnově jedné z mnoha sakrálních památek našeho regionu před časem informovala Klára Mágrová, tak jsem se po čase zajel na skalní kapli ve Všemilech zajel podívat osobně, jak to s ní vypadá aktuálně. Pokud o kapli nevíte, při projíždění či procházení obce ji snadno minete. Na silnici z Jetřichovic do Srbské Kamenice jsem si žádné upoutávky nevšiml, turistické značení tudy neprochází. Je třeba dostat se mimo „hlavní“ silnici, mezi domy k hladině Chřibské Kamenice. Tady už na směrovky místy narazíte. Asi nejjistější je to na konci obce (směr Srbská Kamenice) odbočkou přes most, pak už se (snad) nedá na cestě k bývalé škole, u níž se kaple nachází, zabloudit.

KM vybrala tuto kapli jako jedno z míst do knihy Nejkrásnější památky Českosaského Švýcarska, kde její popis včetně fotek Zdeňka Patzelta najdete na stranách 130 a 131 a něco málo o ní psala v již zmíněné zprávě. Sestavme tedy vše, co je k dohledání na netu, v knihách i přímo na místě, do pár vět:

Kaple byla vytesán ze skalního bloku počátkem 19. století, zřejmě někdy před rokem 1836. Historie jejího vzniku souvisí s epidemií neštovic, která ve Všemilech propukla na jaře roku 1810. Na neštovice umíraly hlavně děti. V červnu se situace zhoršila a k neštovicím se přidala i úplavice. V rychlém sledu umíraly další oběti, opět především děti a staří. V matrice obcí Všemily a Srbská Kamenice zaznamenal farář celkem 26 úmrtí s diagnózou úplavice. Srbskokamenický kněz Ignaz Clar se v této nouzi obrátil o pomoc k Bohu. V den svého křestního patrona sv. Ignáce z Loyoly, tj. 31. července 1810, uspořádal prosebné procesí. Poslední obětí byla osmačtyřicetiletá Veronika Füllerová, která zemřela ještě 6. září 1810. Poté již ale epidemie ustoupila. Svátek sv. Ignáce se od té doby stal pro místní dnem díkůvzdání a vděčnost za Ignácovu přímluvu byla také popudem pro vznik skalní kaple jemu zasvěcené.

V soupisu křížů a kaplí z roku 1835 se uvádí, že všemilská kaple (německy Schemmler Kapelle) byla vytesána v kameni na selském pozemku a vyzdobena obrazem sv. Ignáce z Loyoly. Je také uvedeno, že nikdo z místních o ni údajně nechce pečovat, neboť kvůli trvale vlhkému prostředí v ní brzy vše hnije. O tvůrci kaple – jehož jméno se ovšem neuvádí – se jen píše, že se odstěhoval do Studeného. Mohl jím snad být sedlák Franz Anton Wagner.

Své nezastupitelné místo měla všemilská kaple na den díkůvzdání. Na svátek sv. Ignáce vycházelo ze Všemil slavnostní procesí. Bíle oděné dívky nesly svíce a sochu Bohorodičky, kterou předaly děvčatům z průvodu přicházejícího jim vstříc ze Srbské Kamenice. Spojená procesí pak odešla do kostela ke slavnostní bohoslužbě a požehnání. Odpoledne se sloužily pobožnosti zvlášť v Srbské Kamenici a v kapli sv. Ignáce ve Všemilech. Průvod pak obcházel některé kříže v blízkém okolí. Ve všemilské kapli se časem sloužily pobožnosti nejen o dni díkůvzdání, ale i při jiných příležitostech. Kromě oltáře s obrazem sv. Ignáce, později nahrazeným kopií obrazu Sixtinské madony, zdobila interiér i soška trpícího (zbičovaného) Krista v okovech, která bývala umístěna ve výklenku vpravo od oltáře. Uvnitře se nacházelo i několik řad lavic, prostor je osvětlen dvěma okny.

Skalní kaple ve Všemilech přetrvala do dnešních dnů především péčí chalupářů z okolí. Od roku 1960 je ve vlastnictví obce a je chráněnou kulturní památkou.