Socha sv. Jana Nepomuckého ve Stružinci

Na křižovatce několika místních komunikací v místě, kde z hlavní silnice odbočuje modrá turistická značka směrem ke čtvrti Na Cikánce, stojí na menším trávníku před plotem socha sv. Jana Nepomuckého.

Mapy.cz jsou stručné:

Sochu nechali vytesat stružinečtí občané v roce 1833 u Jana Zemana ze Žernova.

Památkový katalog je podstatně podrobnější:

Socha sv. Jana Nepomuckého je situovaná v dolní části obce Stružinec, po levé straně silnice ve směru Lomnice nad Popelkou – Košťálov na malém vyvýšeném pahorku. Socha je vytesaná z porfyrového červeného pískovce. Nízký kvadratický sokl, který nasedá na hranolový betonový stupeň, přechází v zúžený hranolový dřík s dolními volutovými křídly a mezi nimi na čelní straně zasazenou stylizovanou mušlí. V horní části je dnes již téměř neznatelný feston se střapečkem. Dřík zakončuje profilovaná římsa, na které jsou na čelní straně dvě okřídlené hlavičky andílků. Na římsu nasedá jednoduchý hranolový nástavec sloužící jako podnož pro sochu sv. Jana Nepomuckého.

Sokl je na čelní straně opatřen oválnou kartuší s vyrytým nápisem. Dřík je ze tří stran opatřený mělkými oválnými nikami, které zdobí velmi degradované a velice špatně čitelné reliéfy světců – podle Jiřího Šolce se jedná o sv. Linharta, sv. Prokopa a sv. Mikuláše, podle Milana Martince, zpracovatele Evidenčního listu nemovité kulturní památky z roku 1994, o sv. Mikuláše, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa. Je evidentní, že dva zobrazení světci mají na hlavě biskupskou mitru a v ruce hůl.

Na zadní straně dříku je kasulově zakončená kartuš s rytým nápisem.

Sv. Jan Nepomucký v mírně podživotní velikosti v kontrapostu je zobrazen v obvyklém ikonografickém pojetí – v kanovnickém rouchu s krátkým pláštěm přes ramena a biretem na hlavě. Pravou rukou přidržuje dolní část vertikálního břevna diagonálně položeného krucifixu a opírá jej o své levé rameno. Levou rukou, ohnutou v lokti, přidržuje krucifix v místě nohou Ježíše Krista. Hlavu má mírně skloněnou k levému rameni. Kolem hlavy má zlacenou svatozář s pěti pěticípými hvězdami.

Na čelní straně soklu je v oválné kartuši dnes již nečitelný nápis. Podle J. Šolce tam původně stálo: „Sv. Jene z Nepomuku / Žofie královny zpovědníku / pražský hlavní kanovníku / slavný Boží mučedníku“. Na zadní straně dříku je dnes taktéž již nečitelný nápis. Podle M. Martince zde stálo: „Zřízeno od sousedů Stružineckých / za času rychtáře France Máky 1833“.

Socha provedená v tvarosloví tzv. lidového baroka první poloviny 19. století je hodnotné kamenosochařské dílo s kvalitně propracovanými detaily, které je zároveň významným krajinotvorným prvkem.

Ano, sokl pod sochou je z betonu, ještě stále je na něm rozeznatelný šaluňk. Reliéfy na podstavci jsou „nadranc“, a že čelní (natož zadní) kartuše nesla nějaký nápis je spíš jen tušení, než jistota. Povrchové poškození není znatelné, ale porost mechy a lišejníky je hodně silný.