Křížová cesta Bořkov

Jihovýchodně od Semil, na katastru obce Bořkov (německy Borkow), části obce Slaná v Libereckém kraji, je v lese nad křižovatkou silnic 283 a 289 ukryta zapomenutá křížová cesta.

Prostě je. To je tak všechno, co se mi v době její návštěvy podařilo zjistit. Už u Klokočky jsem psal, že mne málo co překvapí, a přesto se vždycky něco najde. Viděl jsem křížové cesty v daleko horším stavu, opravdu těsně před zánikem, a přesto jsem zůstal paf, jak je tohle místo zpustlé a zapomenuté. Přitom sloupky jednotlivých zastavení nejsou zdaleka tak poničená, jak by se snad dalo čekat. Jen je ono místo prostě zcela opuštěné.

Ze silnice (je tu autobusová zastávka na cestě ze Semil do Lomnice nad Popelkou) je vidět ve svahu kaplička, ale cesta k ní není úplně jasná. Takže poněkud tápaje jsem zvolil viditelnou pěšinku z křižovatky výše zmíněných silnic prudce do svahu vzhůru, mezi stromy přes prosluněný palouk k cestě, vedoucí od kapličky k prvním zastavením.

Jednoduché pískovcové sloupky s vrcholovou kaplicí přesahující do stran hranol podstavce (samozřejmě prázdné) nesou stopy eroze, sem tam i většího poškození, ale jinak jsou překvapivě zachovalé. Bohužel na nich není patrný žádný nápis, žádné stopy po případných ozdobách (snad na vrchu kaplice mohly být křížky). A co mne nejvíc zarazilo – ve spodní části křížové cesty je ještě od kapličky jakž takž prošlapaná stezka kolem několika prvních sloupků, pak ale najednou uhýbá a pokračuje dál obloukem kopcem mimo další zastavení. Ta jsou skryta vlevo a vzhůru mezi vzrostlými stromy a vegetací a nevede k nim žádná znatelná cesta. Mapy.cz ukazují jakousi klikatou trasu, ale ta dle mého neodpovídá plně pravdě. Zastavení jsou podivně „poházena“ ve svahu různě daleko/blízko sebe a já se brzy totálně ztratil. Nedokázal jsem určit jejich souslednost, a po pravdě se ani dopočítat, kolik jich tu vlastně je. Poslední zastavení jsou na konci lesa, kde začíná louka, táhnoucí se až zpět k obci. Zda tu kdysi cosi byla jako zakončení, nebo ne, neodvažuji se hádat. Zmateně jsem pobíhal mezi stromy a náhodně objevoval/znovunalézal a nazdařbůh fotil. Přes veškerou snahu víc, než uvádějí mapy.cz (Křížová cesta je ve špatném stavu), zjistit nedokážu.

Z muzea v Semilech jsem obdržel toto info:

O historii křížové cesty bohužel nic bližšího nevím, podobně je na tom semilský památkář pan Hedvičák, se kterým jsem telefonicky mluvil.

Hovořil jsem i s archivářem a historikem Ivo Navrátilem, ten prý nějaké vyjádření o historii kapličky dělal před dvaceti lety pro spolek Cervus Semilensis (pan Vladimír Kubík) – už je to dávno, ale pamatuje si alespoň to, že cesta byla zhotovena na konci 19. století (asi 1897) a že to byla soukromá akce, nechal ji udělat majitel okolního lesa.

Každopádně na mapě Stabilního katastru z počátku 19. století kaplička ani křížová cesta není.

S pozdravem
PhDr. Tomáš Chvátal, PhD
historik a správce sbírek Muzea a Pojizerské galerie Semily

Městské informační středisko mne navedlo na knihu Opomíjená místa Českého ráje autora Karla Čermáka (vydavatelství Gentiana 2016), kde se o křížové cestě píše na stranách 142 a 143.

O bořkovské křížové cestě se jen málo ví … ve svažitém obtížně hospodářsky využitelném pozemku nad obcí pod Kozincem osadili čtrnáct sloupkových kapliček s obrázky pašijového cyklu. Dle nepříliš konkrétních a kusých zpráv měla být založena v roce 1833, avšak formou provedení se spíš hlásí do období ke konci 19. století (viz výše info z muzea) … Byla to doba, kdy již byly cizí velkorysé barokní geometrické kompozice, promítající se svými zásahy do terénních konfigurací … nepochybně i omezené finanční prostředky vyústily v jednoduchém zdánlivě neuspořádaném osazení jednotlivých pískovcových pilířků, pospojovaných komunikací směřující v serpentinách vzhůru. Neústila k Božímu hrobu nebo kapli, neměla žádné vyvrcholení. Cesta začínala dole u kapličky nad silnicí a tudíž její schéma bylo vlastně převrácené. Jednoduché sloupky o výšce 2 m jsou zakončené rozšířenou hlavicí, v jejichž nikách bývaly obrázky malované na plechu. Ty ale zmizely již někdy v prvorepublikovém období.

Tak jako si bořkovští sousedé křížovou cestu sami zafinancovali, tak ji vlastními silami v postní době i provozovali. Sloužila především jim a případně příchozím z nejbližších obcí Slané, Nedvězí, Hořenska a Čikvásek. Patrně sem nedocházel ani kněz z blízkých Semil a role předříkávače se chopil někdo místní … procesí nebyla nijak okázalá a patrně ani neměla žádný doprovodný program … Tradiční zvyk připomínat si o Velikonocích Kristovo utrpení zanikl v Bořkově patrně v souvislosti s první světovou válkou. Od té doby neudržované území zarůstalo, až se ocitlo v lese. Zůstalo tak skryto lidskému zraku a díky tomu snad uniklo záměrné devastaci či likvidaci. Sloupkové kapličky se musí ve strmém terénu hledat, neboť směr cesty je již téměř nečitelný. Na neutěšený stav bylo upozorňováno již v období druhé světové války. Je s podivem, že uniká péči památkářů dodnes.

A nakonec ještě vyjádření za Město Semily (Odbor školství, kultury a vnějších vztahů, úsek státní památkové péče):

Za státní památkovou péči Vám nemohu k uvedené záležitosti nic sdělit, neboť křížová cesta není kulturní památkou ve smyslu památkového zákona.  Můj předcházející vedoucí pan Kubík jednal s majitelkou pozemků a měl v úmyslu za místní osvětový spolek Cervus Semilensis jednotlivá zastavení vyrovnat, očistit a v nice opatřit kopií souboru Křížové cesty od ak. mal. Vladimíra Komárka, který naproti bydlel. Nedošlo k tomu. Jinak vlastní zastavení se zdají být relativně mladší, snad z druhé poloviny 19. století.

Mgr. Roman Hedvičák