Sloup Panny Marie v Lomnici nad Popelkou

Na Husově náměstí v Lomnici nad Popelkou mezi dvěma kašnami stojí sloup se sochou Panny Marie a čtveřicí dalších svatých.

Výjimečně se jedná o jeden ze sloupů, kterému se oprávněně říká morový. Pochází z roku 1713 a je poděkováním města za odvrácení morové pohromy. Památkově chráněn je od 3. 5. 1958.

Zápis v Památkovém katalogu je nebývale stručný (ale uvádí rozsáhlý seznam restaurátorské dokumentace – 1995, 1997, 2015), takže je třeba vytěžit jiné zdroje. Na městském webu je krom krátkého textu i historická pohlednice. Původní evidenční list památky uvádí pár podrobností navíc. Bohužel, jak už to bývá, některé zdroje si vzájemně protiřečí.

Mohutná základna vynáší štíhlý hranolový sokl s reliéfním zobrazením ukřižovaného Krista. Na soklu je osazen 5 m vysoký válcový sloup zakončený korintskou hlavicí se soklíkem, který slouží jako podnož pro sochu Panny Marie Lomnické (Immaculaty), patronky města hledící na východ. Na balustrádě v rozích jsou umístěny sochy sv. Jana Nepomuckého (údajně nejstarší socha na okrese), sv. Šebestiána, sv. Vavřince a sv. Rozálie. Autor je neznámý.

Rozsáhlý materiál je ke čtení na webu o Interregionu Jičín. A samozřejmě nejvíc lze najít v encyklopedii Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji, kde je sloupu věnován prostor od strany 252 do strany 256.

Poslední velká morová epidemie v českých zemích se odehrála v letech 1713 – 1714 a na její paměť a ku ochraně v nich stojí mnoho morových sloupů. Jedním z nich je i morový sloup v Lomnici nad Popelkou. Jde o typický morový sloup a nalezneme ho na Husově náměstí. Že odkazuje na morovou epidemii z těchto let potvrzuje nápis na jedné straně podstavce sloupu, kde se píše „Anno 1713 Ex Voto“. Ex Voto znamená latinsky dle slibu, v tomto případě slibu ku Panně Marii a žádosti o ochranu před další nákazou. Stejně tak je uvedeno nejstarší zmínkou i v pamětní knize města Lomnice nad Popelkou (vedená od roku 1785), která popisem odkazuje na katastrofální následky morové epidemie a uvádí výstavbu sloupu s Pannou Marií a čtyřmi světci na roky 1713-1714. „Léta 1713 až do 1714 do posledního měsíce martzi v země České byl veliký mor, v kterém přes 20 tisíc lidu zemřelo a dobytka hovězího jeden millioven a čtyřikrát sto a devadesát tisíc a sedm set a padesát devět kusů padlo…“ „Ta štatue jest vystavena z obecních požitků, toliko vrchnost fůhry a lešení darovala, na poděkování, že Bůh městečko Lomnici a celý panství lomnický od moru a pádu dobytka zachovati ráčil“.

O výstavbě morového sloupu se pak dozvídáme i z lomnické farní pamětní knihy, zápisem z roku 1836, která píše, že sloup byl vystavěn „dle slibu městečka Lomnice“. Pamětní kniha Fr. Hudského z roku 1846 uvádí, že „Náklad se vedl skrze rozličné sbírky a přispění, větší díl ale obec městská zapravila“.

Autor sloupu a unikátního sochařského díla je bohužel neznámý (byl jím zřejmě některý z umělců z okruhu sochaře Brokoffa). Materiálem použitým pro zhotovení sousoší je jemnozrnný červený pískovec. Sloup na čtverhranném podstavci má celkovou výšku 9,5 metrů. Vrchol je ukončen korintskou hlavicí, na podstavci na ní nalezneme sochu Panny Marie, která stojí na zeměkouli, kterou obtáčí had, alegorické znázornění prvotního hříchu. Toto je typické barokní zobrazení Panny Marie a symbolizuje příchod Ježíše Krista, který tento hřích z lidstva sejme. Sloup samotný pak obklopuje balustráda, položená na třech kamenných schodech, na které jsou v jejích rozích umístěny sochy světců. Průchod ke sloupu zajišťují vpředu umístěná kovová vrátka. Při pohledu zpředu morového sloupu stojí vpravo svatá Rozálie, vlevo pak svatý Jan Nepomucký, v zadních rozích vlevo svatý Šebestián a vpravo svatý Vavřinec. Na podstavci sloupu je při pohledu zcela vpředu plastický reliéf ukřižovaného Ježíše Krista, vpravo je břidlicové desce nápis: „Toto skupení soch Panny Marie sv. Jana Nep., sv. Rozálie, sv. Vavřince a sv. Šebestiána bylo r. 1889 přeneseno a r. 1890 opraveno 1929″, vlevo je pak nápis  na břidlicové desce „z úCty // k tobě // Matko páně // obnoVeno // oD // VěrnýCh CtIteLů“ a na odvrácené zadní straně nalezneme nápis „CIVes LoM // nICenses // renoVabant // DIebVs // aVgVstI“.

Posledně citovaný nápis informuje o provedení první renovace a chronogram zapsaný v textu nám udává i datum jejího provedení v roce 1779. Citovaná městská kniha, vedená od roku 1785, uvádí: „totiž Pannu Marii dal renovírovat jemnostpán decan Václav Hekler, s. Jana Nepomuckého p. pater caplan Jan Mikeš, s-p Šebestiána Antonín Kinčel mlačí, soused lomnický, s. Rozárie Anton Švehla, primas zdejší, s. Vavřince Josef Prskavec, radní, s. Annu dal vytesat na slávě podstamentem Wentzel Klemer, s. Václava Václav Thuma“.

Obdobně informuje pamětní kniha lomnické fary z roku 1836: „štatue na rynku byla obnovena nákladem následujících dobrodinců: na Pannu Marii vedl náklad pan farář Pater Václav Hegler, na s. Jána Nepomuckého kaplan Páter Jan Mikeš, na s. Šebestiána Antonín Kinšel, soused a kupec v Lomnici, na s. Rozárii Antonín Schlechta, primas, a na s. Vavřince Josef Prskavec, radní. Na poctavcích nechal znova dělat a vyzlatit sva. Václava Václav Tůma a sva. Annu Václav Klemr, mydl.“.

Soupis soch lomnické farnosti z roku 1836 se krom jiného uvádí: „Správu vede lomnická obec, jakož i každou středu olej do lampy k sv. Janu u té sochy. Zvláštního základního kapitálu nemá.“.

Další opravou prošel sloup v roce 1861 o čemž svědčí opět chronogram v textu, vytesaný do sloupu. Jak uvádí městská pamětní kniha, oprava byla svěřena Matějovi Beranovi, sochařskému mistrovi ze Sobotky a cena za opravu sloupu se vyšplhala na 260 zlatých. Peníze na opravu byly vybrány sbírkou mezi občany, prodejem pohlednic a pořádáním divadelních představení. V té době asi také došlo k odstranění dvou reliéfů svaté Anny a svatého Václava, o kterých se popisně zmiňuje městská pamětní kniha, aby bylo získáno místo pro pamětní desky. Aktuální nápis dle vlastivědného pracovníka Josefa Kozáka „pochází od Čeňka Šlechty, tehdy radního města“. Slavnostní posvěcení opraveného sloupu se konalo v neděli 22. září 1861 o třetí hodině odpolední.

V roce 1889 probíhala na lomnickém náměstí rekonstrukce a celé náměstí bylo nejen předlážděno, ale vystavěny byly i nové chodníky a byla vybudována i nová „horní“ kašna. Díky tomu bylo radou města rozhodnuto i o opravě a přeložení morového sloupu blízko místa původního umístění dolní kašny (která byla přeložena a znovu postavena níž na náměstí) tak, aby sousoší nestálo na náměstí excentricky a zároveň více dominovalo středu města. Díky tomu byly i vykáceny dva statné kaštany, které na tom místě stávaly a sloup byl na nově vybrané místo přemístěn. Na rekonstrukci a přemístění se podílel známý novopacký sochař Antonín Sucharda se svou dílnou a celá operace byla provedena za částku 800 zlatých.  Morový sloup byl slavnostně znovu vysvěcen kvadriánem františkánského kláštera v Hostinném Páterem Pavlem Pelikovským dne 18. srpna 1890. S prací sochaře bylo zastupitelstvo natolik spokojeno, že mu svěřilo pořízení nové kašny.

Další oprava sloupu byla provedena v roce 1929, jak nás informuje i drobný nápis na sloupu a zajímavostí je, že ji provedl tehdejší Suchardův učeň Antonín Hylmar, který již sloup jednou spolu se svým mistrem opravoval.

Z novodobých rekonstrukcí lze zmínit tu, kterou provedl akademický sochař Antonín Preclík s akademickým malířem Jiřím Radou v roce 1977 (výše zmíněná encyklopedie cituje restaurátorskou zprávu).  Na podzim 1994 byla poškozena socha sv. Šebestiána, jíž byl uražen nos – oprava proběhla ještě téhož roku. Další restaurování lomnického morového sloupu proběhlo v letech 1996-1997 a na rekonstrukci pracoval akademický sochař Petr Rozkočil (encyklopedie opět cituje restaurátorskou zprávu).

Další opravy kulturní památky proběhly v roce 2008 a poté zřejmě i v roce 2015.