Sloup Panny Marie v Novém Bydžově

Uprostřed atypického čtvercového náměstí v novém Bydžově na zatravněné ploše stojí sloup se sochou Panny Marie.

Barokní pískovcový mariánský sloup z roku 1706 se nalézá uprostřed Masarykova náměstí v centru města Nový Bydžov v okrese Hradec Králové. Přímo k němu se dostat nedá, je kolem dokola obklopen frekventovanou silnicí (cosi jako kruhový objezd) a květinovým záhonem, takže je nutno běhat po okolních parkovacích plochách.

Základy pro sloup byly položeny 3. května 1697. Na sloup byla umístěna socha Panny Marie Neposkvrněného početí. Samotné sousoší v základní podobě vzniklo až roku 1716, poté co se městem prohnala morová epidemie, která Nový Bydžov zasáhla o rok dříve, v roce 1715. Kolem sloupu bývala kamenná balustráda, která byla odstraněna roku 1891.

Sloup s centrální sochou Panny Marie Neposkvrněného početí stojí na čtyřbokém členitém podstavci se čtyřmi nakoso postavenými nárožními pilíři, na kterých stojí sochy světců, a konvexně vykrojenými stranami s nikami, ve kterých jsou umístěny další sochy světců.

Sochy ve výklencích: svatý Roch (na východní straně), svatý Josef s Ježíškem (na jižní straně, přidán roku 1941, původně zde byla svatá Rozálie a po ní svatá Ludmila), svatý Šebestián (na západní straně) a svatý František Xaverský (na severní straně).

Sochy na pilířích: svatý Jan Nepomucký (na jihovýchodní straně), svatý Vavřinec (na jihozápadní straně), svatý Václav (na severozápadní straně) a svatý Florián (na severovýchodní straně). Každá socha má na římse pod sebou nápis s chronogramem, který obsahuje datum vzniku sousoší. Celková výška sloupu dosahuje 1386 cm.

Památkový katalog:

Umělecky mimořádně hodnotná kamenosochařská práce. Dominanta hlavního náměstí s figurální výzdobou významných sochařů bratří Pacáků, vhodně doplněná neobarokní sochou sv. Josefa (na místě zničené ležící sv. Rozálie). Kamenná balustráda odstraněna 1891.

Sloup na vysokém čtyřbokém podstavci dominuje středu náměstí. Architektura sloupu sestává ze tří částí: členitého podstavce se čtyřmi nakoso postavenými nárožními pilíři a konvexně vykrojenými stranami, dále z centrálního hranolového pilíře tvořícího druhé patro a zároveň podstavec pro vlastní korintský sloup. Nejnižší část – podstavec – má po výšce obvyklé členění na profilovaný sokl, střed s obdélnou výplní a vlys s římsou, opět profilovanou. Přechod nárožních pilířů ve stěnu je zprostředkován dvojím ústupkem, středy stran jsou prolomeny půlkruhovými nikami s plastickými mušlemi v konchách. Tyto niky jsou rámovány šambránou na způsob pravoúhlého portálku s patkami.

V každé z nik je osazena plastika v podživotní velikosti: jižní strana sv. Josef – stojící mužská postava s dlouhým vlnitým vlasem a vousem, rukávy vykasané, roucho v pase převázané, na levé ruce nese Ježíška, pravou se opírá o pilu. Ježíšek drží v ruce kouli či jablko. Na západní straně socha sv. Šebestiána – mladík, který je provazy přivázán ke kmeni. Na východní straně socha sv. Rocha – v poutnickém plášti s mušličkami u krku, zavěšený klobouk na zádech, obut ve vysokých botách, u nohou leží pes a vzhlíží k němu, muž si vyhrnuje roucho a ukazuje rány na levé noze. Na severní straně socha sv. Františka Xaverského – mladší postava, dlouhý plášť s límcem a sponou a mušličkami u krku, v rukou drží krucifix, vlas a vous má krátký a vlnitý. Nad všemi nikami, kromě sv. Rocha, jsou vtesané zlaté nápisy.

Na nárožních pilířích stojí čtyři sochy v mírně nadživotní velikosti, představující na severovýchodní straně sv. Floriána – rytíř v brnění s korouhví se zlaceným hrotem žerdě, hořícím domem u nohou a vědrem v pravé ruce, z něhož vylévá vodu. Na severozápadní straně socha sv. Václava – s korunou se zlatým křížkem na hlavě, korouhví v ruce (se zlaceným hrotem žerdě), levou rukou se opírá o štít s reliéfní orlicí. Na jihozápadní straně socha sv. Vavřince – mužská postava v kněžském rouchu se střapci, levou rukou se opírá o rožeň, v pravé na prsou drží zlatou palmovou ratolest. Nad hlavou svatozář ve tvaru hvězdice. Na jihovýchodní straně socha sv. Jana Nepomuckého – v běžné podobě v kanovnickém rouchu, s krucifixem v obou rukou a palmovou ratolestí. Nad hlavou svatozář z pěti zlacených plastických osmicípých hvězd.

Hranolový pilíř ve druhé úrovni má opět bohatě profilovaný sokl a římsu s úzkým vlysem. Čelní strany mají obdélné, v rozích čtvrtkruhově vykrojené výplně, lemované profilovanou lištou, v nichž jsou na všech stranách vytesány nápisy.

Celá architektura vrcholí korintským sloupem se sochou Panny Marie- stojící se sepjatýma rukama, s korunou deseti zlacených hvězd nad hlavou.

Architektura sloupu je umístěna na čtvercovém plato o rozměrech asi 490 x 490 cm, dlážděném na vazbu z pískovcových desek. Materiálem sloupu i soch jemnozrnný pískovec. Rozměry: podstavec je půdorysně vepsán do čtverce o hraně asi 280 cm, nárožní pilíře jsou široké 89 cm, niky 78 cm. Výška podstavce je 250 cm.

V době, kdy ještě nevycházely encyklopedie světeckých sloupů v plném rozsahu, vydal Státní ústav památkové péče v roce 2000 jako přílohu časopisu Zprávy památkové péče Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v okrese Hradec Králové, kde je tomuto sloupu věnován prostor na stranách 68 až 79.

V ní se tvrdí, že autor sloupu je neznámý, pouze sochu sv. Josefa vytvořil Karel Samohrd.

Na římse podstavce vpředu nápis:  RENOVATIO FACTA IN HONOREM DEI / PARAE ABSQUE LABE CONCEPTAE

Na římse pod sochou sv. Vavřince: INFESTA HINC RADIANS / AVERTE INCENDIA DIVE

Na římse pod sochou sv. Jana Nepomuckého: IN TE SPEM INVENIO / FLOS CLERI, DIVE IOES

Na římse pod sochou sv. Floriána: HIC PATRIAE CIVES / INDEMNES SERVAT IN IGNE

Na římse vzadu nápis: DURO SAECULO AB INCOLIS RENOVATUM

Na římse pod sochou sv. Václava: WENCESLAE SVOS DITA / ET SOLARE BOHEMOS

Na římse pod sochou sv. Šebestiána: MATER DESTRUENDA EX PECCATO / – ACCIPE VESTEM EX CARITATE

Na podstavci sloupu vpředu nápis:

DEI PARAE REGINAE
A LABE ORIGINALI
EXEMPTAE SACRO
HONORI
AMOR BIDZOVIENSIS
HOC OPVS
ERIGI FECIT

Na podstavci sloupu vlevo:

EX VOTO CONCEPTO
PIO
DE MORE

Na podstavci sloupu vpravo:

DIVIS CAELITIBVS
GRASSANTE MALIGNA
PESTE PATRONIS

Na podstavci sloupu vzadu:

ANNO QUO
CHARITAS DEI
DIFFVSA EST
IN CORDIBVS
NOSTRIS
AD ROM. CAP. 5. V. 5.

Na patce sloupu nápis:

OPRAVENO
NÁKLADEM SPOŘITELNY KR. VĚN. MĚSTA
NOVÉHO BYDŽOVA R. 1890

Vlevo zcela dole nápis:

Opraveno L.P. 1926 Arnold

Kniha cituje zápis v pamětní knize města o „položení gruntů pro sloup a obraz Rodičky Boží Panenky Marie vprostřed rynku“ 3. května 1697. Sloup v nynější podobě ale vznikl až o dvě desetiletí později, po velkém moru, jak dosvědčují mnohonásobné chronogramy v nápisech, které morovou ránu připomínají a uvádějí, že sloup byl zřízen na základě učiněného slibu. Tomu odpovídají i sochy morových patronů na sloupu.

K první známé opravě došlo roku 1807, jak dokládá jeden z nápisů (na římse vzadu). Další opravy následovaly v letech 1857-1858. Impulsem byla inspekční cesta královéhradeckého c.k. silničního komisaře Čížka, který do města dorazil za vichřice a všiml si, že sloup se naklání sem tam. Navrhl buď odstranění sloupu, nebo jeho zpevnění. Zápis v děkanské knize popisuje peripetie po vyrozumění purkmistrovského úřadu – bylo třeba schválit rozpočet, leč měšťanskému výboru se zdála částka 780 zl. konv. měny, navržená městským stavitelem Janem Doušou, silně přemrštěná. Proto oslovili kameníky z Hořic a Oujezda. Ti stanovili rozpočet na pouhých 200 zl. a dobu práce na 10 dní, proto výbor odsouhlasil smlouvu s hořickými kameníky. Po opravě došlo ještě na štafírování, které provedl díky nejnižšímu předloženému rozpočtu (110 zl.) místní malíř Rachota.

V zápisech ze schůzí obecního výboru se lze dočíst podrobnosti – opravu provedl hořický kamenický mistr Václav Vejs (Weiss) za 204 zl. konv. měny.

K důkladnému restaurování došlo v letech 1889-1891. V pamětní knize děkanství je o rozsáhlý zápis, popisující návaznost opravy na nové dláždění města (zabírá cca 3 strany encyklopedie). Práce byla opět svěřena hořickým. Při opravách došlo k nahrazení sv. Rozálie sochou sv. Ludmily. Byly nově vystavěny schody a odstraněno zchátralé zábradlí. K posvěcení sloupu došlo až v roce 1893 na základě povolení královéhradecké biskupské konzistoře.

V roce 1925 měl být sloup nahrazen pomníkem Osvobození (mělo se jednat o jezdce na koni od sochaře Šalouna), k čemuž naštěstí nedošlo – naopak o rok později byla provedena další z oprav. Historii souboje o zachování sloupu popisuje děkanská pamětní kniha, z níž je obsáhle citováno. Obnovu provedl mistr kamenický František Arnold, konkurenční nabídku podával i pozlacovač a malíř písma Josef Fiala. Postup prací byl kontrolován Státním památkovým úřadem (citace z kontrol a vydaných nařízení), dokonce vyslal do Nového Bydžova specialistu-restaurátora Josefa Kavku, aby zaučil místního kameníka v moderních postupech. Po dokončení oprav bylo konzistoří poskytnuto povolení k novému posvěcení, které proběhlo 15. srpna 1926.

Ze sloupu neznámo kdy zmizela socha sv. Ludmily, proto roku 1941 rozhodl děkan Josef Mádle o umístění nové sochy sv. Josefa do prázdného výklenku. Její vysvěcení proběhlo 15. června 1941 při oslavách svátku Božího těla.

Další úvahy o odstranění sloupu přišly v roce 1959. Oddělení veřejné bezpečnosti si stěžovalo radě Místního národního výboru, že sloup brání řidičům v rozhledu a mohlo by dojít snadno k dopravní nehodě. Navrhovalo rozšíření vozovky o 2 metry a odstranění sloupu („doufám, že shora uvedené důvody jsou dostačující k odstranění této závady“). Krajský národní výbor předal žádost Krajskému středisku péče o památky a ochranu přírody („Soudruh Kruml doporučuje, aby sloup byl odstraněn“). Komise v usnesení „přehodila“ odpovědnost za zpracování projektu na MNV a tak nakonec k likvidaci či přemístění nedošlo.

V roce 1980 (na Silvestra) došlo k blíže nespecifikovanému poškození sochy „sv. Sebastiana“, MNV žádalo na ministerstvu kultury o přidělení restaurátora.

Poslední zdokumentovaná oprava proběhla v roce 1995. Kniha cituje jak přípravný materiál, tak restaurátorskou zprávu.