Sloup Panny Marie v Bílině

Bílina je městem, přes které většinou jen projíždím, protože jsem při svém zatím jediném zastavení zjistil, že mne tu nic moc neoslovilo. Proto jsem se před další „průchozí“ cestou podíval do knihy Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Ústeckém kraji abych zjistil, že jsou tu sloupy hned dva a tudíž budu znovu zastavovat. Sloup Panny Marie s Ježíškem (Madona Assupta) je dominantou Mírového náměstí, nachází se blízko radnice, kde sídlí městský úřad a Infocentrum. Na internetu se překvapivě nedá nic moc najít, zato ve zmiňované knize je tomuto sloupu věnován prostor od strany 831 do strany 836.

Sloup na Mírovém náměstí

Sloup byl postaven krátce po morové epidemii, která město postihla roku 1680. Vznikl společně s nedalekou kašnou (původně bez sochy sv. Floriana), jak dokládá městská smlouva ze dne 20. března 1682 s „panem Johanem Peteren de Toschano, řezbářem“. Jedná se o sochaře a kameníka Giovanniho Pietra Toscana a spolu s ním podepsali smlouvu Giovanni Antonio Toscano (zednický polír) a Carlo Toscano. První dva byli bratři, pracující na stavbě místního lobkowiczkého zámku, o třetím jmenovaném informace chybí.

Sloup samotný ale nezřizovalo město, nýbrž Václav Ferdinand z Lobkowitz a jeho choť Marie Žofie, rozená z Dietrichsteinu. Jediná písemná zmínka o sloupu se nachází v dopise G. A. Toscana hraběti Lobkowitzovi. Poté je uváděn až v soupisu soch bílinské farnosti 3. září 1835. První opravy jsou dokladovány roku 1877 jak na sloupu, tak na kašně.

Novodobé oplocení sloupu

Po druhé světové válce hrozilo odstranění sloupu, naštěstí k němu nedošlo a v letech 1968-9 proběhla rekonstrukce – práce vykonal akademický sochař Ladislav Šobr, pozlacení akademický sochař Lumír Klas, oba z Prahy. Kniha obšírně cituje z restaurátorské zprávy včetně popisu míst zlacení, v dnešní době ale není na soše, půlměsíci ani hlavici po zlatě ani stopy. V té době bylo doporučeno nahradit ohrazení ze železných trubek vhodnějším plůtkem – mříží.

Sloup se sochou Panny Marie před radnicí

Patice sloupu, zdobená obličeji andílků

Vrcholová socha Panny Marie s Ježíškem v náručí

Další restaurování je popsáno z let 2008-9, kdy ho provedl akademický sochař Michal Polák. Sloup i socha byly popraskané v důsledku koroze kovových trnů (pata sloupu byla sepnuta skruží), povrchově pak poškozeny silným zvětráváním. Celé partie sochy bylo nutno vymodelovat znovu z umělého kamene.

V roce 2010 bylo vyměněno rozbité oplocení betonovými sloupky konečně kovaným plotem od uměleckého kováře Ondřeje Šimka. V roce 2021 kolem sloupu žádné oplocení není.

Podstavec sloupu s reliéfními kartušemi, obehnaný kovovým plotem

Na čelní straně podstavce je kartuše se znakem bílinsko-jezerské větve Lobkowitzů, na zadní straně se znakem Dietrichsteinů – obojí s knížecí korunkou.

Zadní strana podstavce se znakem Dietrichsteinů

Přední strana podstavce se znakem Lobkowitzů

Sloup je kulturní památkou:

Válcový sloup s volutovou hlavicí s festony, na ní Madona na půlměsíci. Dole pravoúhlý sokl s volutovými křídly. V soklu voluty a znak Dietrichsteinů. Sloup se sochou pochází z 2. poloviny 17. století.

Sloup samotný nezřizovalo město, nýbrž Václav Ferdinand z Lobkowitz a jeho choť Marie Žofie, rozená z Dietrichsteinu. Jediná písemná zmínka o sloupu se nachází v dopise G. A. Toscana hraběti Lobkowitzovi. Poté je uváděn až v soupisu soch bílinské farnosti 3. září 1835. První opravy jsou dokladovány roku 1877 jak na sloupu, tak na kašně.