Sloup Panny Marie v Horní Libchavě

U silnice v Horní Libchavě, u křižovatky s odbočkou na Stružnice, severozápadně od místního kostela sv. Jakuba Většího, stojí na zatravněné ploše sloup se sochou Panny Marie.

Úplně nejstručnější info: Mariánský sloup z červeného pískovce na hranolovém soklu s výjevy Kristova utrpení, který vyrůstá na čtyřech sloupcích. Byl postaven roku 1701.

O mnoho sdílnější není ani Památkový katalog: Sloup se sochou Panny Marie se poprvé objevuje v písemných pramenech v roce 1835 v soupise soch farnosti Horní Libchava. Zde je uveden jako rok jeho zřízení letopočet 1701. Autor díla je neznámý.

Podstatně sdílnější je původní evidenční list, který se podrobněji věnuje i zvláštní architektuře sloupu: Morový sloup. Třikrát odstupňovaný sokl. Jednotlivé části s masivními profilovanými římsami. Střední část na všech čtyřech stěnách opatřená průchozími otvory. Po stranách těchto otvorů reliéfní a okřídlené andělské hlavy. Na stěnách nejvyššího hranolového dílu soklu v kartuších reliéfy Ukřižování, Pieta, sv. Petr a Pavel a Nanebevstoupení Páně. Sloup s patkou a korintskou hlavicí, na jeho vrcholu socha Panny Marie. Sloup zanedbaný, restaurování plánováno v roce 1967.

Nejpodrobnějším zdrojem tak zůstává (jako obvykle) kniha Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji , kde je sloupu věnován prostor od strany 76 do strany 79. Ovšem s poněkud odlišnými informacemi, než bylo citováno dosud. Od materiálu (pískovec bělavý a okrový, povrch byl polychromován – pompejská červeň) po reliéfy (Ukřižování s Pannou Marií a sv. Janem vpředu, Piety vpravo, sv. Kryštof vzadu a sv. Petra a Pavla vlevo). Sloup byl udržován obcí a o mariánských svátcích chodilo k němu z kostela procesí a modlila se u něho litanie.

Zdokumentována je oprava z roku 1930, kdy sice obec oslovila Státní památkový ústav s prosbou o radu, nicméně před příjezdem jeho zástupce dr. Kühna stihl obecní výbor realizovat zakázku, kterou svěřil lakýrníkovi Aloisi Peschkovi z Lípy (za částku 2600 K). Bylo zle, SPÚ kritizoval nátěr sloupu bílou olejovou barvou a plánované pozlacení Panny Marie: „Nátěrem je nejen hrubě zakrýváno jemné členění ozdob, ornamentů a architektonického členění, nýbrž je i zmenšována trvanlivost kamene.“ Doporučení znělo na odlouhování nátěru, očištění od špíny a prachu a doplnění zvětralých míst přírodním kamenem. Následovala početná korespondence, oslovování řady odborníků, dlouhá jednání – vše bez patřičného výsledku. Obec argumentovala skutečností, že na další práce nemá prostředky, a vyzývala SPÚ, aby opravy platil ze svého.

Další restaurování proběhlo až v roce 1980, kniha podrobně cituje ze zprávy akademického sochaře Ladislava Šobra. Sloup musel být zpevněn manžetami, kovové čepy zkorodovaly a sloup (i podstavec) roztrhaly. Zdokumentován je neutěšený stav v roce 2002. Dle aktuálního stavu a opršelé cedule před sloupem proběhla (probíhá?) oprava z prostředků Libereckého kraje a Ministerstva kultury, zjistit podrobnosti se mi ale nepodařilo.

PS neodborně a laicky: O původu nikde nic, označit ho za morový lze zřejmě jen s velkou dávkou fantazie. Obdobnou architekturu sloupu jsem, pamatuji-li se dobře, dosud neviděl. Proč jsou ve střední části sloupky s prostorem uvnitř, zůstává mi záhadou. Stejně jako vzhled andílků – ani s největší dávkou představivosti se mi nezdá, že by jejich autorem mohl být jeden a ten samý sochař. Stačí se podívat na detailní portréty – ať už provedení očí, či celkový výraz. Tři reliéfy na soklu jsou jasné. Ovšem ten zadní – jak mohli autoři evidenčního listu ve výjevu vidět Nanebevstoupení, to nevím. A docela mám pochyby i o sv. Kryštofovi, protože mu chybí přenášené dítě a hůl se nezelená, nýbrž je zakončena malým křížem (což je podle netových zdrojů atribut sv. Jana Křtitele). Inu, vyberte si…