Konojedské bochníky

V obci Konojedy (dnes součást Úštěka) za uzavřeným zámkem a jeho rozsáhlou zahradou se nachází Národní přírodní památka Dubí hora, jejíž součástí je bývalý lom, jehož stěnu tvoří tzv. Konojedské bochníky.

Od hlavní silnice sice nevede žádná značená trasa, ale na každém rohu je ukazatel, takže lom nelze nenajít. Pohled je to úžasný – jsme u nás sice připraveni na leccos, čedič se v okolí vyřádil na řadě míst, ale něco srovnatelného těžko najít. Zvláštní odstín, prapodivná struktura a sbíhání proudů ke středu.

Odborné zdroje praví:

V bývalém lomu opuštěném po roce 1945, byla vyhláškou ONV Litoměřice z 21. října 1966 vyhlášena ochrana lokality s výskytem tzv. bochníkovitého rozpadu čediče na geologickém podloží analcimického tefritu. Sloupce tefritu v lomové stěně jsou vysoké až osm metrů a silné přibližně osmdesát, výjimečně až sto centimetrů. Sloupce jsou prohnuté do oblouku, druhotně příčně rozpukané a modelované působením srážkové vody, což ve výsledku vytváří dojem na sebe naskládaných bochníků chleba. Neobvyklost těchto Konojedských bochníků je ještě zvýrazněna u některých skupin sloupců zahnutím a zúžením jejich vrchních částí, což je v případě českých neovulkanitů ojedinělý jev. Ohnutí sloupců bylo způsobeno morfologií terénu, na který se lávový proud vylil. Tato hákovitá forma tefritových sloupů odpovídá směru proudění magmatu a jeho rychlejšímu tuhnutí při povrchu výlevu.

Masív Dubí hory tvořený sklovitým tefritem je protažen v délce asi dvou kilometrů od severozápadu k jihovýchodu. Hora má dva vrcholy. Poblíž vyššího jižního vrcholu (463 m n. m.) se nachází velký, dosud činný kamenolom. Z bloků vytěžené horniny se vyrábí štípaná a řezaná dlažba, která byla podle německého pojmenování hory dříve nazývána eichtberské desky.

Alternativně:

Otevřené, půlkruhové prostranství bývalého lomu je rámováno 6-8 m vysokými sloupci tefritu o síle až 1 m, u některých se zahnutými a zúženými nejhořejšími částmi a s mocným kuželovým obalem z tefritového tufu. O tom, čím je toto zakřivení a zúžení způsobeno, se teorie rozcházejí. Jedna uvádí jako důvod morfologii terénu, na který se lávový proud vylil, jiná hovoří o tuhnutí povrchu taveniny při současném pohybu neztuhlé hmoty uvnitř proudu. Všechny sloupce jsou vzhledem k odlučnosti horniny poměrně pravidelně příčně rozpukány, čímž došlo k rozdělení na jednotlivé hranoly, zvětráváním zaoblené, takže působí dojmem na sebe naskládaných bochníků. Některé bochníky jsou odlišně pokročilým větráním uvolněné a vypadlé, na mnoha místech je odloupaná i svrchní kůra. Nalevo a uprostřed areálu se před stěnami nalézají různě vysoké stupně, pozůstatky odtěžených pilířů, v jednom místě vytvářejí jakési schodiště, po kterém se dá vystoupit na nevysokou, krátkou, hranolovitou skalní římsu. I barva horniny na lomových stěnách se různí, stěna nalevo, situovaná k západu, je možná působením slunečního záření zabarvená do hněda, nižší severovýchodní je šedá, se skalními štěrbinami zarostlými mechy a drobnými rostlinami.

Do třetice:

Sloupcovitá odlučnost není až tak výjimečný jev, ale konojedské sloupce mají ještě dvě zvláštnosti navíc – směrem k povrchu se zúžily a ohnuly mírně do oblouku a zároveň v poměrně pravidelných odstupech rozpukaly i příčně. Následná eroze odhalila obrysy pevnějších jader, čímž vznikl tvar skutečně připomínající bochníky chleba naskládané na sebe. Jev je tak mimořádný a pozoruhodný, že se už na přelomu 19. a 20. století tehdejší ochránci přírody zasazovali o jeho ochranu.