weby pro nejsevernější čechy

Socha sv. Františka Xaverského v Markvarticích

Článek je součástí seriálu Sochy, skulptury, statue, reliéfy, památníky

Za kostelem sv. Martina v Markvarticích ve stínu stromů stojí socha sv. Františka Xaverského.

Než jsem mohl napsat takhle jednoduchou větu, stálo mě to dva dny marného hledání. Někdy jsou prostě věci opravdu víc než obtížné.

Mapy.cz totiž vtipně ukazují jen polohu „sochy světce“. Víc ani ťuk. S tímhle se ovšem těžko něco hledá. Na obecním webu na první, druhý i x-tý nástřel ani ťuk. Záchranou se nakonec stal jeden z nápisů na zadní straně soklu – přes jméno zde uvedeného faráře jsem se dopracoval k tomu, že v roce 2007 vycházel v Markvartickém zpravodaji na pokračování seriál o drobných sakrálních objektech, který psal (!) Josef Rybánský. A v jednom z čísel se zabýval tehdy silně poškozeným torzem právě této sochy (tehdejší vzhled je k vidění zde ->):

Sochu najdeme východně od hřbitovní zdi za kostelem sv. Martina. Vznik objektu je datován letopočtem na zadní straně horního dílu soklu vpravo do roku 1750. Objekt se skládá ze zbytků pískovcové dlažby, základového stupně, bohatě profilovaného třídílného soklu, na který nasedá torzo sochy natočené z profilu. Postava klečí na levé noze, pravou nohu má pokrčenou v koleni a posunutou dozadu. U kolen je patrné torzo paty kříže, u kterého světec klečel. V levém koutu podstavce sochy je klobouk. Objekt je v žalostném stavu, pískovcová dlažba je rozrušená a z části chybí. Základový stupeň je silně narušený, na přední straně v jeho dolní části chybí lícové kvádry. Na soklu je patrná degradace materiálu, především na bočních stranách v prostoru čabrak, dále se výrazně projevuje v okrově zbarvených žílách a na předsazených profilacích. Socha je v torzálním stavu dochovaná přibližně z jedné třetiny. Objekt je napaden vegetací především v horní části. Sokl je na několika místech postříkán zelenou barvou.

Na přední straně středního dílu soklu je v kartuši tesaný nápis s chronogramem, zvětralý, poškozen zejména ve třetím a čtvrtém řádku.

STATVEN / EINES HEIILIGEN / FRAN XAVERII / EIIFRIGEN BVS / PREDIGERS. BEII / HIER GEHAILTENER / MISSION GOTT ZV / EhREN ERbAVT

S velkou nejistotou čtený chronogram by byl 1749.

Přepisy z různých pramenů se od sebe v detailech liší:

STATVEN / EINES HEILLIGEN / FRAN XAVERII / EIIFRIGEN BVS / PREDIGERS. BEII / HIER GEHALLTENER / MISSION GOTT ZV / EhREN ERbAVT
STATVEN / EINES HEIILIGEN / FRAN. XAVERII / EIIFRIIGEN BVS / PREDIGERS BEII / HIER GEHALDENER / MISSION GOTT ZV /EHREN ERBAVT

Na zadní straně horního dílu soklu je vpravo tesaný nápis PFARRER HEIN / ANTON MAY / RICHTER / IN / GERSDORF / 1750

Obsah textu je deformován snad při některé z oprav objektu, původní správné znění dle pramenů zní ANTON HEIN, PFAHR ALLDA. / ANTON MAY, RICHTER IN / GERSDORF, 1750.

Na zadní straně střední části soklu vlevo je v mělké obdélné vpadlině v pozitivním reliéfu provedený nápis RENOF 1934, informující o opravě objektu v roce 1934.

Objekt je umístěn za farní zahradou na pozemku, který patřil hraběti Thunovi. Soupis drobných památek z roku 1835 uvádí stručný popis objektu: „Socha sv. Františka Xaveria, spolu s křížem, oba z kamene“. V září roku 1860 do Markvartic přicestovali misionáři z jezuitského kolegia v Bohosudově. Kromě kázání v místním svatostánku došlo také na kázání
pod širým nebem k připomínce svátku Povýšení svatého Kříže. Kázání se odehrálo v těsné blízkosti sochy sv. Františka Xaverského, kde byla postavena improvizovaná kazatelna, ze které držel kázání misionář páter Mathias Gruber a nabádal v něm místní věřící k vytrvalosti ve víře a lásce.

Zvláštní je, že Wiki mi ukazuje, že Gersdorf je německé jméno pro Kerhartice, dnes část České Kamenice. Nedokážu říct, zda odtamtud pocházel onen farář, nebo jaký je vztah sochy k tomuto místu.

S podchyceným jménem světce se také nakonec podařilo objevit něco málo o obnově sochy – zadávací dokumentace kompletní rekonstrukce sochy byla vydána v roce 2016. Kdo zakázku vyhrál a kolik práce stály je nad mé síly dohledat. Ale vše dobře dopadlo, v sobotu 23. září 2017 se konala velká sláva.

Josef Rybánský následně poskytl svůj příspěvek z Děčínských vlastivědných zpráv:




Tagy