Vodopády na Černém potoce

Na Černém potoce v Jizerských horách, kolem něhož z valné části vede trasa zelené turistické značky z Bílého potoka, je značný počet vodopádů, z nichž ovšem v mapách.cz objevíte jen dva – běžně přístupný vodopád Černého potoka a ve velmi těžce přístupné rokli ukrytý vodopád Polední.

Důvody jsou v podstatě dva – jednak by musel být popsán snad každý metr toku, protože těch kaskád, peřejí, přepadů a vodopádů je tu desítky. Druhak, jak upozorňuje web o vodopádech – vyskytujeme se na území Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny a to znamená, že pohyb je mimo vyznačené cesty zakázán.

Přesto jsem neodolal a k Polednímu vodopádu se vydal. Podle map.cz se nachází přímo pod turistickým rozcestníkem Pod Frýdlantským cimbuřím a jméno dostal podle cca půl kilometru vzdálených Poledních kamenů.

Spustil jsem se z poměrně prudce stoupající kamenné cesty do rokle ještě dost daleko před oním rozcestníkem, protože rachot vody jasně naznačoval, že bude se nač dívat. Skutečnost překonává očekávání. Co krok, to fotka. Zpětně nejsem ale na obrázcích schopen identifikovat, co jsem to vlastně všechno viděl – na webu popsané nižší (Suťový, Skrytý) jsem dozajista minul, to by bylo třeba jít přímo roklí podél koryta už zdola. Jenže i to, co jsem považoval ze hledaný Polední, vypadá na fotkách úplně jinak, zřejmě jsem byl někde úplně jinde. Ať už je to jakkoli, místo je to fantastické. Osobně jsem celou soustavu odhadl na 20 metrů (Polední má oficiálně 17). Když jsem seděl v korytě na jednom z balvanů pod kaskádou a díval se na valící se vodu a neslyšel nic jiného než její hukot, pocítil jsem vzácný okamžik, že jsou mi všichni lidi u prdele. Bohužel, s myšlenkou na zbývající kilometry a čas nutný ke včasnému příchodu na vlak jsem se nakonec musel vydrápat strání zase zpět na turistickou značku.