Kamenný most přes Mandavu v Rumburku

Hlavní silniční tah přes Rumburk překonává v ulici Pražská nedaleko kruhového objezdu tok říčky Mandavy pomocí kamenného barokního mostu.

Většina těch, kdo projíždějí, si asi ani neuvědomí, kudy to vlastně projíždí, maximálně postřehne dvojici soch na zábradlí. Ono se ani není moc co divit. Na most vlastně skoro odnikud není pořádně vidět, nikdo ho nikde moc nepropaguje, a najít o něm smysluplné informace takřka nelze…

Památkový katalog selhává, protože ochrany se dostalo pouze sochám. Encyklopedie mostů je víc než stručná: První, větší (pravděpodobně barokní) most zdobí sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Šebestiána datované do roku 1759. Tečka. To už i mapy.cz jsou obsáhlejší: Barokní kamenný most byl postaven přes říčku Mandavu v 18. století. Má tři oblouky a na jeho pilířích spatříte sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Šebestiána. Most prošel na konci 20. století rekonstrukcí.

A pak už to začíná…

Přechod přes říčku Mandavu byl podmínkou existence obchodní cesty, vedoucí z českého vnitrozemí přes Rumburk do Lužice. Původně zde byl zřejmě brod, později dřevěný most. V polovině 18. století byl postaven kamenný trojpolový most, který zde stojí dodnes. Most vydržel nárůst silniční dopravy v 19. i 20. století, téměř celá devadesátá léta 20. století tudy popojížděly kolony kamionů. Jediným odlehčením byla stavba rovnoběžné lávky pro pěší. Po dokončení silničního obchvatu města bylo možno most uzavřít a důkladně opravit. Přitom byla z Mandavy vylovena, opravena a nově nainstalována socha sv. Jana Nepomuckého, shozená po II. světové válce.

Městský web uvádí:

Barokní kamenný most přes řeku Mandavu se třemi mostními oblouky byl náročně rekonstruován v letech 2006-2007. Původní „městský královský most“ byl osazen pískovcovými polychromovanými sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Šebestiána. Šebestián byl nákladním vozem shozen na sklonku 70. let 20. století do řeky, proto byly sochy následně demontovány. Na nově opravený most byly osazeny až po restaurování. Oprava mostu získala čestné uznání v celostátní soutěži Dopravní stavba roku 2006.

Tak, a teď co si vybrat? Jisté je, že dlouhou dobu nebyla na svém místě ani jedna ze soch. Wiki v seznamu kulturních památek uvádí, že „socha sv. Jana Nepomuckého byla převedena do muzea„. Jak, jestli ležela v řece? Nebo někdo zmotal páté přes deváté a všichni jen kopírují, neověřují a nepřemýšlí? Naštěstí je kam sáhnout – knih o Rumburku je dost, a v některých se i něco najde.

Ester Sadivová, Olga Vodáková, Josef Rybánský – Rumburská zastavení (Město Rumburk 2012), str. 30-32

Tak aspoň pár výpisků:

Ulice Pražská se dříve jmenovala Schönborner – Strasse. Sv. Šebestián spadl (údajně z neznámých příčin) do Mandavy v roce 1968, tehdy byl společně se sv. Janem Nepomuckým deponován nejprve do místního muzea, následně (po restaurování) do rumburského Domu kultury. Takže info o sv. Janu, shozeném po válce, je nejspíš blábol. Sochy byly restaurovány sice již v roce 1997, na osazení na původní místo si ale počkaly až do roku 2006.

Do 90. let 20. století před mostem stával kamenný pomníček, upomínající na nehodu, kterou tu měl 24. dubna 1824 Gottfried Pfohl z Maffersdorfu (Vratislavice nad Nisou). Jeho torzo nechal renovovat majitel tehdy ještě fungující restaurace Mandava, leč vzápětí po osazení pomníček zmizel. Rekonstrukce mostu vyšla na cca 15 milionů a provedla ji firma SaM Silnice a mosty Děčín. Bylo nutno zesílit železobetonovými skořepinami klenby, provést novou izolovanou mostovku a vše vyzdít do původní podoby.

Sochy na mostě bývaly bohatě polychromované, jak je vidět i na fotografii v knize. Stejné foto lze najít v porovnávací publikaci Jiřího Stejskala – Rumburk včera a dnes (Město Rumburk 2010) na straně 13, kde je i poznámka, že v místě dnešního kruhového objezdu stávala kovárna. Zcela jiné foto je pak v knize Zdeněk Kříček, Jaroslav Hocký, Miroslav Brož – Rumburk v historických fotografiích (Ing. Zdeněk Kříček 2008) na straně 65 – tam je k vidění nejen polychromie soch, ale také „hustota“ provozu na hlavní cestě, kdy se po mostovce v klidu prochází dav i s kočárkem. Další (barevný) pohled je pak na straně 68.