Socha Panny Marie u Dlaskova statku v Dolánkách u Turnova

Před Dlaskovým statkem v Dolánkách u Turnova (stálá expozice lidového interiéru a podomácké výroby) ve stínu mohutné lípy stojí pískovcová socha Panny Marie.

Socha zřejmě nepožívá ochrany jako solitér, ale dle Památkového katalogu je součástí areálu zmíněného statku. Pro informace je tedy potřeba jít tentokrát jinam:

Na vyšším hranolovitém soklu obdélníkového půdorysu na římse zakončené po stranách stlačenými volutami spočívá prostovlasá, v bohaté drapérii zahalená Neposkvrněná Panna Maria (Immaculata) se silně zlacenou svatozáří, obklopená dvěma sochami andílků. Socha má výrazný barokní kontrapost, rozevlátý oděv a sepjaté ruce. Stojí s nakročenou pravou nohou srpku Měsíce, na zeměkouli obtočené hadem s obličejem vzhlížejícím oddaně k nebesům, mírně nakloněná dopředu, esovitě prohnutá. Sokl je v přední části zdoben reliéfem krucifixu, na levé straně motiv sv. Jiří bojujícího s drakem, na pravé straně svatá Rodina. Na podstavci je vytesán kolem prázdné kartuše letopočet 1784.

Socha pochází z dílny Černovických a zhotovil ji pravděpodobně Jan Chládek roku 1784 na objednávku známého lidového písmáka a sedláka Josefa Dlaska. Roku 1814 došlo k opravě, vytesání postranních reliéfů a polychromii od kamenického mistra Ignáce Martince z nedalekých Sestroňovic.

Rozsáhlejší restaurování památky proběhlo v roce 1988 Zdeňkem Preclíkem. V současné době je socha očištěna v dobrém stavu nevyžadující okamžitý restaurátorský zásah a oplocena dřevěným plůtkem.

Informace zastarávají – po plůtku, uváděném na webu, není v současné době ani stopy. Socha však vypadá velmi zachovala, jako kdyby v nedávné době proběhly další restaurátorské práce (těžko uvěřit, že by od roku 1988 vydržela v takovéto kondici).

V knize Josefa V. Scheybala a Jany Scheybalové Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách (Severočeské nakladatelství 1985) jsou citace z Dlaskových pamětí (písmák Josef Dlask vedl kroniku, týkající se jeho slavného statku, od roku 1716), z nichž některé se týkají i této sochy:

1784 – Byla naše štatuje P. Marie vystavena. Moje vlastní matka si ji tuze vyžádala. A moje dva strýčkové, oba kapucíni, ji také posvětit žádali, a nedočkali to, museli jít do Polska do Varšavy. (Jedná se o známou sochu Immaculaty před vstupem do statku. Socha je typickým artefaktem turnovského řezbáře Jana Chládka).

1814 – Na vratech štatiji naši sem dal omalovat a po straně obrazy sv. Jiří a sv. Josefa. Ti štatiji světil páter Březina, kaplan jenšovský, rozený z M. Boleslavě. Byl později farářem v Brodě. Bylo velký procesí. Odcat bylo mnoho set lidu. (Jde opět o sochu Immaculaty stojící před brankou k zápraží. V té době byly vytesány postranní reliéfy na soklu a celá socha byla polychromována. Obrazem sv. Josefa je myšlen reliéf svaté Rodiny na pravé straně podstavce).

1826 – Toho roku dal sem novou lucernu k naší štátuji a koštovala ww 15 zl. se vším od p. Jana Berka z Turnova. (Lidoví písmáci zaznamenávali pečlivě, kdo novou nebo opravenou sochu světil, kdo zhotovil lucernu, mříž zahrádky, kolik stálo „štafírování“. Ale jen zcela výjimečně zapsali jméno kameníka, který sochu vytesal. Ani Josef Dlask nepoznamenal, kdo v roce 1814 zhotovil sochu sv. Jana Nepomuckého nad Kobylkou a zároveň opravil „štátuji“ Immaculaty. Byl to kamenický mistr Ignác Martinec z blízkých Sestroňovic).