Hrad Drábovna

Ve skalním městě Drábovna na trase červené turistické značky Zlatá stezka Českého ráje je krátká odbočka na skalní hrádek, na místních cedulích ovšem označovaný za pravěké sídliště.

Nejstručnější info:

Zaniklý bezejmenný skalní hrádek ve středověku střežil obchodní cestu údolím Jizery. Oblast skalního města Drábovny u Malé Skály byla osídlena již ve 3. tisíciletí před naším letopočtem, tedy v mladší době kamenné – sídliště lužického lidu jak je doloženo z nepočetných nálezů v oblasti pískovcového masívu, který se vypíná až 200 metrů nad údolím Jizery.

Písemné prameny se o (snad dřevěneém) hrádku, vybudovaném na čtyřech skalních blocích nezmiňují, nepočetné dosavadní archeologické nálezy dokládají jeho existenci ve 13. století. Do současnosti se zachovaly místnosti vysekané do skály a kotvící drážky dřevěných staveb. Název je odvozen od Drába, loupežníka, který zde žil a škodil lidem v okolí.

K vidění toho tu moc není. Pozůstatky úprav skal jsou minimální, výhled do okolí přes stromy žádný. Proč strážní místo nad údolím Jizery bylo budováno na opačné straně cesty a ne třeba na místě nedaleké skalní vyhlídky, když odtud na řeku zaručeně vidět být nemohlo, to je možná hloupá otázka. A proč je tu ve skále proti schodišti připomínka Jana Husa, to je mi taky záhada. Za vidění to tu ale určitě stojí, skotačení po skalních blocích je fajn.

Historie z dostupných zdrojů na internetu a knih:

Hrad je chráněnou kulturní památkou (Památkový katalog):

Dosud známé písemné prameny se o lokalitě nezmiňují. Skalní hrad se rozkládá celkem na čtyřech hlavních skalních pískovcových blocích, na kterých jsou četné trámové kapsy, které dokládají přemostění jednotlivých bloků dřevěnými konstrukcemi. Jedinou dochovanou tesanou místnůstkou je světnička na severní straně II. skalního bloku. Délka skalní základny nepřesahuje 27 m a šířka se pohybuje od 9 do 23 m. Široká přírodní skalní rozsedlina na východní straně dispozice sloužila nejspíše jako hradní příkop. Prostor před rozsedlinou nevykazuje žádné terénní stopy předhradí. Vstup do hradu je dnes veden ze zmíněné rozsedliny po tesaných schůdcích a pak ve skalní štěrbině. Není zcela jasné, zda se zde nacházel i původní středověký vstup nebo byl řešen jiným způsobem, například přemostěním skalní rozsedliny či vertikální dřevěnou konstrukcí z rozsedliny.

Tomáš Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Libri, Praha 1999

Jaroslav Kocourek: Severní Čechy – obrazový vlastivědný průvodce, fraytag & berndt, Praha, 2002

Nevelký hrad byl situován na skalním pískovcovém útvaru (na místě staršího pravěkého sídliště), od ostatní plochy ostrožny odděleném širokou, na příkop upravenou rozsedlinou. Vstup do vlastního hradu byl veden buď přes ni po dřevěném mostě, nebo z ní pomocí dřevěné konstrukce přes vstupní objekt v čele, jehož pozůstatkem by mohl být dochovaný zahloubený objekt. Hrad situovaný na několika skalních blocích byl, jak dokládají patrné zářezy do pískovce, dřevěný. Jeho konstrukce překryly rozsedliny mezi jednotlivými skalami. Hlavním objektem byla roubená čtverhranná stavba, snad charakteru obytné věže. Kromě toho byla do skály na severní straně vysekána malá světnička oblého obrysu, před níž je patrný kruhový zahloubený objekt, vyplněný vodou, snad cisterna minimálních rozměrů ústí.

Délka prostoru pro vybudování hradu nepřesahuje 30 metrů a šířka jednotlivých bloků se mění od cca 10 do 25 metrů. Hrad byl ze tří stran téměř nedobytný, protože vysoké a kolmé skalní bloky poskytovaly vynikající možnost obrany. Jediná přístupová cesta tedy byla ze severní strany, kde jsou skalní bloky odděleny od okolního terénu širokou a na některých místech upravovanou skalní rozsedlinou, tvořící tak přírodní šíjový příkop. Dá se předpokládat, že vstup do hradu byl realizován buď po dřevěném mostě (možná i padacím), který vedl přes příkop mezi dvěma skalními bloky, nebo z příkopu skrz vstupní objekt „vrátnici“. Tou by mohl být označován zahloubený kosodélný prostor, tvořící zřejmě podvalí dřevěné stavby, kterým dnes vede přístupové schodiště. Vedle „vrátnice“ nalezneme i základy čtvercové stavby, což by mohla být obranná věž chránící vstup do hradu. Celý hrad byl vystavěný ze dřeva a do dnešních dob se zachovaly hlavně draže, do kterých byly zasazeny trámy, ty pak překrývaly jednotlivé skalní rozsedliny a vyrovnávaly tím terénní nerovnosti a zvětšovaly tak skromný prostor tvořený skalními bloky. Podle polohy draží lze i identifikovat polohu jednotlivých objektů hradu. Hlavní obytnou stavbou byla zřejmě čtverhranná věž či obytný palác – tento objekt stával samozřejmě na nejvzdálenější skále a vstupovalo se do něj přes hlubokou skalní rozsedlinu, zřejmě po padacím mostě. Stavba paláce nebo věže mohla být buď roubená nebo hrázděná. V přední části skály pak zřejmě bylo malé nádvoří s hospodářskými budovami, které chránila hradba. Na severní straně na skále před palácem se zachovala malá, do skály tesaná světnička kruhovitého tvaru, u které je také patrný zahloubený objekt – možná šlo o cisternu na vodu, obilnici nebo spižírnu. Tato místnost je také jedinou zachovalou prostorou hradu. Existence studny se na Drábovně neprokázala.

Mezi archeology a historiky je hodně diskutovaná i funkce hrádku Drábovna. Již Josef Vítězslav Šimák, který zde jako první vedl archeologické průzkumy na počátku 20. století, se domníval, že šlo o strážní hrádek střežící zemskou stezku vedoucí údolím Jizery. Poloha hrádku uprostřed skal, ze kterého není do údolí vůbec vidět, však ukazuje spíše na funkci kolonizačního hradu. I použití jednoduchého a ekonomicky výhodného dřeva poukazuje spíše na tuto funkci, po opuštění mohla být stavba jednoduše rozebrána či zničena. Nález nepřepálené mazanice při průzkumu potvrzuje, že hrad nezanikl požárem, ale přirozeným chátráním.

Další tipy na výlet najdete na stránkách Brána do Čech