Pokud chcete mít České Švýcarsko jako na dlani, nechce se vám prodírat zástupy na Pravčické bráně a nevadí vám trocha té námahy, nezbývá než doporučit Jetřichovické vyhlídky.
Většina dostupných popisů začíná v Jetřichovicích, možná ale stojí za úvahu vyrazit z Vysoké Lípy – místo vstupního strmého stoupání si tak užijete závěrečný „odpočinkový“ sestup. Jinak pochopitelně na kvalitu výhledů do krajiny směr cesty nemá, daleko důležitější je počasí. Cesta to není dlouhá (cca 8 km), leč nohy pocítí mnoho stoupání a klesání.
Ideální je naplánovat si časový rozvrh tak, abyste mohli (třeba jen částečně) využít turistické autobusové linky 434 Krásná Lípa – Děčín. Jednak se nebudete muset vracet k výchozímu místu, jednak parkování v místních obcích v době turistické sezóny není nejjednodušší, byť nedosahuje „kvalit“ Hřenska.
Už v první polovině 19. století začali tehdejší majitelé panství Kinští v okolí dnešní obce Jetřichovice zpřístupňovat zdejší hluboké lesní hvozdy a skalní útvary. Hned na několik okolních vrchů a skalních stěn nechali vybudovat schody, lávky, upravit k nim cesty a na vrcholech vystavět dřevěné vyhlídkové altány. Tři vrcholy pojmenovali podle členů své rodiny. Vznikla tak Mariina vyhlídka (428 m.n.m.), Vilemínina stěna (439 m.n.m.) a Rudolfův kámen (484 m.n.m.). Ze všech vyhlídek se otevírají úchvatné daleké výhledy do širokého okolí. První naučná stezka přes jetřichovické vyhlídky vznikla v roce 1985. Stezka byla koncem roku 2011 Správou Národního parku České Švýcarsko obnovena a doplněna o další informační prvky.
Začněme tedy ve Vysoké Lípě, na autobusové zastávce u restaurace (jsou tu hned dvě, penzion U Nás a Pod hradem Loupežák, ale na občerstvování je ještě čas). Po silničce se žlutou turistickou značkou (tím pádem i po naučné stezce Jetřichovické stěny – jejích 16 zastavení umožní „získat vhled do kulturně-historických i aktuálních přírodních témat“) na rozcestí Pod Šaunštejnem. Odtud doleva je to k hradu a na Malou Pravčickou bránu, ale tam až jindy. Zamíříme doprava po červené.
Ta pravá paráda začíná v okamžiku, kdy se na rozcestí Česká silnice (obchodní stezka do Saska ze Šluknovského výběžku) červená značka odpojí doprava do lesa. Tady totiž okamžitě začínají ty pravé pískovce a odevšad na vás vykukují stěny, věže či celá skalní města. A postupně se otevírají výhledy, především na místa, kam směřuje cesta – takže už dopředu oceníte výšky, která na vás čekají.
Na rozcestí Pohovka (místo jednoho z prvních odpočívadel na nově budovaných cestách ve 2. polovině 19. století, kterému zřejmě předcházelo obdobné zařízení už kolem r. 1794) mohou slabé nátury odpadnout a po zelené se vydat do Jetřichovic, červená pokračuje dál k první z vyhlídek, k vrcholu Ostroh, známějšímu pod jménem Rudolfův kámen. Pokud se pod ním na ceduli píše namáhavý výstup, neberte to na lehkou váhu. Opravdu to není žádná legrace, vydrásat se nahoru. Ovšem kruhová vyhlídka od vrcholového altánu stojí za to. A i v plné sezóně se vám může stát, že tu alespoň chvilku budete sami. Skalní masiv je puklinami rozdělen na samostatné celky a dosahuje výšky až 40 metrů. Západní okraj zdobí velké inkrustace, odolné pískovcové útvary s vyšším obsahem železa.
Další odbočka je možná na rozcestí Purkratický les, kde se nachází model milíře. Stávala tu kdysi dávno osada, v níž se pálilo dřevěné uhlí, dolovala železná ruda a vyráběl dehet. Zanikla údajně za třicetileté války. Tady je možno se po žluté vydat směrem k chatám Na Tokáni. My ovšem budeme pokračovat stále po červené a využijeme odbočku na Vilemíninu stěnu. Původní název Černá stěna zanikl roku 1825, kdy byla vyhlídka pokřtěna po manželce knížete Rudolfa Kinského. Nesjtarší altán měl podobu poustevny, obložené kůrou, po vichřici 1853 byla nahrazena chatkou truhláře Röhlicha z Jetřichovic a poslední altán zanikl během 20. století. Dnes je tu jen vyhlídková plošina se zábradlím, odkud je vidět jak již zdolaný Rudolfův kámen, tak teprve čekající Mariina vyhlídka. K té už to není daleko.
Cestou ještě mineme Tetřevnu (nebo také Balzerovo ležení – Balters Lager – Tokaniště), rozměrný skalní převis, kde se kdysi prý scházeli lovci zde již vyhynulého tetřeva hlušce a který sloužil i jako úkryt v době válečného drancování. Za chvíli už stoupáme na poslední z vyhlídek na trase, na Mariinu skálu.
Přístup na pískovcový blok, zvaný původně Velký Ostrý, byl vybudován roku 1856 na návrh českokamenického úředníka Karla Hickische. Skála byla přejmenována po novomanželce knížete Ferdinanda Kinského Marii Anně, rozené princezny z Liechtensteinu. Altán na vrcholu je novodobá kopie z roku 2006 – původní stavbu, sloužící paradoxně dlouhá léta i jako pozorovatelna požárních hlídačů, stejně jako les v okolí, zničil obrovský požár. Dnes je lokalita „botanickým experimentem“, správa NP les ponechává přirozenému procesu a sleduje jeho obnovu bez zásahu lidské ruky. Výhled je na celé České Švýcarsko s Růžovským vrchem v popředí. Na severu lze dohlédnout až do Saského Švýcarska a na východě vykukují vrcholky Lužických hor.
Následně už stačí jen sestoupat kolem vodárny do Jetřichovic, kde můžete navštívit místní Infocentrum nebo některou z mnoha místních restaurací. Fotek mám samozřejmě mnohem a mnohem víc, ale raději se na cestu vydejte osobně. Možná u toho taky budete přemýšlet, jak to v těch předchozích stoletích mohly dámy ve svých sukních sakra na ty vyhlídky absolvovat?
