Doufám, že tu není nikdo, kdo by je neznal. Trpělivě čekají už mnohá léta ve skále mezi Rynarticemi a Jetřichovicemi. Trpaslíci, co vlastně nejsou trpaslíci. To místo nejde přehlédnout – takřka pokaždé, když tu projíždím, parkuje pod skálou alespoň jedno auto. Nicméně mi to trvalo dost dlouho, než jsem se přinutil tu při cestách do Srbské Kamenice zastavit také, a už jsem to od té doby stihl dvakrát. Ovšem nezkoušejte znalce popudit povídáním o Sněhurce a trpaslících – i když tuhle novodobě ohnutou verzi uvádí i obec Jetřichovice na svém webu, jde o nesmysl (on je ostatně nesmyslný i na webu uvedený nadpis „Trpasličí jeskyně“, žádná jeskyně tu není).
Jedná se o skálu, v níž cestu plnou schůdků a postavy skřítků, kteří pomohli chudé bezdomovkyni Rietschelové, vytesali otec a syn Vaterovi (na hřbitově v Jetřichovicích se toto příjmení vyskytuje víc než často a na infotabuli najdete popis, kde najít konkrétní náhrobek).
Vysvětlující text k historii oblíbeného místa býval i na webu Českého Švýcarska:
Postavy sedmi skřítků do skály vytesali místní malíři a sochaři – otec a syn Vatterovi kolem přelomu 19. a 20. století. Stezku ve skále i trpaslíky začal tesat otec Eduard Vater kolem roku 1870, dílo později dokončil jeho syn Ernst.
Inspirací jim však nebyla známá pohádka o Sněhurce a sedmi trpaslících (jak stále dokola všichni nesmyslně opakují pomocí CTRL+C a CTRL+V), ale místní legenda o chudé bezdomovkyni Rietschelové, která se živila prodejem dříví, jež sbírala v lese. V létě žila v rokli pod převisem, kterému se říkalo Rietschelweibstube (světnice paní Rietschelové). V zimě si pak z našetřených peněz platila ubytování v teple u soucitných lidí. Jednou ji zastihla prudká bouře, a když se běžela schovat pod svůj převis, upadla a zaklínila se mezi skály. Najednou se v rokli objevilo sedm malých mužíčků se špičatými čepicemi, kteří jí pomohli a odnesli do jejího úkrytu. Než zmizeli, tak na skálu položili sedm mincí, které jí pomohly v klidu dožít stáří.
Reliéfy trpaslíků po válce zarostly mechem, ale po roce 1989 byly očištěny a znovu nabarveny. Budí nadšení především u dětí – je zábavným úkolem najít na skále všech sedm skřítků. Při hledání trpaslíků možná objevíte ve skále vytesaný malý výklenek – tam si údajně Ernst Vater při práci ukládal pivo, aby jej měl dobře vychlazené.
Pokud se tu také zastavíte, je lepší nahoru vystoupat po schůdkách od silnice. Jde to sice i z boku, z údolíčka, ale tam je cesta vzhůru poněkud dobrodružnější. Zvláštní je, že když se dostanete až nahoru, nad reliéfy, stojíte najednou na loučce, z níž absolutně není poznat, co člověka čeká na jejím okraji… A ještě poznámku – od roku 2012, kdy jsem fotil poprvé, docela dost těch barev ubylo.
Jedná se o kulturní památku:
Jedná se o skalní masiv nad silnicí mezi Jetřichovicemi a Rynarticemi, do kterého v roce 1832 – 1833 Eduard Vater, později jeho syn Ernest vytesali reliéfy trpaslíků.
Původní evidenční list památky:
Ve skále tesané schůdky vedoucí k chodbě vytesané ve skalním útvaru, vlevo v chodbě 3 trpaslíci, vlevo 1 relief trpaslíka. Vlevo výš po schůdcích do skály vytesaná hlava a relief trpaslíka. Při vstupu do chodby otesáno pro dvířka, vlevo obdélné vytesané pole. V roce 1833 tesáno lidovým umělcem Ernstem Wahrem z Rynartic.
