Socha sv. Jana Nepomuckého v Janově nad Nisou

U kostela sv. Jana Křtitele v Janově nad Nisou stojí u schodů na místní hřbitov socha svatého Jana Nepomuckého.

Tedy – vidět je už jen tak tak, celé prostranství mezi zadní stranou kostela a schody postupně zarůstá pámelníkem, tudíž z podstavce už moc vidět není. A hlavně šlo původně o sousoší, doplněné čtveřicí andílků, po nichž dnes není ani stopy. A aby to nebylo úplně jednoduché, zmíněný keř zcela skrývá postranní stély vedle soklu, které nesly dva ze zmíněných andělů…

Mapy.cz jsou víc než stručné, zmiňují jen letopočet ze soklu. Bohužel o moc sdílnější není ani Památkový katalog:

Pískovcová skulptura sv. Jana Nepomuckého na mohutném soklu s volutovými křídly a nepomuckými reliéfy, s částečně dochovanou plastickou figurální výzdobou. Sokl nese dataci 1831, chybí párové figury andělů na soklu a andělé na postranních stélách.

Internetové zdroje označují sokl jako rokokový, s reliéfy ze života sv. Jana Nepomuckého (ovšem detailně se jimi nezabývají). Údajně významná památka je dokladem lidového umění. Což je sice milé, ale cedulka Památka chráněná státem na levé stéle mizí postupně pod úrovní terénu… Nicméně web obce a infocedule u kostela tvrdí, že jde o dílo Ignáce Martince ze Sestrňovic u Frýdštejna. Na infoceduli je také zmínka, že sousoší původně stávalo na rozcestí poblíž janovské sklárny, později bylo rozhodnuto o jeho přestěhování ke kostelu.

Nic víc se mi nepodařilo objevit, takže zbývá jen konstatovat spatřené. Socha je viditelná ze silnice pod kostelem. Na to, že je z pískovce, nezdá se z dálky její stav tak hrozný – až na skutečnost, že lilie v pravé ruce, podpírající kříž, je zničená a ohnutá k zemi. Zblízka je to podstatně horší. Kdo nenajde odvahu prodrat se těch pár metrů křovisky až přímo k soše, má jen omezený výhled na sokl, o stélách po jeho bocích nemůže z cesty tušit nic.

Na čelní straně římsy mezi soklem a podstavcem sochy je dvojice hlaviček andílků na křídlech. Tvář levého je rozpraskaná křížem krážem, pravému chybí část vlasů. Popraskaná je také římsa i vrchol soklu.

Levý reliéf zobrazuje zpověď královny Žofie pod dohledem Božího oka, pravý reliéf svržení světce z mostu do Vltavy, které sleduje anděl na oblaku, třímající v pravačce ratolest a v levačce (vavřínový?) věnec. Centrální reliéf – nad stavbou s velkou branou vlevo se vznáší Panna Marie s Ježíškem v náručí, vpravo pod oblakem postava opírající se pravou rukou o hůl a s kloboukem(?) přitištěným k tělu pod levou paží. Na volutách nad reliéfy kovový trn, na němž zřejmě stály zmizelí (Památkovým katalogem zmiňovaní) andílci.

Stejné voluty s trnem jsou na stélách, stojících po stranách soklu. V oválu na čelní stěně je vlevo kněz na kazatelně v kapli, vpravo dvě postavy, levá s holí klečící svírá ruku stojícího vpravo (podle roucha kněze).

Kde je všemi uváděný letopočet nemám tušení, zadní stranu soklu jsem opomenul prozkoumat.