Hrad Buben

Nedaleko Plzně, v katastru obce Plešnice, na skalnatém ostrohu nad břehem řeky Mže pod Hracholuskou přehradou, se nachází oblíbené výletní místo – zřícenina hradu s krásným českým názvem Buben. Varnsdorfáci nejspíš vědí, že v našem městě se můžeme potkat s příjmením Bubna-Litic. Neumím odhadnout, kolik lidí tuší, co se za tím příjmením skrývá. První polovina příjmení totiž pochází právě od tohoto hradu.

S využitím nejrůznějších internetových zdrojů a dvoudílné knihy České hrady od Dobroslavy Menclové se podívejme na historii hradu a jeho majitelů.

Podle prvních náznaků mohl stát předchůdce hradu již na konci 12. století, kdy je po něm psán jakýsi Gumpold (1170). Není ale jasné, zda je právě o tento hrad. První nesporná písemná zmínka pochází z roku 1394 (listiny Karla IV. o mýtném z Plzně do Chebu pro rožmberské bratry), kdy zde sídlil Heřman z Bubnu a Jeřně, přímé označení hrad je s lokalitou použito ale až roku 1390. Bubnové z Hrádku (druhé jméno pro Buben) se později rozdělili na dvě rodové linie – na rytíře a barony Varlichy (Varlejchy) z Bubna a dodnes žijící hrabata Bubny z Litic, kteří přesídlili do královehradeckého kraje.

Vznik hradu v dnešní podobě je dáván do souvislosti se skutečností, kdy Karel IV. odňal hrad Nečtiny tamnímu rodu, spřízněnému s Bavory ze Strakonic a užívajícímu přídomku „z Jeřně“. Právě příslušníci tohoto rodu Buben zřejmě v 1. třetině 14. století založili. Majetkové vztahy ale v následujících letech nebyly nejjednodušší, příbuzenstvo se střídalo, stěhovalo, soudilo, ženilo a vdávalo.

Roku 1471 koupil Buben rytíř Petr Chlumčanský z Přestavlk. Tento rod vlastnil hrad až do roku 1563, kdy panství odprodal sousednímu rytířskému rodu Úlických z Plešnic a Úlic. Hrad v té době ale již zpustl, jeho stav nevyhovoval nově se tvořícímu životnímu styl šlechty. V roce 1567 se uvádí definitivně jako pustý, pro svou odlehlost ale nebyl rozebírán a ze stavby byly odvezeny jen cennější pískovcové části.

V roce 1648 Úlické z Plešnic a Úlic vystřídali odkazem kladrubští benediktini, kteří panství přičlenili ke svému sousednímu statku Čeminy u Města Touškova. Po zrušení kladrubského kláštera roku 1785 císařem Josefem II. přešel hrad na tzv. Náboženský fond. Ten panství rozdělil a část s hradem získal Jan z Erbenu. Poté panství ovládalo několik drobnějších majitelů. K čemínskému panství patřil hrad až do roku 1912, kdy se opět oddělil statek Plešnice, který se zříceninou hradu odkoupil velkostatkář Jindřich Finger. Ten po roce 1912 umožnil první větší opravu hradu Klubem českých turistů. Jeho nástupnická organizace – plzeňský odbor Klubu československých turistů – hrad zakoupil v červenci roku 1927, společně s přilehlým lesem a pastvinou. V roce 1929 byly na hradě zahájeny zemní a stavební práce a v roce 1932 byla vybudována pod hradem restaurace s ubytovnou. Po zrušení Klubu se v roce 1948 hrad dostal do majetku tělovýchovy a nakonec roku 1953 do rukou československého státu, který jej vlastnil až do roku 2010, kdy byl Buben bezplatně převeden do majetku blízké obec Plešnice.

Pověst praví, že své jméno dostal hrad Buben podle toho, že jeho zakladatel nevítal své hosty fanfárami, ale vířením bubnu.

Buben byl ve své době klasickým šlechtickým hradem. Do nevelkého předhradí se vcházelo čtverhrannou věžovitou branou. K ní vedl padací most nad hlubokým příkopem, vytesaným ve skále na jihovýchodní straně. Po levé straně nejspíš stávala vrátnice, vpravo nad řekou  stála zeď. Po úzkém hřbetu cesta vedla k druhé bráně, odkud snad vedlejší brankou bylo možno sejít dolů k řece. Bylo by třeba archeologického výzkumu, aby se ověřila hypotéza, že v těchto místech stávalo dnes zcela zaniklé opevnění, chránící hrad směrem od vodní hladiny.

Rozšiřující se jádro za druhou branou obíhal parkán zpevněný obdélnou baštou na severovýchodě, směrem k řece. Hradba po celé délce byla zabezpečena příkopem s náspem. Cesta do vnitřního hradu vedla přímo přes parkán (nikoli jak bývalo obvyklejší po jeho obvodu) vzhůru k třetí bráně. Její vlastní obrannou sílu – šlo o věžovitou stavbu snad se dvojími vraty a zasouvací závorou, opatřenou uvnitř i krbem, z níž je dnes k vidění jen zbytek portálu při vstupu na nádvoří – posilovala ze skaliska od jihu další bašta či věž, postavená jako pětihran, vysunutý poněkud do parkánu mezi oběma branami.

Hradní nádvoří má nepravidelný obdélníkový tvar o délce asi 28 a šířce 14 metrů. Jeho severní část tvoří asi 8 m vysoká silná zeď, od druhého poschodí zúžená, nahoře proražená velkým oknem vedoucím k řece. Ve stěně zůstala dochována řada otvorů pro trámy, na nichž spočívaly obytné místnosti a krytá pavlač v prvním poschodí, směřující ke vstupu do horní části budov položených k západu. Z pavlače ke dvěma vchodům do nich býval padací můstek.

Západní stavení, někdejší palác na nejlépe chráněném místě, je rozděleno na větší část severní, která měla do přízemí vstup přímo ze dvora a v prvním poschodí dvě okna obrácená ke Mži, a dále menší část jižní s oknem k jihu rovněž v poschodí a s trámovými otvory. Pod tímto prostorem je dochován sklep, sloužící snad dříve jako stáj, s původně malým okénkem směrem k západu. Na dvoře před sklepením nacházíme zbytky čtverhranné budovy, jež se však propadla do sklepa pod ní. V severozápadním rohu nádvoří bývala nádržka na vodu, dnes rovněž do značné míry zasypaná. Mnohem nižší než protější stěna je hradba jižní, na níž nejsou patrny žádné další stopy dřívějšího zařízení hradu na této straně.

V klidných letech nabízel Buben svým majitelům veškeré pohodlí té doby a nemusely být prováděny výraznější stavební úpravy.

K volně přístupné zřícenině hradu je možno se vypravit z již zmíněné obce Plešnice po modrém turistickém značení kolem polorozpadlé zdi k podchodu pod tratí, za nímž se nachází poměrně velká parkovací plocha pro motoristy. Následuje příjemná procházka lesem kolem potoka až ke hradu. Dnes je okolí hradu pokryto lesem, což omezuje výhled do okolí, ještě na počátku 20. století bylo bezprostřední okolí holé.