Křížová cesta Velký Šenov

Jedna z mnoha křížových cest Šluknovského výběžku se nachází u Velkého Šenova.

Většina křížových cest ve výběžku je situována blízko příslušných obcí nebo dokonce přímo v nich. Najde se ovšem pár výjimek a velkošenovská patří k nim. I když koukáte přes louky k lesu, na jehož okraji se krčí, nemáte tušení, že tam vůbec je. A procházka k ní zabere slušných pár minut (je to cca kilometr severně od města). Buď z Mírového náměstí po odbočce zelené turistické značky (oči na stopkách, značení kolem místní základní školy není nic moc), nebo lze autem Hřbitovní ulicí k místnímu hřbitovu a na zelenou se napojit pod ním od parkoviště, nebo nad hřbitovem mezi domky. V pořadí dle data vzniku je osmou křížovou cestou ze čtrnácti ve Šluknovském výběžku.

Je to už neskutečně dlouho, kdy jsme se s Martinem Loukou špičkovali, kdo že stihne podle tehdy čerstvé brožurky obchodit všech našich 14 cest dřív. Řeči se vedou, voda plyne. A já patřím k těm, kteří vlastně nikdy nic nedotáhli a nedotáhnou do konce. Tudíž stále není hotovo. Ve Velkém Šenově jsem se byl podívat jednou na skok v roce 2015 a od té doby byly fotky u ledu. Až teď, v době, kdy se potýkáme se zákazy, nařízeními a strachem, jsem se v rámci trpěných výletů do přírody na místo vrátil, abych konečně dokončil načaté.

Areál to kdysi býval velký a nejspíš významný. Základové zídky, podpírající navýšený terén, kolem každého zastavení dva stromy, původně dvě kaple. Ve sloupcích výjevy, z nichž lze dnes u některých už jen opravdu stěží vyčíst obsah. Zvláštní, že všechny prameny zmiňují jen a jen malíře a obrazy – od koho se tu vzala tahle verze, nejsem schopen dohledat. Wiki jen zmiňuje, že jde o reliéfy z umělého pískovce. Také zmiňuje, že v rokokových mušlích nad výjevy bývalo číslo zastavení. A na jednom jediném sloupku lze tušit stopy, že pod výjevem na dnes prázdných plochách nad soklem býval nápis.

Z jedné kaple mocné ruiny uprostřed horní strany, z té druhé překvapivě jen zbytek dlažby, pár rozmetaných kvádrů a omletá socha Krista. A v centru louky kříž. Těžko kdy zjistím, co je pravdy na urban legend, že ke znovuobjevení zapomenuté křížové cesty vedl nález nikam nepatřícího kovového Krista za oltářem místního kostela – právě toho, který dnes visí na obnoveném dřevěném kříži…

Takže něco dohledatelného z historie:

Křížovou cestu ve Velkém Šenově najdeme na jižním úbočí Křížového vrchu (původně Endlersberg), 900 m severně od kostela sv. Bartoloměje. O vznik křížové cesty ve Velkém Šenově se zasloužil Ambrož Hille (1782–1863) z Velkého Šenova, bratr litoměřického biskupa Augustina Bartoloměje Hilleho (1786–1865 – tento jedenáctý litoměřický biskup křížovou cestu 8. 9. 1856 vysvětil).

Prvním místem, které mělo být pro křížovou cestu ideální, byl kopec zvaný Urberg (vedle malé školy). Bohužel vlastník tento pozemek nechtěl prodat. V roce 1855 se tedy domluvil s Josefem Endlerem z čp. 1 a zakoupil pozemek při patě kopce zvaného Endlersberg (podle svého majitele), později Kreuzberg (Křížový vrch). O rok později již zde stála křížová cesta.

K výstavbě 13 klasicistních sloupků zastavení s prvky rokoka došlo roku 1856 (podle některých pramenů bylo zastavení 14, což je zřejmě mýlka – poslední zastavení dodatečně nahradila kaple Božího hrobu). Kamenná zastavení zhotovil sochař a řezbář Karl Otto z Velkého Šenova. Obrazy namaloval Johann Birnbaum z Jiřetína pod Jedlovou podle předlohy Josefa Führicha (1800–1876). O šest let později přibyla kaple Božího hrobu se sochou ležícího Krista od sochaře Leopolda Zimmera z Krásné Lípy jako 14 zastavení. Zachována z ní zůstala malá část obvodového zdiva na levé straně, dlaždicová podlaha a kamenná socha Krista. Když byli po válce vyhnáni původní obyvatelé města, o kapli se nikdo nestaral. K nezájmu se přidali zloději a vandalové, takže nejpozději v 60. letech 20. století byla kaple zničena. Obdélná kaple Božího hrobu nebyla příliš velká. Průčelí kaple dominoval výrazný trojúhelníkový štít zdobený římsami. Vstup byl pravděpodobně volný, bez dveří. Podobná byla zadní stěna kaple, která byla ovšem bez dveří a oken. Boční stěny byly jednoduché, bez oken. Sedlovou střechu pokrývala pravděpodobně břidlice. Podlaha kaple byla dlážděná. Interiér tvořila pískovcová socha ležícího Ježíše Krista.

Areál doplnila ještě kaple Kalvárie (posvěcena 19 .8. 1869),  postavená podle přání zakladatele jeho synem Johannem Hillem (za pomoci Emanuela Hampela). Dnes je kaple z větší části zbořena; zůstalo pouze obvodové zdivo podkovovitého tvaru (cca 5 x 6 m) do výšky 1,5 – 2 m, pouze u oken mírně nižší. Omítka mírně poškozena. Uvnitř množství trosek, ale vpředu nově opraveny vstupní schody. Původně měla kaple nad vchodem trojúhelníkový štít, vchod v průčelí byl zakončen polokruhově. Po roce 1950 byla zastavení křížové cesty povalena, obě kaple rozbořeny a rozebrány jako stavební materiál. 

Roku 1918 malíř Neumann vytvořil obrazy na jednotlivých zastaveních nové křížové cesty. V roce 1939 tomu bylo naposled, kdy byl opraven Křížový vrch i s malbami. Opravu provedl z pověření Marie Isabelly Marschnerové (1883 – 1941), rozené Steinové, jež ji také zaplatila, lipovský umělecký malíř Josef Franze (1879 – 1971).

Každoročně se v Šenově v neděli po 15. srpnu konalo procesí, které doprovázeno hudbou přicházelo na Křížový vrch k bohoslužbě. Po roce 1950 zastavení byla povalena, obě kaple rozbořeny a rozebrány jako stavební materiál. Zvonek, jenž vydával vysoké tóny, byl po roce 1946 přenesen do kostelní věže.

Poničená křížová cesta byla opravena v letech 1997-2000. Rekonstrukci zahájil farář P. Václav Horniak a farníci Římskokatolické farnosti Velký Šenov. Přispělo na ni Město Velký Šenov. Zajímavostí křížové cesty je, že XII. zastavení (Ukřižování) bylo na křížové cestě ztvárněno hned třikrát – jako samostatné zastavení, v podobě velkého kříže s ukřižovaným Kristem a jako kaple Kalvárie.

Jednotlivá zastavení jsou rozmístěna na půdorysu podkovy. Kapličky jsou zakončeny trojúhelníkovým štítem, uprostřed něhož je umístěna lastura (původně s číslem zastavení). Výklenky s vyobrazeními jsou zakončeny segmentovými oblouky. Původní obrazy se nedochovaly, současná vyobrazení z umělého pískovce pocházejí z roku 1999.