Sloup Panny Marie v Českém Dubu

Na náměstí Bedřicha Smetany u radnice v Českém Dubu stojí barokní sloup s vrcholovou sochou Panny Marie Immaculaty a čtveřicí dalších svatých.

Morový sloup nechalo zhotovit v roce 1723 (restaurovaný chronogram na podstavci sloupu ale uvádí rok 1722) město jako poděkování za ochranu města před morovou epidemií (1713-14) a požárem (1713).

Na první pohled je vidět, že sloup prošel nedávno restaurátorským zásahem (viz dále) – žádné znatelné povrchové poškození, žádný mech či lišejník. Zarazí ale vzájemná barevná odlišnost soch světců i odlišný odstín samotného sloupu. Vysvětlení bohužel neznám.

Nejzákladnější info lze nalézt třeba v knize Mariánské a morové sloupy Čech a Moravy Jiřího Slouky (Grada 2010):

Na podstavci je skupina soch – sv. Florián, sv. Jan Nepomucký, sv. František Saleský a sv. Roch. Latinský nápis vyjadřuje prosbu o ochranu před ohněm, hladem, válkou a morem. Dovnitř sochy byly postupně vkládány pamětní listiny popisující významné místní události, a to vždy při opravách v letech 1840, 1879, 1880 a 1928.

Další informace lze získat z Památkového katalogu:

Nápis pod sochou sv. Floriána odpovídá údajům z literatury, že sloup nechalo vztyčit město v roce 1723 jako poděkování za to, že bylo město ochráněno před morovou epidemií a požárem. Obě pohromy zasáhly město krátce před tím (morová epidemie v letech 1713–1714 a požár v roce 1713).

Tomáš Edel hypoteticky ztotožňuje monogram FD na soklu podstavce s dubským měšťanem Danielem Fiedlerem jako hlavním mecenášem díla. Fiedler na náměstí vlastnil dům čp. 25/I zvaný U Černého orla, k jehož průčelí Panna Marie Immaculata pohlíží.

Pískovcový sloup spočívá na mohutném podstavci ve tvaru rovnoramenného kříže, který stojí na novodobé dvoustupňové základně. Podstavec se skládá z nízkého profilovaného soklu, zúženého hranolového dříku zdobeného nápisovými zrcadly a nízké profilované římsy. Ze středu podstavce vychází vysoký sloup zakončený korintskou hlavicí. Kolem něj jsou na pódiu usazeny sochy světců – na jihovýchodě socha sv. Floriána, na severovýchodě sv. Jana Nepomuckého, na severozápadě sv. Františka Xaverského a na jihozápadě sv. Rocha. Pod každým ze světců je v zrcadle na dříku vytesaný nápis. Pod sv. Floriánem je vytesáno: „Erectum / 1723 / Renovatum 1840“, pod sv. Janem Nepomuckým je obnoven nápis: „Hanc voto / dicavit / Duba / Coeli reginnae / Floriano / Ioani Francisco / et / Rocho“, pod sv. Františkem Xaverským je zobrazeno: „Renovatum / 1879 / 1929“ a pod sv. Rochem čteme nápis s ukrytým chronogram: „Ut benigne / serVos sUos / CVstoDIant / Ab / Igne faMe / bello / et / Peste / F D“. Vrcholovou sochu Panny Marie zobrazenou se sepjatýma rukama zahaluje splývavé roucho.

Z uváděných pramenů na webu Památkového katalogu lze zjistit, že poslední restaurování proběhlo v roce 2018 a měl ho na starosti restaurátor Ondřej Sklenář.

Mnohem podrobněji je sloup popsán v knize Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji na stranách 188 až 193.

Kniha uvádí, že sv. Florián se odlišuje, protože je z červenavého pískovce. Ale ať koukám, jak koukám, do červena jsou úplně jiné sochy… Nápis pod sv. Janem Nepomuckým označuje za zcela nečitelný, pod sv. Rochem za nečitelný částečně. Snad je z fotografií poznat, že aktuálně restaurované nápisy (hlavně ten pod sv. Rochem) jsou sice kompletní, ale příliš se původní podoby nedrží a jsou vyvedeny mimo originální reliéfy.

V soupise soch českodubské farnosti z roku 1836 je sloup popsán takto: „Socha Panny Marie (Nebeské královny) na náměstí. Tato mariánská socha stojí na kamenném sloupu, vysokém 3 lokty a širokém 2 lokty. Na jeho 4 stranách se tyčí z kamene vytesané a 2 1/2 lokte vysoké sochy 4 zemských patronů: sv. Václava, Jana Nepomuckého, Floriána a Rocha, u nichž jsou umístěny uzavřené lucerny. Celek spočívá na zděném základě, který je rozdělen na 3 stupně. Všechny sochy vykazují uměleckou sochařskou práci. Rok zřízení této statue je neznámý, stejně jako její stavebník.

Pisatel se ve velmi krátkém textu dopustil hned několika chyb. Sv. Františka Xaverského označil uua sv. Václava, postavy světců nazval zemskými patrony, i když tím je pouze sv. Jan Nepomucký (a mylně identifikovaný sv. Václav). Kupodivu nedokázal z nápisu na sloupu vyčíst ani rok vzniku a iniciátory stavby sloupu, totiž českodubské měšťany.

K nejstarší opravě sloupu, o níž nás informují písemné prameny, došlo v roce 19840. Do sloupu byla vložena pamětní listina datovaná 24. července 1840. Praví se v ní: „Naši potomci se mohou dovědět, že tato socha, která byla podle nápisů na severní straně obyvateli Dubu věnována v roce 1723 podle zbožného slibu nebeské Panně Marii a svatým Floriánovi, Janovi, Františkovi a Rochovi, aby jejich věrní služebníci byli milostivě chráněni před ohněm, hladem, válkou a morem, byla během léta roku 1840 sloupským štafírem a malířem Antonem Hellerem a sochařem Antonem Wagnerem renovována a nově pozlacena, k čemuž přispěli a dohodnuté náklady 240 zl. konv. měny zaplatili částečně zdejší diletanti, částečně jiní dobrodinci.“

V soupise soch českodubské farnosti z roku 1841 je sloup popisován stejně jako roku 1836 s jedinou výjimkou – základ, na němž celek spočívá, je označen nikoli za zděný, nýbrž za kamenný.

Sloup byl znovu opravován v roce 1879. Rozhodnutím městské rady byla na pokrytí nákladů vypsána ve městě subskripce. Na schůzi 13. června 1879 bylo konstatováno, že vynesla zhruba 230 zl. a do plánovaného rozpočtu chybí dalších 300 zl. Přesto bylo iniciováno jednání se sochařem J. F. Elstnerem v Liberci, aby byla provedena renovace ještě téhož roku s tím, že mu bude proplaceno 300 zl. a zbytek v ročních nebo dvouletých termínech z obecních důchodů.

Pamětní listina z 22. července 1879 informuje, že na renovaci se kromě výše zmíněného sochaře podíleli sochařští pomocníci Wünzenz Beran z Loktuší a Karel Miška z Dolního Slivna.

O následující opravě sloupu se začalo jednat v roce 1927. Dne 28. března toho roku litoměřická biskupské konzistoř upozornila Státní památkový úřad na špatný stav sloupu: „Není k dispozici žádný fond nebo kapitál na udržování. Dříve o dílo pečovala městská obec. Po převratu se národnostní a politické poměry ve městě úplně změnily. Nynější městské zastupitelstvo neudělá pro renovaci ani to nejmenší, naopak čeká jen na chvíli, až se silně nakloněná mariánská socha zřítí a při svém pádu roztříští i druhé sochy…“

Státní památkový úřad se 16. dubna 1927 dotázal českodubského městského úřadu, co hodlá se špatným stavem sloupu udělat. Město se k opravě sloupu nadále nemělo. 17. listopadu 1928 českodubský děkan Josef Bárta a spolu s ním místní Volksbund deutscher Katholiken sdělili Státnímu památkovému úřadu, že shánějí peníze na opravu. Vyzvali úřad, aby dal sloup prohlédnout a zařídil opravu podle intencí památkové péče.

Prostředků na opravu se nakonec podařilo zajistit dostatek s sloup mohl být v roce 1928 opraven. 17. dubna 1929 děkan oznamoval úřadu, že „bylo započato s opravou tak řečeného morového sloupu“. Zároveň prosil o „udání adresy nějakého pozlacovače, který by odborně pracoval a sochu pozlatil“. Jméno bylo děkanovi sděleno při návštěvě pracovníka Státního památkového úřadu 3. května 1929.

V pamětní knize českodubské farnosti se o o pravě sloupu v roce 1929 píše: Socha byla sešlá, sloup nakloněn, hrozil pádem. Vládnoucí strana na radnici českoslov. socialistů odmítla z městských prostředků sochu dát opravit. V městském zastupitelstvu hlavně hlasy německými a občanského bloku aspoň obnos 2400 Kč k tomu účelu povolen, a tak přikročeno k opravě, kterou provedla firma Eduard Arlt v Čes. Dubě za obnos 10 400 Kč, kterýžto obnos sebrán dobrovolnými dary. Družina dívek Mariánská v Čes. Dubě sama převzala úkol zaplatiti pozlacení sochy, které zvláště stálo 2800 Kč a provedeno odborníkem Bendou z Mladé Boleslavi. Socha znovu posvěcena 10. října 1929 děkanem Bártou.

Encyklopedie dále podrobně cituje z rozpočtu stavitele Arlta, z něhož lze vyčíst, v jakém stavu sloup byl. Ze závěrečného vyúčtování vyplývá, že byla provedena i řada prací, které původně v rozpočtu zahrnuty nebyly a oprava se prodražila. I v tomto případě následuje podrobná citace, tentokrát ze závěrečného vyúčtování (např. přirážka za sochu, která se přetrhla). Závěrečná částka činila 10 490.25 Kč a poslední doplatek byl proveden 11. listopadu 1929.

Další oprava proběhla v roce 1965, na starosti ho měla akademická sochařka Květa Kovářová. Je citováno u její restaurátorské zprávy ze 12. října 1965.

Encyklopedie v závěru popisuje stav v roce 2002. Udává, že v dubnu 2002 byla rozebrána okolní balustráda (dnes je kolem sloupu železný plůtek). V září probíhalo restaurování ak. sochařem Jiřím Novákem. Ten sloup podle starých fotografií doplnil pod podstavec dva nové schody z polského božanovského pískovce. Na nich byly osazeny tři staré a jeden nový kus spodního profilu podstavce.

Další tipy na výlet najdete na stránkách Brána do Čech