Máme u nás řadu přírodních památek, upomínajících na dávné horotvorné procesy a magmatické pochody, za nejmladší sopku je ale považována Národní přírodní památka Komorní hůrka.
Pokud se zatouláte hodně na západ Čech a dorazíte až do obce Komorní dvůr, stojí tu mezi pár baráčky docela luxusní hotel Komorní hůrka. Jméno dostal podle nenápadného kopečku, který se schovává kousek za ním. Člověk by nehádal, že se jedná o místo tak významné – jedná se o nejprobádanější a nejmladší sopku na našem území, kterou zpropagoval dokonce častý návštěvník západu nyněšjčích Čech, Johann Wolfgang Goethe.
Je to už hodně let, kdy jsem tu byl naposledy. Mám pocit, že tehdy po žádném hotelu nebylo ani stopy, a místo působilo hodně nevýrazně – kopec, zpustlý a zarostlý, reliéf na skále a vstup do šachty. Toť vše. Ono se toho za ty roky vlastně změnilo pramálo, ale výrazně to pomohlo. Dvě turistické značky (modrá od Chebu na Ostroh, červená z Františkových Lázní do Chebu), ale hlavně místní naučná stezka s řadou informačních tabulí. Díky nim se lze snadno orientovat a poznat, co který hrbolek a důlek vlastně znamená. Jinak se totiž při pohledu na historické fotografie člověku ani nechce věřit, že stojí na tomtéž místě.
Informace o sopce se poněkud rozcházejí, nadmořská výška lítá od 495 do 503 metrů, stáří jejího výbuchu od 8 do 80 tisíc let. Pak má člověk něčemu věřit. Od roku 1933 je toto území chráněné, od roku 1951 je Komorní hůrka národní přírodní památkou (dnes o rozloze 7,1 hektaru).
To, co má člověk tendenci považovat za nejdůležitější, je jen louka na místě dolu na sopečný prach, kterým se sypaly cesty. Samotný kráter je na zarostlém vrcholku – malý dolík zbyl po těžbě čediče, kromě jiného prý užitého na stavbu Černé věže chebské falce. Nejzobrazovanějším místem je vstup do podzemí, který je sice volně otevřen, ale po pár metrech zavalen. Nikdy se v této chodbě netěžilo, sloužila jen a pouze pro vědecké účely. V letech 1834 – 1837 nechal Kašpar hr. Šternberk na Goethův popud do úbočí razit štolu, aby se vyjasnil spor neptunistů a plutonistů. Ústí štoly je opatřeno žulovým portálem s nápisem „Den Naturfreunden gewidmet v. G. K. Sternberg, MDCCCXXXVII“ (přátelům přírody věnováno hrabětem G. K. Sternbergem, 1837). Ražení štoly trvalo celé tři roky, ale chodba nakonec dosáhla sopouchu. Spor byl rozřešen – Komorní hůrka je sopka, podařilo se nalézt přívodní sopečný jícen, vyplněný čedičem.
Na čedičové skalce ve svahu u portálu je neznámým umělcem vytesán reliéf hlavy J. W. Goetha s nápisem „Goethe dem Erforscher des Kammerbühls – 1808, 1820, 1822 – (Goethovi, zkoumateli Komorní Hůrky), připomínající, že v těchto letech básník navštívil Komorní Hůrku.
No, a to je asi tak všechno, ostatní si nastudujte buď v uvedených odkazech na netu, nebo na místě ze zmíněných informačních tabulí naučné stezky. Jo, a ještě můžu říct, že se tady parkuje opravdu hodně blbě.
Vstup do nitra jedné z nejmladších sopek v Čechách na pohlednici souboru „Chebsko“, vydalo PRessfoto, nakladatelství ČTK, tisk Severografia Děčín (foto Viktor Lomoz) – odhadem 70. léta 20. století
Práce na zpřístupnění šachty na podzim roku 2016 ->
A pár obrázků z osmdesátých let:
„Kráter“ po těžbě sopečného prachu
Reliéf J. W. Goetha na úpatí
Vstupní portál do výzkumné šachty
