Socha Kristus přítel dítek v Rabštejně nad Střelou

U parkoviště městského hřbitova a autobusové zastávky v Rabštejně nad Střelou, před vstupem ke zřícenině hradu a bývalému klášteru servitů, stojí na travnaté ploše socha Kristus přítel dítek.

O „obyčejných“ sochách je problém najít informace. Kupodivu tato poměrně masivní skulptura nesplňuje podmínky zařazení mezi sloupy. Jedním z mála pramenů je seznam kulturních památek – něco se lze dozvědět na webu Památkového katalogu a po dlouhém hledání se mi podařilo najít informace i na webu obecního úřadu Žihle.

Socha je uvedena v soupise náboženských památek z poloviny 19. století. Tehdy stávala na levé straně v aleji k Vranovua je v soupise charakterizována jako velmi krásná, tesaná z jemného pískovce.

Dnes na podstavcovém stupni v trávě hranolový sokl se středním předsunutým dílem, zdobeným reliéfem zavíjeného rostlinného ornamentu s volutovitě stáčenými rozvilinami, nad nimiž jsou vinné hrozny; postranní obdélná čelná pole soklu zdobená vázami s rostlinným dekorem.

Sokl nese silnou desku, v horní části v profilu esovitě prohnutou a zúženou, zdobenou na prohnuté části stylizovaným plastickým dekorem v nízkém reliéfu. Deska i soklík nad ní mají střed čelní strany předsunutý. Čelo soklíku vyplňuje reliéfní korunka a pod ní dvojznak Pöttingský a Mauderscheidský (Antonín hrabe Pötting + 1703, jeho žena Eleonora z Manderscheidtu). Boky soklu v horní části volutovitě stáčené, na volutách zavěšené festony, zakončené vinným hroznem.

Soklík nese vázovitý nástavec v půdorysu čtvercový, u základu zdobený akantovými listy, na něm pak široká římsa, bohatě profilovaná se sousoším Krista přítele dítek.

Kristus v kontrapostu, oděn v dlouhé zřasené roucho (na drapérii roucha zbytky polychromie), má přes levé rameno přehozen plášť, jenž obepíná jeho záda a je přidržován levou rukou, mírně pokrčenou. Pravou pokrčenou rukou drží vztyčenou ručičku dětskou postavu. Hlava prostovlasá, nakloněná, tvář pokrývá vous. Dítě oděno v přepásanou dlouhou suknici. Hlavička dítka zakloněna, hledí vzhůru.

Materiál soklu i sochy: pískovec. Výška soklu cca 270 cm. 

Na mohutném odstupňovaném podstavci sestaveném ze čtyř částí stojí dvě skulptury – světec (či světice) v životní velikosti vedoucí za ruku dítko, které k němu vzhůru vzhlíží.

Světce vedoucího dítě za ruku dal podle výše zmíněného soupisu postavit hrabe Šebastián Pötting. K transferu z původního umístění a restaurátorskému zásahu z roku 1986 je uložena dokumentace v archivu Národního památkového ústavu. Tehdy totiž restaurátor doplnil hlavu světce, která se bohužel při destrukci díla v poválečných letech ztratila. Vzhledem k ikonografii sousoší se objevily různé názory na to, co vlastně socha představuje, protože typ „Ježíš přítel dítek“, ke kterému je statue řazena, nebyl rozhodne v baroku obvyklý a patří námětově až k 19. století.

Starší výklad, že by socha mela být spíše sv. Josef, také neodpovídá běžnému zobrazení tohoto světce s malým Ježíškem, jehož obvykle chová v náručí. Jedna z možných verzí výkladu ji proto označuje jako sousoší svaté Anny s děvčátkem Pannou Marií, pro které barokní ikonografie zcela vyhovuje. V tom případě by mužská hlava mela být nahrazena hlavou starší ženy. Obrazové doklady se pro toto tvrzení se ale nedochovaly.

Víc se najít nedá.