Hrad Mojžíř

Nad městskou částí Mojžíř v Ústí nad Labem na hřebenu vrchu Strážný býval hrad, označovaný dnes jménem nejbližšího sídla.

Nedaleko jednoho z místních vodopádů se udává zřícenina hradu Mojžíř. Zcela mimo značené cesty a poměrně těžko dohledatelná. Jsou tu patrné terénní úpravy, ale laik těžko pozná, zda patřily k hradu, o němž se vůbec nic neví, nebo mají zcela jinou příčinu. Nejatraktivnějším místem je tak skalní věž Baba, z níž je krásný výhled do údolí Labe, ale dohledat cokoli, co by připomínalo zříceninu, to se mi nepodařilo. Na mapy.cz i na wiki jsou fotografie, na nichž je nepovolený výkop a patrné zbytky zdiva, já tohle místo neobjevil, byť jsem se snažil prochodit podle GPS širší okolí.

Takže jen stručné info:

Mojžíř (též Wessenstein) je zaniklý hrad nad městskou částí Mojžíř na okraji města Ústí nad Labem. Hrad stál na levém břehu Labe na vrchu Strážný v nadmořské výšce 275 m n. m. Dochovaly se z něj terénní relikty a drobné fragmenty zdiva.

O hradu se nedochovaly žádné písemné prameny. Sporné je i jeho jméno. V literatuře se často uvádí pod německým názvem Wessenstein, který vychází z predikátu neboli přídomku – tedy místa, které šlechtic připojoval ke svému jménu. Konkrétně Rudolfa z Bünau, pána na Weissensteině a Lauensteině, který roku 1534 kupoval Děčín. Ale už August Sedláček poukázal na záměnu se německým hradem Weesenstein u města Dohna. Jiří Úlovec navrhl hypotézu o jménu Mojžíř ve spojení s rodem pánů z Lungvic, kteří vlastnili vesnici Mojžíř na přelomu 14. a 15. století. Archeologické nálezy datují existenci hradu do druhé poloviny 13. století a na počátek 14. století, ale nelze vyloučit ani pozdější osídlení hradu.

Ves pod hradem vznikla v průběhu 13. století a roku 1352 byl poprvé zmíněn kostel svatého Šimona a Judy. Listina z roku 1364 snad potvrzuje její příslušnost ke královské koruně. Koncem šedesátých let 14. století se majetkové poměry změnily. Majiteli se stali čtyři bratři z rodu pánů z Lungvic, zdomácnělého v severozápadních Čechách. Patřili zřejmě k vartenberské klientele, protože vystupovali jako svědci na listinách týkajících se tohoto významného rodu. Kolem roku 1400 však o Mojžíř přišli. Vartenberkové vytovřili nové panství s právě zbudovaným hradem Blanskem. Součástí této državy se stala i Mojžíř. Václav z Vartenberka se již roku 1401 psal „seděním na Blansku“. V této době asi končí existence hradu nad Mojžíří, protože jeho funkci převzalo Blansko, postavené necelé tři kilometry severozápadně odtud.

Hrad byl na východní (čelní) straně chráněn obloukovitým příkopem s dnes nepatrným vnějším valem. Nad příkopem se rozkládalo na skalnatém vrcholu nepravidelně obdélné jádro, v němž se nachází skalní výchozy bez výraznějších známek zástavby. Jádro bylo obestavěno hradbou, do níž byla zevnitř přizděna budova, kterou  dnes připomíná jen prohlubeň. Zde se také dodnes zachovalo jediné zděné torzo hradby v úrovni terénu. Poblíž na další ploché části jádra se pravděpodobně nacházela další stavba. Na východní straně zřejmě upravená rozsedlina indikuje místo vstupu. Z jižní části jádra pak vychází skalní výchoz vedoucí ke skále, která tvoří jedinou dominantu tohoto místa.

Vzhledem k výhodné poloze nad tokem řeky Labe lze v případě mojžířského hradu uvažovat o tom, že jednou z jeho funkcí mohl být dohled nad labskou vodní cestou.

Kresebné rekonstrukce se zdají až neskutečné, že by něco takového zmizelo zcela beze stop se mi zdá dost nepravděpodobné.

Více tipů na výlet naleznete na stránkách České středohoří