Hrad Gutštejn

V západních Čechách, blízko Konstantinových Lázní, na území přírodního parku Úterský potok, na zalesněné skalnaté ostrožně nad říčkou Hadovka se vypínají mocné zbytky středověkého hradu Gutštejn.

K některým místům mám vskutku zvláštní vztah. Léta jsem byl západočechem, léta jsem bydlel „pár kroků“. A vlastně poprvé a na dlouho naposledy jsem tuhle zříceninu viděl v hloubi minulého století. Nevydržím totiž jen tak sedět, a tak když se narodil syn, po práci jsem jen tak vyrazil chodit krajinou a dostal se sem. A jak už to tak bývá, další návštěva se odkládala, odkládala, až bylo málem pozdě. Dostal jsem se sem už jako severočech v roce 2015 s tím, že to určitě nebude naposled. A teď už je jasné, že tahle lokace spadla do kategorie „už nikdy neuvidím“. Není zázemí, není čas, nejsou prostředky… Zbyly jen vzpomínky.

V hloubi 80. let 20. století jsem přišel po svých údolím již zmíněné říčky Hadovky (dnes červená turistická značka). V roce 2015 autem, od zmíněných Konstantinových Lázní, na křižovatce opačným směrem než na Okrouhlé Hradiště a pak v zatáčce odbočkou k loveckému zámečku Daňkov, kde se nachází parkoviště. A pak už po žluté.

Tenhle malebný hrad, který asi nikomu moc neříká, byl sídlem rodu, který hýbal dějinami zemí Koruny české  a který tu vydržel takřka 250 let. V roce 2015 u areálu strašila cedule, že je vstup zakázán z důvodu rekonstrukce, ale na rozdíl od jiných hradů, které jsem v té době navštěvoval, tady nejen ani noha, ale ani stopa po jakékoli stavební činnosti. Už v roce 2014 návštěvníci psali „Není tu ani lešení, ani jakákoliv jiná známka činnosti – ale vypadá to, že zdivo je zpevněné. Možná jen řemeslníci tu ceduli zapomněli.“ Tudíž co bylo nebo aktuálně je, nemohu sloužit. Zbyly jen fotky.

Jako obvykle, pomocí netu a knih:

Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy, Svoboda Praha, 1985

Jaroslav Kocourek: Západní Čechy – obrazový vlastivědný průvodce, freytag & berndt, 2003

Tomáš Durdík: Encyklopedie českých hradů, Libri Praha, 1998

Dobroslava Mencová:České hrady – díl první, Odeon, 1972

Zakladatelem hradu Gutštejna i rodu, který nosil jeho jméno a vlastnil četné statky v okolí i v odlehlejších krajích, se stal pravděpodobně Jetřich, známý z let 1263–1313. Jak svědčí trojí paroží v jeho znaku, pocházel z rodu Hroznatovců, mezi jehož rozvětvené příslušníky se postupně drobil původní velký majetek. Část získal Jetřich z Krašovic, objevující se v pramenech v letech 1232–1252, jehož považujeme za otce alespoň dvou synů: budovatele hradu Gutštejna Jetřicha a dále Sezemy, předka pánů z Vrtby, Krašova, Fusperka (Pušperka) a Bělé. Od některého z Jetřichových potomků pocházeli asi i držitelé Frumštejna.

První písemná zmínka o hradu a jeho vlastníku je však až z roku 1319, kdy tepelský opat Vyšemír pronajal Jetřichovi I. z Gutštejna a jeho synu Sezemovi tři vesnice na deset let.

Roku 1369 víme již o třech bratrech, Janovi, Jetřichovi II. a Půtovi z Gutštejna. Hrad spolu s vesnicemi Okrouhlé Hradiště, Břetislav a Líšťany držel r. 1379 Půta. Ten však později získal od Jetřicha Trpísty (ten držel také Všeruby) a někdy po r. 1409 mu Půta postoupil Gutštejn.

Zakladatel hlavní linie rodu Jetřich II. zemřel v roce 1417. Jeho syn Burian sídlil na Rabštejně a Nečtinách, Jan na Bělé, oba později na hradě Gutštejn. Roku 1422 oblehl hrad Jan Žižka s Pražany a podle některých pramenů hrad dobyl a zajal asi 150 mužů. Jiné prameny tvrdí, že neuspěl a odtáhl směrem na Úterý a cestou jeho vojsko poničilo blízký Falkenštejn. Zprávy z chebské kroniky hovoří o dobývání Gutštejna roku 1423, ale tyto informace nejsou dostatečně doloženy; může jít o kronikářův omyl v datování.

Oba bratři se později o majetek rozdělili, přičemž Gutštejn připadl Janovi, který byl ženatý s dcerou Přibíka z Klenové. Jako přívrženec císaře Zikmunda získal za svou pomoc řadu vesnic z majetku klášterů v Chotěšově, Pivoni a Plasích. Jeho bratr Burian si vedl stejně a ve svém kořistnictví se nezastavil ani před katolickými městy.

Po Janově smrti v roce 1453 získal hrad jeho opět Burianovi. Ten mezitím velmi zbohatl, patřila mu Bělá, Rabštejn nad Střelou, Nečtiny, Komberk, Tachov, nakrátko snad i Stříbro. Byl i krajským hejtmanem na Žatecku a Plzeňsku a spravoval chotěšovský klášter. Přestože byl katolík, po roce 1448 se přidal na stranu Jiřího z Poděbrad. V roce 1450 se mu podařilo u Stříbra zajmout posla s dopisem usvědčujícím Oldřicha II. z Rožmberka z organizování zásahu cizích vojsk do Čech, a umožnil tak králi politickou izolaci jeho protivníka. Burian (+1462) však již nesídlil trvale na Gutštejně.

Jeho syn Burian zvaný „Bohatý“ dával přednost především Nečtinám a na Gutštejně také nesídlil. Získal další statky v Čechách (Chyše, Kynšperk, Příbram, Žebrák, Točník aj.) a Bavorsku. Byl znám jako tvrdý a bezohledný vykořisťovatel svých poddaných i jako ziskuchtivý soused, stále připravený soudit se s kýmkoli o statky. I on stál v popředí politických zápasů své doby, avšak na opačné straně než jeho otec

Roku 1465 se přidal k jednotě zelenohorské a vedl jednání s císařem Fridrichem III., který katolickým pánům udělil mincovní právo v Plzni. Pak krátce podporoval uherského krále Matyáše, ale po nástupu katolíka Vladislava II. Jagelonského na český trůn se přidal na jeho stranu. Již roku 1472 se stal vrchním komorníkem království a roku 1477 vedl Vladislavovo vojsko, kterému se nepodařilo dobýt Plzeň obsazenou Matyášovým vojskem. Roku 1485 se stal nejvyšším kancléřem a nadále se bezohledně obohacoval. Zemřel kolem roku 1489 a zanechal po sobě pět synů: Buriana, Jana, Jetřicha, Volfa, Kryštofa a Jindřicha.

Není známo, kdo z bratrů vlastnil Gutštejn. Postupně však zemřeli a zůstal jen Volf, ten ale sídlil v Chyši. Když roku 1545 Volf zemřel, zdědil hrad jeho syn Viktorin; ten ho roku 1549 prodal za 3250 kop grošů českých majiteli Bezdružic Hanušovi Elpognarovi z Dolního Šenfeldu. Ve spojení s Bezdružicemi zůstal gutštejnský velkostatek s výjimkou dvou krátkých epizod v r. 1638 a na konci 17. a počátku 18. století již natrvalo.

Pro potřeby mocného rodu poměrně těsný Gutštejn nevyhovoval a zůstával stranou pozornosti již v 15. století; v 16. století pak se i jeho funkce střediska panství přenesla do Bezdružic a hrad byl opuštěn. Připomíná se pak už jen roku 1566. Rozvětvený rod Gutštejnů, jehož mnozí příslušníci zastávali významné úřady či vlastnili bohaté statky v nejrůznějších končinách Čech, vymřel roku 1747.
====
Hrad je situován na západním konci úzké skalnaté šíje, předělené příkopem. Dispozice hradu je dvojdílná. První část tvoří lichoběžníkové předhradí za šíjovým příkopem, druhou část jádro, oddělené druhým příkopem. Na nejvyšším místě stojí čtverhranný bergrift s výrazně zaoblenými nárožími, k němuž se směrem k západu přikládala jedna palácová budova. Celou jižní stranu hradu tvořil druhý dvouprostorový palác.

Podrobněji:

Zříceniny hradu Gutštejna jsou ukryty v lesnaté a členité krajině nad přítokem Úterského potoka z pravé strany. Poměrně rovná pláň na jihovýchod od Okrouhlého Hradiště, na níž stojí dvůr, pozvolna klesá a zužuje se v ostroh nad levým břehem Hadovky neboli Bílého potoka. Přirozená nepřístupnost místa byla ještě zesílena příkopem vyhloubeným v nejužší části ostrohu a hrad tak získal výhodnou obrannou polohu, omezenou však do budoucna tím, že dostatečně nepřevyšoval své okolí a neměl zdroje pitné vody.

Přístup k předhradí byl vybudován jednak po jižním úbočí kopce od potoka, druhý přímo po ostrohu od dvora. Dnes téměř zasypaný příkop ztěžoval vstup do předhradí, jehož budovy byly pravděpodobně jen dřevěné, takže na rovném travnatém prostranství nacházíme pouze zbytky sklepa (1,5 x 3 m), vytesaného do skály na jižní straně nad příkopem. Jižní strana je chráněna prudce spadajícími přitesanými skalami vysokými 2–3 m. Na severu bylo předhradí kryto asi palisádou.

Přes další příkop, dnes rovněž již značně mělký, vedla cesta přes padací most k první bráně vlastního hradu, do nádvoří, jehož půdorys tvoří nepravidelný obrazec. Brána, z níž se nedochovaly žádné zbytky, sousedila k jihu s větší čtverhrannou budovou, z níž zůstala vlastně jen jižní stěna, opřená o skálu, zatímco ostatní jsou mnohem více poničeny. Zde sídlila čeleď a vrátný, podle D. Menclové tu byly umístěny i konírny. V jižní stěně je znatelné okno, proražené v 16. století, ale pak opět zazděné. V severní straně nádvoří byla střílna a v severozápadním rohu branka.

Hradební zdi vytvářely z prvního nádvoří prostor oddělený od vnitřního hradu valem, příkopem a příčnou zdí, proraženou druhou, rovněž již zmizelou bránou. O uspořádání hradu v těchto místech není v literatuře zcela jasno. Za nejpravděpodobnější se pokládá, že příčná zeď měla bránu vedoucí přímo k jižnímu paláci. Klenutý sklep nedaleko (vpravo) za touto bránou mohl být i konírnou. Sklep má vytesanou štolu pod jižním palácem do skal pod hradem, snad mimo jiné jako přístup k vodě, která na Gutštejně chyběla. Směrem k parkánu je při lomu zdi cisterna nepravidelného půdorysu. Brankou ve zdi se procházelo na jižním okraji do později zastavěného příhrádku a z něj do parkánu, chráněného příkopem a valem. Parkán obtáčel zadní část hradu z jihu a zčásti i ze západu a vybíhal na jihozápadě do špice.

Nad parkánem se tyčil podlouhlý jižní palác opatřený mnoha střílnami dole a okny nahoře – zejména na jižní stranu do údolí. U dvou oken jsou umístěna v přední části sedátka, na jiných hradech západních Čech takto nedochovaná. Palác byl v prvním poschodí rozdělen ve dvě nestejně velké prostory. Severní zeď této budovy je již téměř zničena.  Pod palácem byl valeně sklenutý sklep. V jižní stěně jsou dochována velká okna se sediliemi v 1. patře, včetně dřevěného obložení kapsy na okenní závoru.

Jižní palác byl oddělen úzkým (asi 5 m) dvorkem od paláce severního, k němuž na východní straně přiléhá na skalisku v čele hradu postavená nejvýznačnější část, čtverhranná věž. Její pozoruhodností jsou zaoblené rohy a výhodná poloha, neboť věž chrání jak palác, tak druhou bránu a prostranství před ní. Měla jen střílny a žádná okna, dole byla víc než 6 m široká a dodnes si uchovala výšku téměř 25 m. Vstupy do věže byly dva, oba ve výši druhého až třetího patra, jeden od jihu, druhý, vzniklý později, až po výstavbě severního paláce, ze západu. Oba byly opatřeny dobovým ostěním (jižní gotickým) a uzpůsobeny pro použití padacího můstku ze severní i jižní části paláce. Věž má několik střílen a je na dvou místech východní strany poškozena pokusy proniknout dovnitř, což se podařilo jen v jednom případě. Z jejího jihovýchodního okraje vyčnívají kusy zdiva, snad zbytky spojení s jinou budovou. Předpokládá se, že věž původně stála o samotě a mohla by být jediným pozůstatkem původního hradu z prvé půle 14. století. Dnes na vrcholu věže rostou jalovce a uvnitř hnízdí sova pálená.

Obvodová zeď vnitřního hradu je opatřena oboustranně špaletovanými střílnami, napovídajícími, že mohla vzniknout nejdříve okolo poloviny 15. století. Dodatečně a přes jednu ze střílen byla přistavěna severní palácová budova. Podle archeologických průzkumů byla zeď po celém obvodu opatřena cimbuřím.

Severní mladší palác leží o něco výše než jižní a má dvě hlavní části, rovněž jen zčásti zachované. Větší z nich je směrem k západu opatřena úzkými střílnami v přízemí i prvním patře a klenutým oknem ve druhém poschodí. Částečně jsou zde, obdobně jako i na jiných místech hradu, dosud znatelné zbytky omítky. Severozápadní nároží bylo při pozdějších přestavbách rovněž zaobleno. Nad přízemní částí byla 3 další patra, oddělená trámovým stropem.

Západní strana dvora byla uzavřena jednoduchou zdí s třemi střílnami.

Hrad je vybudován ve stylu vrcholného středověku, nemá však dosud znaky typické pro období Karla IV. Patří mezi hrady, jejichž rozrůstající se areál již nestačila uhájit jen věž; důležitosti tu nabývala hradební zeď, tzv. obalová hradba, zatímco fortifikační význam věže poklesl a zaoblení nároží tu má už funkci především estetickou. Celková dispozice Gutštejna je podobná Házmburku a tento typ hradu přežívá až do 15. století. Jistou příbuznost shledáváme také s mladším Libštejnem, zvláště pokud jde o věž.