Reliéf Nejsvětější Trojice – Kamenný oltář (Lužické hory)

K nejznámějším reliéfům v Lužických horách bezesporu patří tzv. Kamenný oltář Nejsvětější Trojice nedaleko Mařenic, u bývalé osady Třídomí.

Z Mařenic po žluté směr Kunratice (nebo opačně). Na stejné trase se nachází o pár set metrů dál Útěk do Egypta, snad stejného autora. Ani se nechce věřit, že to bývala významná cesta, její dnešní opuštěnost a zanedbanost tu představu příliš nepodporuje.

Z webu o Lužických horách:

Cesta spojující obě části osady prochází nevelkým, dnes již zalesněným údolím, na jehož východní straně kdysi vynikala mohutná pískovcová skála, nazývaná podle osady „Dreihäuserstein“. Někdy kolem roku 1740 se tato skála zalíbila mařenickému stolaři a lidovému umělci Franzi Schierovi, který do ní vytesal překrásný reliéf Nejsvětější Trojice (Bůh Otec, Ježíš Kristus, Duch Svatý v podobě holubice). O několik desetiletí později tu místní kameníci založili lom a téměř celou skálu postupně odlámali. Reliéf na skále ale nezničili, pouze jej ze všech stran pečlivě obtesali, aby zůstal zachován. Později byl lom opuštěn a zarostl lesem, ale skalní deska s reliéfem tu stojí dodnes. Od staré cesty je vzdálená jen několik metrů a vede k ní krátká pěšinka, která se dá na zarostlém svahu snadno přehlédnout.

Pískovcový reliéf o rozměrech 4 x 3,35 m je vypracovaný jako oltář. V jeho horní části je zobrazena Nejsvětější Trojice, obklopená hlavičkami andílků, dole je pod baldachýnem s královskou korunou znázorněna Nebeská brána, v níž jako Královna nebes stojí Panna Marie s Ježíškem. Na sloupcích po stranách jsou vyryté letopočty 1904 a 1930, připomínající patrně renovace reliéfu.

Obsáhlá informace je k nalezení na webu Národního památkového ústavu:

S neobyčejně zajímavým reliéfem s tématikou Nejsvětější Trojice a Madony se lze setkat při cestě vedoucí z Mařenic do Kunratic nedaleko tzv. Třídomí. Reliéf leží blízko dalšího ze souboru pískovcových reliéfů Českolipska – reliéfu s tématikou Útěku Sv. Rodiny do Egypta.

Reliéf Nejsvětější Trojice nalezneme vlevo od dnes již málo využívané komunikace vedoucí kolem starého pískovcového lomu. Reliéf dnes tvoří celou stěnu pravidelného skalního bloku směřujícího svou opracovanou západní stěnou k cestě. Na bocích reliéfu se nacházejí zbytky v současnosti již destruovaných kamenných zídek. Celek reliéfu je tématicky členěn do dvou částí. Horní část představuje zobrazení Nejsvětější Trojice v podobě tzv. Gnadenstuhlu-tedy Trůnu milosti-tématu v baroku velmi oblíbeného. Ve spodní části se nachází zobrazení Madony. Panna Marie s Ježíškem tvoří střed kompozice, obě dvě figury jsou korunovány a společně zahaleny pláštěm opatřeným motivem růží. Jedná se tedy o jedno z dalších zobrazení některé z dobově oblíbených milostných soch Madon. Prostor pro Madonu je vymezen baldachýnem opatřeným na vrcholu mohutnou korunou. Baldachýn v dolní části opatřený čabrakami se střapci pak z obou stran přidržují andělé a obklopují pilastry s naznačenými konkávně prohnutými plochami, na nichž spočívají masivní stlačené voluty. Na levém z pilastrů je vytesán letopočet 1704 a na pravém pak letopočet 1930. Zpod rohů baldachýnu vyhlížejí hlavičky andílků a nad korunou baldachýnu lze ještě spatřit trojici věnců. Jakousi zónu oddělující Nejsvětější Trojici od Madony tvoří souvislý pás andělských hlaviček a andělů se sepnutýma rukama. Horní část reliéfu tvoří zobrazení Nejsvětější Trojice v podobě tzv. „Gnadenstuhlu“, nebo-li „Trůnu milosti“. Ústřední motiv Boha Otce sedícího na trůně a držícího v rozpažených rukách kříž s tělem  Krista s holubicí Ducha svatého pod nimi je zasazen v architektonickém rámci z polosloupů. Výjev po stranách doplňují ještě dva adorující mohutní andělé. Další stafáž, složenou vždy ze trojice andělských hlav, lze spatřit v rozích výjevu vedle Boha Otce s tiárou na hlavě. Především spodní část reliéfu nese stopy polychromie různými nátěry.

Literatura uvádí jako rok vzniku reliéfu letopočet 1740 a za jejího autora považuje truhláře Schiera z nedalekých Mařenic, který prý tento reliéf vytesal jen „za trochu jídla“ (Koch b. d., s. 153). Reliéf je však dosud opatřen letopočtem 1704 na levém z pilastrů rámujících spodní výjev s Madonou.

K zásadní změně situace reliéfu, který byl původně vytesán do mohutné pískovcové skály, došlo během 19. století (Wünsch 1882, s. 66). Tehdy byla sice skála z větší části vytěžena, reliéf však z pietních důvodů ponechán a jeho nově vzniklá zadní a boční strany byly pečlivě opracovány. Rok 1930, který lze spatřit na pravém z pilastrů, zřejmě znamená datum obnovy reliéfu. Vzhledem k tomuto datu předpokládá literatura, že na obnově reliéfu se mohla podílet dvojice aktivních členů místní sekce horského spolku Gebirgsverein für das nördlichste Böhmen, tedy okrašlovacího spolku z nedalekých Kunratic (mj. Kühn 2004, s. 299). Předseda spolku K. Beckert se svým přítelem K. Bundesmannem jsou totiž společně autory řady děl s romantickými motivy, tesaných do skal v blízkém okolí právě během první poloviny 20. století.

Text: Petra Šternová

Oltář působí dodnes impozantně, byť na něm viditelně hlodá zub času. Mech, lišejníky, eroze. Zatím je stále poznat, co je co, byť některé detaily už se stírají.