Sloup Panny Marie v Plzni

Zřejmě jedinou (a tudíž poslední) oblastí, kterou autoři monumentálního encyklopedického díla o mariánských, trojičních a dalších světeckých sloupech a pilířích dosud nezmapovali, je Plzeňsko. Tudíž nezbývá, než se spolehnout na internetové zdroje, které ale nejsou zdaleka tak obsáhlé. A kde jinde začít, než přímo v samotné metropoli. Renesanční mariánský sloup v Plzni stojí na náměstí Republiky „ve stínu“ katedrály svatého Bartoloměje, která se chlubí nejvyšší kostelní věží na území republiky a z níž jsem se rozhlížel v loňském roce, mezi katedrálou a radnicí.

Mariánský morový sloup na náměstí Republiky v Plzni

Sloup na čtvercovém půdorysu je umístěn v severozápadním kvadrantu náměstí. Nechala ho postavit městská rada jako poděkování za skončení morové epidemie a její mírný průběh. Rozhodnutí padlo při slavnostním procesí 22. 9. 1680. Už v říjnu byly vyhloubeny základy a v listopadu téhož roku arciděkan Jan Alexus Čapek položil základní kámen. Na realizaci spolupracovali sochař Kristián Widman, plzeňský kameník Jan Meilich (Mejlík) a zedník Martin Novák. Dílo, které zahrnovalo hlavní sloup a snad i sochu sv. Rosálie, bylo dokončeno roku 1681. Po další morové epidemii v letech 1713 až 1714 byl morový sloup rozšířen o vnější část a další sochařskou výzdobu do dnešní podoby.

Podstavec sloupu, ohraničený kovovým zábradlím a kamennou balustrádou

Sochy svatých kolem sloupu

Mariánský sloup

Spodní část tvoří šest schodů vedoucích od kovového zábradlí k balustrádě, která je tvořena kuželkami a zpevňujícími pilířky, ozdobenými plastickými rozetami. Na středových pilířcích tří stran jsou usazeny sochy, na ostatních jsou umístěny koule. Další čtyři sochy světců jsou na pilířcích v rozích hlavního soklu, z něhož vyrůstá hladký pilíř ozdobený zlacenými akantovými listy u patky a vrcholící také pozlacenou korintskou hlavicí.

Rozeta na pilíři balustrády

Patice sloupu, zdobená listy

Hlavice sloupu, nesoucí vrcholovou sochu

Sloup je zakončen barokní replikou gotické Plzeňské Madony z hlavního oltáře katedrály sv. Bartoloměje.

Plzeňská Madonna

Na východní straně se nachází mramorová deska s nápisem: „Roku 1681 nákladem Plzeňské obce na odvrácení morové rány postavena. Roku 1890 a znovu roku 1931 dobrovolnými příspěvky opravena.“

Detail desky na sloupu

Morový sloup zdobí celkem 8 soch světců (po směru hodinových ručiček počínaje sv. Rosálií uprostřed východní strany): ležící sv. Rosálie, sv. Bartoloměj, sv. František Xaverský (1714), sv. Roch, sv. Barbora (1714), sv. Florián, sv. Petr z Alkantary (1714) a sv. Václav. Na vrcholu sloupu pak zmiňovaná replika Plzeňské madony s Jezulátkem, které v rukou drží místo jablka.

svatá Rosálie

svatý Bartoloměj

svatý František Xaverský

svatý Roch

svatá Barbora

svatý Florián

svatý Petr z Alkantary

svatý Václav

Zajímavostí z historie sloupu je pokus arciděkana Hlavana z roku 1865 o přestěhování sloupu, který naštěstí skončil neúspěchem. Sloup byl několikrát opravován, naposledy byl rekonstruován v 90. letech 20. století. Je chráněn jako kulturní památka České republiky:

Morový sloup z roku 1681 je dílem plzeňského sochaře Kristána Widmanna a kameníka Jana Mejlíka, slohově patří do období přechodu raného baroka k vrcholnému baroku. Výtvarně dořešuje prostor severozápadního koutu náměstí. Je dílem typickým pro Plzeň.

Z doby vzniku sloupu jsou sochy sv. Václava, Bartoloměje, Rocha, Floriána a ležící socha sv. Rosálie. Po dalším moru přidány r. 1714 sochy sv. Františka Xaverského, Petra z Alcantary a Barbory, rovněž díla Kristiána Widmana.

Morový sloup je vybudován z pískovce na čtvercovém půdorysu. Z plochy náměstí stoupá na všech čtyřech stranách vždy po šesti schodišťových stupních (na prvním z nich je uzavírá gotizující železné zábradlí) ke kamenné balustrádě, členěné čtyřbokými pilířky, jejichž propadlá čela zdobí akantová kartuše a ukončení římsou. Na rohových pilířcích stojí kamenné koule, na prostředních sochy světců v dramatických postojích, nesoucích své atributy – sv. František Xaverský (J), sv. Barbora (Z) a sv. Petr z Alcantary (S). Pouze na východní straně je ve střední části balustráda. Za kamennou balustrádou je z pískovcových kvádrů vyzděný vysoký hladký sokl, v rozích opatřený čtyřbokými hranoly podstavců s propadlými výplněmi na čelech stran, ukončených mocnými římsami. Na nich stojí sochy světců, podané v menším měřítku než sochy dolní – socha sv. Václava (SV nároží), socha sv. Bartoloměje (JV nároží), socha sv. Rocha (JZ nároží), socha sv. Floriána (SZ nároží). Mezi těmito podstavci je umístěn čtyřhranný sokl vlastního sloupu, ukončený římsou. V jeho východní straně je zapuštěna mramorová deska se zlaceným nápisem: Roku 1681/ nákladem Plzeňské obce/ na odvrácení morové rány / postaveno / Roku 1890 a znovu roku 1931 / dobrovolnými příspěvky / obnoveno. Pod deskou, proti vstupu, leží oděná ženská postava s lebkou (sv. Rosálie). Na soklu se tyčí vlastní čtyřhranný podstavec sloupu s propadlými výplněmi stěn, ukončený opět mocnou profilovanou římsou, nad níž už stojí vysoký, hladký sloup, ozdobený dole vztyčenými, zlaceným i akanty a nesoucí na své zlacené korintské hlavici barokní repliku Plzeňské madony, rovněž zlacenou.

Původní evidenční list památky doplňuje:

Opravy v letech 1890 a 1931.

Na podrobnosti a zajímavosti si budu muset počkat, až výše zmíněná kniha konečně vyjde.