Hrad Valdštejn

Na okraji Hruboskalského pískovcového skalního města, zhruba na půl cestě mezi Turnovem a Sedmihorkami, se nachází hrad Valdštejn.

Místo je to nádherné, romantické, turistický tahák. Nicméně mnou zmítají trochu rozporuplné pocity. Hovořit v tomto případě o zřícenině mi připadá nešťastné. Hlavní pozornost poutají kompletní stavby – klasicistní dům, kaple, biliární sál, romantický palác. Toho, co by se dalo snad označit za zříceninu, je tu vlastně minimum. Nějaké to sklepení, terasa a pár zbytků původního zdiva. A to je druhý důvod rozpaků – je to trochu jak na Hněvíně. S původním hradem tu má máloco společného. Jedná se o novostavby či novodobé úpravy. Asi nejlépe to shrnuje kratičká anotace v knize Hrady a zámky, kterou vydalo nakladatelství Olympia v roce 1985:

V letech 1830 ař 1840 novogoticky přestavěné zbytky hradu, založeného kolem roku 1270.

V knize se nalézá i pozoruhodná fotografie areálu z tehdejší doby:

Tím ovšem nijak nechci snižovat atraktivitu tohoto místa a odrazovat kohokoli od návštěvy, to rozhodně ne.

Pokud se rozhodnete k vizitaci, máte dvě možnosti – vyrazit bez průvodce nebo s průvodcem. V prvním případě je to sice o pár kaček levnější, jenže se nedostanete do žádné z uzavřených expozic. Což by byla velká škoda, protože je nač se dívat. A až vás průvodce opustí, můžete areálem courat a kochat se dál, jak je ctěná libost.

Možností, jak se sem dostat, je celá řada. Vlakem do Turnova a přes Hlavatici po červené. Nebo až do Sedmihorek a pak nejprve po modré, z níž je možné to vzít po žluté nebo pokračovat dál. Můžete využít místní autobus. Nebo přijet autem na parkoviště Pelešany, kde ovšem v sezóně riskujete, že se třeba už ani nevejdete.

Poprvé jsem využil první cestu (po červené), při opakované návštěvě jsem před Hlavaticí z červené uhnul po žluté pod skalami (nikde ani noha, na rozdíl od hřebenové autostrády) a po ní došel na zmiňované parkoviště, odkud je to cca kilometr po zelené do kopce.

Ještě před vstupem do hradu čeká malá hospůdka se slušnou a bohatou nabídkou nejrůznějších pochutin. A kolem dokola velký plácek, kde lze spočinout. Bohužel, byvše tu podruhé, nespočinul jsem, protože jsem stále prchal před všudypřítomnými vosami.

Do hradu, rozmístěnému na několika skaliscích, se vstupuje přes impozantní most, doplněný sochami. Tedy kopiemi, originály jsou ukryty v kapli sv. Jana Nepomuckého. Za vstupní branou vlevo je pokladna (doplněná turistickým sortimentem – pohledy, turistické vizitky, turistické známky, magnetky atp.), vpravo je obchůdek, zaměřený spíše na choutky drobotiny. Zde na prvním nádvoří je také možno sestoupit do sklepení. Před kapličkou sv. Jana Křtitele je vyčkávací místo na prohlídku s průvodcem. Druhý most je podstatně kratší. Přes něj se vstupuje do bývalého hotelu, klasicistního domu, kde je dnes zpřístupněn slavnostní sál a malý salonek. U domu pozornému oku neujde hladomorna pod přístřeškem. Nachází se tu také již zmínění kaple sv. Jana Nepomuckého, v níž našly své místo originály soch z mostů.

Ze druhého nádvoří stoupá schodiště na vyhlídkovou terasu k nejstarší části hradu. Pod terasou (sestupuje se dolů po točitých schodech) je biliární sál s příležitostnou expozicí (já zastihl výstavu kostýmů z husitské trilogie Otakara Vávry). Z terasy opět mírně dolů a přes vytesané sklepení na třetí, poslední nádvoří, které uzavírá tzv. romantický palác, vybudovaný na místě původního paláce pánu z Valdštejna. A vyhlídka. Na skály a na Trosky.

A ještě něco o historii, s pomocí netu a knih:

Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy, Svoboda Praha, 1984

Jaroslav Kocourek: Český atlas – Severní Čechy, obrazový vlastivědný průvodce, freytag & berndt Praha, 2002

Tomáš Durdík: Encyklopedie českých hradů, Libri Praha, 1998

Hrad Valdštejn byl nejspíše založen kolem roku 1260 Jaroslavem z Hruštice (Hruštice byla tvrz u Turnova) z rodu Markvarticů. Jaroslav z Hruštice (1234–1269) zprvu používal jméno Jaroslav z Lemberka, protože byl příslušníkem rodiny Lemberků, třetím synem Havla z Lemberka. Havel z Lemberka pocházel z rodu Markvarticů, který získal v severních Čechách rozsáhlá území za pomoc Přemyslovcům. Matkou Jaroslava byla Zdislava z Lemberka, svatořečená v roce 1995.

Hrad Valdštejn jako další hrady té doby využíval těžko přístupných obrovských balvanů pískovcových skal a odtud je i jeho jméno – Waldstein. Původní hrad byl postaven na třech pískovcových základech, z nichž na prvním byl přední hrad přístupný kamenným mostem přes hluboký příkop, na druhém prostřední hrad ve stejné úrovni a na třetím, zčásti hluboko sníženém podkladě zadní hrad, s velkou věží a palácem. Předhradí se rozkládalo na volném prostoru na jižní straně za kamenným mostem. Věž i palác jistě převyšovaly vrcholy borovic a smrků rozsáhlého lesního porostu, který Valdštejn obklopoval ze tří stran, a jen na jihu, za strmým srázem, měl otevřený prostor směrem k Turnovu, Kozákovu a dokonce až k předhůří Krkonoš.

Ze severu byl hrad nedobytný, z ostatních stran byl chráněn rozsáhlým lesním porostem a divokou změtí pískovcových skal. Valdštejn chránily dvě předsunuté pevnosti – 3,5 km jižním směrem Kavčiny a 2 km na severozápad Chlum, zvaný také Kozlov. V průběhu několika desítek let poté vznikl souvislý pás výšinných skalních hradů mezi původně královskou Veliší až ke královskému Bezdězu.

Důvodem k založení Valdštejna byl mohutný rozrod Markvarticů za panování Přemysla Otakara II., jimž patřilo celé Pojizeří od Mladé Boleslavi až ke Krkonošům. Písemně je jako první doložen roku 1304 Jaroslavův syn Zdeněk. Valdštejn se stal rodovým sídlem, podle něhož oni i jejich potomci používali predikát páni z Valdštejna. Bohuslav Balbín tvrdí, že tento Zdeněk bydlil původně na Veliši, což není prameny prokázáno. Stejně tak jako další Balbínovo tvrzení, že pánem Veliše byl další Zdeňkův syn, rovněž Zdeněk, a vnuk Hynek. Nevíme tedy, kde první Valdštejnové před úplným dostavěním skalní pevností bydleli.

Součástí panství se v té době stalo několik vesnic z Pojizeří a část Turnova. Valdštejnské statky sousedily s výrazně mocnější državou cisterciáckého kláštera v Mnichově Hradišti. Zdeněk a jeho tři sourozenci (Paprocký z Hlohol uvádí ještě čtvrtého bratra, Beneše) se do české historie zapsali především svými spory se sousedy.

Z r. 1318 máme zprávu, že Vikart z Polné pohnal před soud Heníka, Albrechta, Jana a Hynka z Valdštejna, že vyloupili Příšovice a Všeň a způsobili škodu za 200 hřiven stříbra. Téhož roku bratranec Vok z Rotštejna obvinil vnuka Jaroslava z Turnova, Zdenka, a jeho bratry Hynka a Jeníka, že radili k spálení hradu Rotštejna a že Albrecht z Valdštejna vyloupil statek v Nové Vsi. Soud mu dal asi za pravdu. V r. 1323 se Vok z Rotštejna měl ujmout turnovského dědictví, ale byl odmítnut. V l. 1318–1323 drželo valdštejnské zboží společně pět synů Zdeňka z Valdštejna. Kruté záští Valdštejnú vůči Rotštejnu přitom stále trvalo. Šlo zřejmě o spory majetkové, jak dosvědčuje loupení vsí na dosud neustálených hranicích panství.

V první polovině 14. století se rod Valdštejnů počal dělit na řadu větví, z nichž v Pojizeří žila především linie štěpanická a lomnická (nad Popelkou). Hrad Valdštejn byl nedílnou částí majetku linie lomnické, která na něm sídlila téměř do sklonku 14. století. Valdštejnové tak byli majiteli zhruba 100 let. Je např. znám Zdeněk z Valdštejna, dvořan krále Jana Lucemburského, Hynek z Valdštejna, který se roku 1336 zúčastnil vojenské výpravy českého krále do Litvy, a Jan z Valdštejna, jenž půjčil 1500 kop grošů markraběti Karlovi, pozdějšímu králi Karlovi IV.

Někdy v 80. letech 14. století získali Valdštejn Vartenberkové – rod, který patřil rovněž k Markvarticům. J. V. Šimák se domnívá, že ho koupil již Jan z Vartenberka na Ralsku († 1383). Po jeho smrti spravoval Valdštejn Beneš z Vartenberka za Janovy nezletilé děti, z nichž se nakonec stal majitelem Valdštejna Jindřich z Vartenberka, který se tu připomíná poprvé v r. 1404.

Husitské války narušily vládu Vartenberků nad Valdštejnem. Není známo, jak získali hrad páni podobojí, ale již r. 1423 se jako jeho držitel uvádí kališnický vůdce Jan Rozvoda, jinak Rameš z Hrádku. Za vlastníka hradu se však stále považoval Jindřich z Vartenberka. Buď tedy nový držitel hradu neplnil závazky, nebo se ho zmocnil násilím. Pozice pánů podobojí se jistě posílila, když v r. 1424 Jan Žižka obsadil Turnov, aby zmařil vliv dominikánského kláštera na město i okolí.

Jan Žižka svěřil Valdštejn po dobytí Turnova na jaře 1424 jednomu z bratří Valečovských (buď Bartoš, nebo Bernart), který držel i hrad Valečov u Mnichova Hradiště. Valdštejn byl tedy v té době opěrným bodem husitů, mezi nimiž pan Valečovský zaujímal významné postavení jako důvěrník Žižkův. I proto zde byl roku 1427 uvězněn princ Zikmunda Korybutoviče, zatčený 17. dubna 1427 pro značně dvojakou úlohu mezi katolíky a podobojí a pro své tajné pokusy o smír s císařem Zikmundem a s papežem. 9. září příštího roku byl zajatec vyvezen do Polska.

V roce 1431 držel Valdštejn přívrženec husitů Rameš Rozvoda ze Stakor (pak z Hrádku), v roce 1437 někdejší husitský hejtman Jan Čapek ze Sán. V následujících dvou letech měla Valdštejn Čapkova dcera Žofie a její manžel Jan Talafús spolu se Soběslavem Mrzákem z Miletínka. Neurovnané veřejné poměry a složité vlastnické poměry na Valdštejně, k němuž se kromě uvedených držitelů hlásil stále ještě i Jindřich z Vartenberka, umožnily loupeživým rotám zmocnit se na sklonku 30. let Valdštejna i nedalekého sídla Kavčiny. Proto je oba v roce 1440 dobyla zemská hotovost.

Střídání majitelů pokračovalo a s ním i zadlužování panství. Nejsou známy bližší okolnosti, za nichž se stal držitelem Valdštejna Kryštof Šof z Helfenburka, který v r. 1449 hrad postoupil Janu Koldovi ze Žampachu. Později patřil zase Šofovi (připomíná se ještě r. 1474), ale po celou dobu trvaly spory o hrad mezi potomky uvedených dočasných majitelů. Ustaly teprve za Kryštofova syna Jindřicha Šofa, jenž v roce 1493 prodal Valdštejn Kateřině ze Štítar (milence Hynka, syna krále Jiřího z Poděbrad), která tu v r. 1495 zemřela.

Na začátku 16. století se jako vlastník připomíná Jan Svojanovský z Boskovic, pán na Skalách. Od něho roku 1514 koupil hrad i skalské statky Zikmund Smiřický ze Smiřic. Za centrum své rozsáhlé državy zvolil hrad Skály. Jeho rod držel Skály spolu s Valdštejnem až do českého stavovského povstání v r. 1618.

Kolem roku 1550 hrad při požáru lehl popelem, shořely všechny dřevěné objekty, stát zůstal jen kamenný palác, věž v zadní části hradu a hradby. Hrad ztratil svůj význam. Zda byl hrad opraven a jak, nevíme. Majitelé o Valdštejn nestáli a v r. 1582 byl již zříceninou.

Smiřičtí drželi panství do bitvy na Bílé hoře. V roce 1620 Skály i Valdštejn získal Albrecht z Valdštejna. Po jeho smrti v r. 1634 se stal majitelem Skal Maxmilián z Valdštejna. O zříceniny Valdštejna však neměli majitelé zájem.

Na sklonku 17. století se v zřícenině v poustevně na místě předního hradiště usadil poustevník Václav Holan Rovenský (1668–1718), původně varhaník na Vyšehradě a známý autor barokní církevní hudby. Jeho osobnost přitahovala pozornost věřících a začali sem docházet různí poutníci.

Majitelé zdejšího panství – Valdštejnové (vlastníci z let 1620–1821) a po nich i Aehrenthalové (1821–1945) – ze zřícenin vybudovali romantické poutní místo. Na počátku 18. století vznikl velkolepý obloukový kamenný most na první nádvoří, v roce 1713 vznikly kamenné schody, roku 1722 byla na středním nádvoří vybudována kaple sv. Jana Nepomuckého a brzy poté i řada soch, roku 1817 pak vznikla na místě bývalé poustevny kaplička sv. Jana Křtitele. Tvrdí se, že obraz Jana Křtitele má tvář Karla Hynka Máchy. Roku 1836 byla postavena vstupní empírová brána za kamenným mostem.

Další stavební úpravy provedl na zřícenině Jan Lexa z Aehrentalu, který získal hrad od Františka Adama z Valdštejna roku 1821 a snažil se romantické místo zpřístupnit. Syn Jana Lexy z Aehrenthalu Alois, který držel Valdštejn v letech 1824–1843, dal především postavit kamenné schody mezi druhým a třetím nádvořím, kde na nejnižším místě hradu stálo dříve patrové stavení. Další úpravy usnadňující přístup na místo hradního paláce porušily původní dispozice stavby, z níž zůstalo jen několik zpevněných původních zdí.

Lexové propojili krajinu sítí turistických cest, budovali vyhlídky a lázně Sedmihorky. Jako zajímavý turistický cíl zpřístupnili hrad Valdštejn mezi prvními památkami v ČR. V roce 1836 byl opraven kostelík a hostinec přestavěn na malý hotel.

Na konci 19. století přišel turnovský akademický malíř Jan Prousek s nápadem na výstavbu pseudogotického paláce na třetím nádvoří a po jeho vybudování vyzdobil interiéry erby majitelů hradu a postaral se o vybavení pseudoslohovým nábytkem.

Často tu pobýval např. hudební skladatel Josef Bohuslav Foerster, který zde vytvořil i některá svá díla. Jemu je věnována pamětní deska na budově na začátku druhého nádvoří. Restauraci na hradě měla v nájmu rodina Čihulkova od roku 1923 do roku 1949. Poté byla zařazena do sokolského družstva Vzlet.

Po roce 1945 se stalo majitelem zřícenin hradu Valdštejna město Turnov.

Ze středověké podoby hradu se částečně dochovalo obvodové zdivo na přední a prostřední části hradu, v zadní části pak vytesané sklepy a východní gotická zeď s hrotitými okenními otvory. Záseky ve skalách a stěnách svědčí o dřevěné výstavbě. Zástavbu prvního a druhého bloku dnes nejsme schopni rekonstruovat. Ve druhé polovině 14. století došlo k přestavbě původního hradu, zdivo z této doby je vystavěno ze štuk či lomového kamene, napodobujícího v omítce štuky. Ve třetí vývojové fázi (nejspíš 15. století) došlo z neznámých důvodů k rozdělení hradu na dvě samostatné části. Bývalé jádro bylo přístupní novým vstupem prostřednictvím vysekané branky s vpadlinou pro padací most od paty suku. Druhý blok si podržel původní přístup. Obě části měly vlastní studnu. Druhý hrad (bývalé jádro) ztratil touto úpravou hospodářské vybavení, nové objekty zřejmě vznikly u jeho paty.