Vlčí hrádek

Jedním z tzv. skalních hrádků na území Českého Švýcarska jsou i pozůstatky toho, co dnes nazýváme Vlčí hrádek.

Na rozdíl od zbytku ostatních k tomuto nevede žádná značená cesta nebo alespoň směrovka. Asi nejsnazší je přístup od Köglerovy naučné stezky, od rozcestníku u Englova pramene. Jedna z neznačených cest odtud vede poměrně daleko po skalním hřbetu až na kýžené místo, shlížející mezi Rákosovým a Kunzovým dolem do údolí Malého Vlčího potoka. Některými prameny alternativně popisovaná cesta vede zespodu, buď od Turistického mostu nebo od okruhu po Brtnických ledopádech údolím již zmíněného Malého Vlčího potoka.

Přehlédnout se nedá, ale nečekejte nic velkého. Kdo má se zdejšími „hrádky“ zkušenost, ví, co očekávat. Čtvercový zádlab v pískovcové skále s patrnými kapsami po dřevěných stavbách (prý snad pro roubenou věž), víc laik neodhalí. Pozorní odhalí v okolí další stopy po trámech a žlaby pro palisádu. K nepřehlédnutí je u jedné z kapes obličej zamračeného muže, který tu prý byl k vidění minimálně už koncem 18. století. Ví se méně než málo. Ani novodobých pramenů není mnoho, navíc se mnohdy příliš neshodnou:

František Němeček, Richard Klos: Skalní hrady v Českém Švýcarsku
František Gabriel, Vojtěch Vaněk: České Švýcarsko ve středověku

Výběr z toho, co kdo kde vybádal, napsal, převzal, okopíroval:

Skutečné jméno hrádku není známo. Historické prameny zarytě mlčí. Nejspíš vznikl ve 14. století na území spravovaném Berky z Dubé. Odbornou literaturou označován za ostrožný hrad, měl tedy nejspíš za úkol hlídat obchodní stezku a poskytovat ochranu a doprovod kupeckým karavanám, které procházely hluboko pod ním v Rákosovém dole. Archeologické nálezy datují osídlení lokality od 2. pol. 13. stol. do 1. třetiny 14. stol. Doba existence osídlení se shoduje s nedalekým Brtnickým hrádkem, v porovnání s dalším, stavebně velmi podobným Chřibským hrádkem, je Vlčí hrádek o něco mladší. Dobu zániku všech tří zmíněných sídel lze klást do období před r. 1339, kdy byl zničen nedaleký hrad Krásný Buk.

Navazoval na opevnění, které si Berkové vybudovali pro ochranu obchodní stezky od labských překladišť zboží v Postelwitz a Bad Schandau na Šluknovsko. Největší roli hrádek hrál v době Karla IV. a Václava IV. za velikého hospodářského růstu kraje pod vedením Hynka Berky staršího. Po jeho smrti došlo k dělení panství a v roce 1410 dostal hrádek jeho syn Hynek ml. na Honštejně. Husitské války hrádek přestál bez úhony, ale osudným se mu stal ozbrojený spor Berků s Lužičany, Míšňany a Vartenberky ve čtyřicátých letech 15. stol. S velkou pravděpodobností lze násilný zánik hrádku datovat do této doby. Zuhelnatělé dřevo, dochované ve dvou z otvorů pro trámky nesoucí polici ve sklepení, by nasvědčovalo zkáze ohněm. Ta mohla ale i nastat zásahem blesku, a třeba až v době, kdy byl hrádek již opuštěný. Jak ukazuje vybavení hrádku, šlo i při jeho nevelké rozloze o stavbu pečlivě vybudovanou. Jeho účel tedy nebyl zřejmě tak nedůležitý, jak by se dalo soudit z jeho dnešní izolace.

Jedna verze:

Hrádek stojí na nejzazším místě skalnatého ostrohu. Stojí vysoko nad ústím Rákosového dolu (jih), Knoblochova dolu (západ) a Kunzova dolu (sever). Přístup byl přerušen dvojím příkopem napříč ostrohu. Za první příkop posloužila téměř bez úpravy klikatá, široká i hluboká skalní rozsedlina. Druhý příkop následoval brzy za ní. Předhradí bylo tedy velice stísněné a šlo asi jen o málo víc, než dochovaný pískovcový kvádr, vystupující po přitesání z okolní skály a určený nejspíš k opření zvedacího mostu, na který se vystupovalo po dřevěném mostku.

Na této plošince jsou ale další zajímavé záseky ve skále. Vyvrácený strom odkryl otvory po trámové konstrukci, která mohla sloužit buď jako lávka pro pěší na hrad, a nebo taky mohlo jít o schodiště, kterým posádka hradu scházela do druhého příkopu a posléze skalní rozsedlinou sestupovala do Rákosového dolu ke stezce, kterou vlastně hlídali.

Druhý příkop byl dost hluboký a na jedné straně přitesaný. Po obou stranách brány, do níž vedl most, i za ní stály jistě kromě náspu, asi s palisádou, některé drobnější stavby a ponechávaly místo i pro nevelké nádvoří. Vlastní jádro hradu tvoří ve skále vytesaná čtvercová prohlubeň s lůžky pro uložení trámů. Žádné stopy však nenasvědčují na uložení trámového rámce kolem dokola, potřebné pro srubovou stavbu. Šlo tedy o lehčí stavbu hrázděnou či obedněnou prkny, nanejvýš snad o dvou nadzemních podlaží. Takové stavbě by mohla nasvědčovat na dně sklepa jílovitá hlína, jaká by se dobře hodila na lepenici, vyplňující pole mezi trámky hrázděné stavby, a která nemohla vzniknout ani zvětráním pískovce, ani tlením jehličí.

Od jihovýchodu vede do popsaného sklepení chodbička, kdysi jistě zastřešená. Ve stěně vlevo od ní spára ve skále sloužila jako okno. Na protější stěně byla umístěna dřevěná police se dvěma příhradami. Svědčí o tom čtyři otvory ve stěnách, zbylé po vodorovných trámcích. Zlomky nádob pocházející právě z tohoto místa ukazují na využití sklepa jako zásobárnu. Kuriózní detail nese západní stěna místnosti: dosti hluboko vyrytou podobu zamračeného muže s kníry a nápadně velkýma ušima. Jestli je však středověkého původu, to lze těžko dokázat, ale pro svědčí značná zvětralost pískovce v rýhách. Také malá výška nad dnešním dnem prohlubně by spíš ukazovala na dobu, kdy autor karikatury mohl ještě stát na původní kamenné podlaze.

K jihu, do Rákosového dolu, shlížela tato popsaná věžovitá stavba přes dřevěnou pavlač s předprsní, jak ukazují stopy po uložení dlouhých trámů napříč okrajových skalních rozsedlin. Na tyto stopy navazuje nehluboký žlábek, obíhající obloukem západní cíp skály a místy přerušený jamkou pro sloupek. Podle toho mohlo jít jen o ohradu vypletenou proutím a vymazanou hlínou. Zde ve výšce to byla postačující ochrana před šípy z údolí. Žlábek pro pletenou ohradu je na jednom místě přerušen mělkou čtvercovou prohlubní – asi kryté stanoviště pro strážného.

Druhá verze:

Ostrožnu, které zakladatel využil při budování sídla, ukrývá dosud členitý terén tak dokonale, že se nestala ani předmětem zájmu turistů a dodnes sem nevede značená cesta. Kudy vedla původní přístupová cesta se ještě nepodařilo objasnit. Pro ostrožné hrady bylo typické užití mostu přes šíjový příkop, který ústil do brány umístěné v čelní zdi. Stopy po konstrukcích mostů však na Vlčím hrádku nebyly nalezeny. Bez přemostění skalních puklin daleko před sídlem byla ostrožna nepřístupná i pro lehké povozy. I zdánlivá draže po mostní podélnici se ukázala jako špatně interpretovaný žlábek po těžbě pískovcových kvádrů. Položená sonda jich odkryla na vnější hraně přisekané skalní pukliny několik. Odsekáním snížený povrch nese vedle stop po žlábcích také stopy odlámání kvádrů. S ohledem na malou pravděpodobnost příjezdu vozů se zdá, že těžba sloužila pouze pro stavbu tohoto sídla.

Přijmeme-li fakt, že těžba pískovce na předhradí souvisela se stavbou hrádku (vzhledem k neexistenci příjezdové cesty se nezdá být pravděpodobné, že by kvádry byly někam odváženy), pak jde o nejstarší doložený doklad těžby technologií postupného odsekávání kvádrů na území Čech.

Sonda na protilehlé neupravované straně příčné pukliny, považované za příkop, odkryla relikty zdi o síle 5 m. Z terénní situace odhadujeme její průběh po celé straně nad příčnou puklinou a po přilehlých bocích skalního bloku. Pro zbudování zdiva posloužily právě hrubě těžené kvádry a místní půda. Pouze na levé straně se objevily relikty zděné na vápennou maltu. Zbylé tři strany skalního suku chránilo terénní opevnění, doplněné na J a Z straně lehčí dřevěnou konstrukci, která v pískovcovém podloží zanechala neklamné stopy. Na J straně to jsou kapsy po trámech, na Z pak dvě těsně vedle sebe přiložené draže, na které navazuje žlábek, snad doklad proutěného výpletu. Jeho přerušení a drobné kapsy mohly souviset s brankou, zpřístupňující snad okraje suku. Na S straně nalezneme na okrajích puklin pouze draže po polštářích vyrovnávací podlahy.

Podlaha i opevnění obíhaly stavbu nad prostorem vysekaným do skalního podloží. Kosodélný prostor překrývala přibližně 2,5 m nad pískovcovou podlahou čtveřice trámů, po kterých se dochovaly na protilehlých stranách kapsy. Přírodní pukliny naznačují možný vstup, který však také mohl prostupovat stropem, pokud ovšem současně plnil funkci podlahy nadzemní stavby. O té ale stopy nehovoří.

Obvodovou zeď Vlčího hrádku neprostupovala v čele brána, předpokládaná u typu ostrožného hradu. Průzkum nezjistil ani stopy po konstrukci mostu, takže se tento způsob komunikace přes domnělé příkopy jeví jako málo pravděpodobný. Vstup na skalní suk tedy zůstává i nadále otázkou. Jako nejpravděpodobnější se jeví vertikální komunikace pomocí lehce odstranitelné dřevěné konstrukce – žebříků či schodů, nezanechávající stopy ve skalním podloží.

Bez odpovědi zůstává i otázka funkce této lokality. Podobně jako v případě Brtnického a Chřibského hrádku se mohlo jednat o sídlo některého z manů sloužících pánům ze Schönburgu, kteří drželi hrad Hohnštejn, nebo pánům z Ronova, působícím na Žitavsku a Českolipsku. Společná doba zániku všech tří lokalit by pak mohla souviset s odchodem zmíněných rodů z této oblasti v 1. třetině 14. stol. Odborníci se však v současnosti stále více přiklánějí k názoru, že se nejedná o hrady či tvrze, ale o sídla, která měla sloužit jako refugia pro obyvatele pracující v odlehlé a zalesněné krajině Českého Švýcarska.

Na mapě polesí z roku 1737 se objevuje název Raubschloss (Loupežnický zámek) – v 18. století se v lesích kolem hrádku ukrýval legendami opředený vojenský zběh a loupežník Jakob Raschauer. Později je hrádek označován jako Pustý zámek (Wüstes Schloss). Označení Vlčí hrádek, odvozený od skutečnosti, že leží na katastru Vlčí Hory, se objevuje až v poslední čtvrtině 20. stol., zejména pod vlivem knihy Skalní hrádky v Českém Švýcarsku. V odborné literatuře též jako Hrad (Hrádek) u Vlčí Hory. V lidovém podání dříve (spíše ojediněle) Knoblohova noha; snad odvozeno od blízkého Knoblochova dolu.