Sochy na mostě hradu Valdštejn

Nepřehlédnutelnou dominantou vstupu do hradu Valdštejn je kamenný most ozdobený barokními sochami českých patronů.

V současnosti se jedná o kopie původních soch kosmonoských Jelínků, které vytvořil místní akademický sochař Jiří Novák. Originály soch jsou umístěny v kostele sv. Jana Nepomuckého v hradním areálu.

Hrad se totiž v 18. století stal významným poutním místem, zasvěceným svatému Janu Nepomuckému. V té době nechala hraběnka Marie Markéta Valdštejnová, rozená Černínová z Chudenic, postavit v areálu hradu dva kamenné mosty, jež byly po vzoru pražského mostu Karlova ozdobeny plastikami z kosmonoské dílny pokračovatelů slavného Matyáše Bernarda Brauna, sochařů Jelínků.

Na kratší z obou mostů (uvnitř hradu) byly původně postaveny čtyři sochy. Zdroje se trochu dost rozcházejí. První verze praví, že most dnes zdobí svatá Otilie se svatou Markétou, zatímco svatí Florián a Vavřinec našli v 19. století své nové místo před zámkem na Hrubé Skále. Jiné zdroje udávají, že jde o sochy sv. Markéty a sv. Scholastiky a navíc z  z jiné sochařské dílny než na mostě příjezdním. Popis přímo na hradě ale uvádí sv. Markétu a sv. Walburgu.

Delší most, příjezdní, vedoucí k hlavní vstupní bráně, má čtyři oblouky, z nichž nejvyšší má výšku 6 metrů, a má cca 30 metrů na délku. Jeho parapet je ozdoben sochami osmi patronů a ochránců naší české země v nadživotní velikosti. I tady se zdroje rozcházejí. Nejblíže bráně jsou sochy dvou biskupů (sv. Vojtěch a sv. Prokop), dále jsou zde plastiky sv. Jana Nepomuckého, sv. Ivana, knížete sv. Václava, sv. Víta, sv. Ludmily a sv. Josefa. Některé zdroje místo posledních dvou mylně uvádějí sv. Floriana a sv. Kryštofa.

Nejjistější bude se pro rozpornost materiálů na netu spolehnout na popisky, umístěné u soch přímo na hradě (foto vždy ve dvojici kopie na mostě / originál v kapli):

Autorem souboru barokních pískovcových soch je Josef Jiří Jelínek z Kosmonos (1697-1776), nejvýznamnější představitel rodinné firmy sochařů a řezbářů. Sochy byly tvořeny a postupně umísťovány na mosty v letech 1724-1728 na objednávku hraběnky Marie Markéty z Valdštejna v době budování hradní dominanty, kaple sv. Jana Nepomuckého. Ačkoli jde o dílo z ranější fáze autorovy tvorby, představuje se v něm jako zkušený a invenční sochařský mistr. Za umělecký skvost této skupiny soch je považováno zpodobnění sv. Markéty.
Do kaple byly sochy přemístěny v letech 1995-1997 a jsou zde umístěny od vstupu směrem k presbytáři ve stejném pořadí jako na mostech.
Pro mosty zhotovil akademický sochař Jiří Novák (1922-2010) přesné a věrné kopie.

Sv. Ludmila – je patronkou českých zemí, vinařů, babiček a vychovatelů – zobrazována s dlouhým pláštěm, korunkou a závojem. Socha levou rukou přidržuje šátek, který byla uškrcena na příkaz své snachy Drahomíry. V prvé ruce má palmovou ratolest, symbol mučedníků, znamenající duchovní vítězství. Ludmila byla manželkou knížete Bořivoje a babičkou sv. Václava.

Sv. Václav – Patron české země, zobrazován ve zbroji, se železnou košilí, s knížecí čapkou či helmicí, s mečem a štítem v ruce a s praporem s přemyslovskou orlicí, či na koni jak jej známe např. z Václavského náměstí v Praze. Socha má po boku svatováclavské kopí s praporcem, na hlavě knížecí čapku, u nohou štít, na němž je přemyslovská plamenná orlice. Syn knížete Vratislava je nejvyšším patronem české země. Byl zavražděn ve Staré Boleslavi na popud vlastního bratra Boleslava.

Sv. Jan Nepomucký – je patronem zpovědníků, mlynářů, vorařů, loďařů a mostů. Nejčastěji je zobrazován s krucifixem a pěti hvězdami kolem hlavy. Patron kaple stojí na nejvyšším podstavci. Má kanovnický pláštík, pod ním krajkovou rochetu a v prvé ruce biret (znaky kněžské hodnosti), nad hlavou svatozář s pěti hvězdami. Byl vyšehradským kanovníkem a zpovědníkem královny Žofie. Zabit z popudu krále Václava IV.

Sv. Vojtěch – je patronem vinařů – zobrazován jako biskup s mitrou, berlou, palmovou ratolestí a knihou či váhami, dalšími jeho atributy jsou veslo, kterým byl údajně nejdříve udeřen svými vrahy, někdy i oštěp, kopí či šípy, kterými byl mučen, nebo orel, jenž jeho tělo prý hledal. Socha zobrazuje kněze v biskupské mitře, v levé ruce svírá pádlo, kterým by omráčen pohany při šíření křesťanství mezi pobaltskými Prusy. Ti jej ubodali a uřízli mu hlavu. Vojtěch byl rodem Slavníkovec a druhý papežský biskup. Posléze odešel do kláštera v Říme a nakonec na osudnou misii.

Sv. Markéta (Antiochijská) – patronka těhotných žen. Dívka s křížkem stojící nad drakem. Pro její krásu se do ní zamiloval prefekt, kterého odmítla. Ten ji za to udal, že je křesťankou. Ve vězení se jí zjevil ďábel coby drak a spokl ji. Jelikož celou dobu držela křížek, drak nakonec pukl. Markéta byla patronkou hraběnky Marie Markéty.

Sv. Walburga – řeholnice držící kříž a knihu, na níž je lahvička s léčivým olejem. Světice uctívaná zejména v Německu, léčitelka a ochránkyně před kouzly. Lék sv. Walburgy pomáhal nemocné hraběnce Marii Markétě a socha je vyjádřením její vděčnosti.

Sv. Prokop – kněz s mitrou, který zašlapává a zažehnává ďábla (draka jako symbol chaosu podléhajícího řádu křesťanství). Jako poustevník odešel do sázavských lesů, kde po setkní s knížetem Oldřichem založil za jeho podpory známý benediktinský klášter.

Sv. Ivan – poustevník s kápí, v levé ruce poutnickou hůl, v pravé kříž a růženec, u nohou laň, která mu dle legendy dávala mléko. Tuto laň poté při lovu zastřelil kníže Bořivoj. Ivan byl prvním českým poustevníkem, jenž žil v lese na Berounsku. Jeho jeskyně se nachází ve sv. Janu pod Skalou. Je po něm pojmenován druh trávy Kavyl Ivanův, lidově zvaný vousy svatého Ivana.

Sv. Vít – je jedním z patronů a ochránců české země. Zobrazován jako mladík ve vznešeném obleku, v pravici drží knihu, na níž stojí kohout (symbol bdělosti), v levé ruce má palmovou ratolest (někdy v kotli s vroucím olejem). Pocházel z bohaté sicilské rodiny a od víry jej neodvrátila ani nejtěžší muka. Je přímluvcem v těžkých záležitostech, ochráncem kovkopů, mědikovců a kotlářů, dále sládků, vinařů a hostinských, herců, lékárníků, němých, hluchých, je vzýván při epilepsii, hysterii a uštknutí hadem.

Sv. Josef – v náručí drží malého Ježíše. Josef byl syn Jákoba z rodu Davidova a manžel Panny Marie. Jednalo se o Ježíšova pěstouna a vychovatele. Hrabě František Josef z Valdštejna si jej zvolil za svého patron.