Když je vedro, je u vody hlava na hlavě, v úzké průrvě Jizery od Semil k soutoku s Kamenickým potokem tomu tak ale není a to byl hlavní důvod vyrazit právě sem. Dopolední okruh po Kamenického a Riegrově stezce je jen takové zahřívací kolo před ochlazením v prudce proudící řece.
Poutník obdařený vozem si může před cestou celé údolí prohlédnout z Krkavčí skály na protějším břehu, která leží asi 150m od silnice z Železného brodu do Semil, pro Semilské naopak.
Ti, co přijedou vlakem, mohou přímo do zastávky Spálov, což je u výše zmiňovaného soutoku.
Vozem je nejmoudřejší dojet na parkoviště u Semilské čističky odpadních vod v Bítouchově. Odtud vyrazit po louce mezi domy ke žluté, Kamenického stezce, která nás rovnou příkrým stoupáním vyhoupne na hranu kopce Medence, který geologicky určuje vše, co se děje pod ním. Kamenického stezka vede na hraně luk a příkrého lesa, houpe se a vlní nad prudkým údolím Jizery a co chvíli do něj nabízí výhledy v podobě mnoha upravených vyhlídek. 
Nejzajímavější je bezpochyby Mniší skála. V některých případech uváděna jako Myší skála a tomuto zkomolení názvu se neubrání ani mapy, které je uvádějí oba. No tedy, tato vyhlídka která se nachází nedaleko od Spálova, hned pod vrchem Medence, poté co žlutou turistickou cestu vyměníte na rozcestí Morava za modrou vám nabídne řetězy k vyškrábání se na tento kamenný suk. Na něm neshlédnete jen do již notoricky známého zářezu údolí Jizery, ale na horizontu nepřehlédnete Ještěd, pozorné oko nalezne bergfritovou věž Frýdštejna, pro mnohé nezvyklý pohled na Suché skály a zkušení mohou hádat, jaký že to vrchol se tyčí za údolím Malé skály.
Před Spálovem se dá uhnout vlevo a přes louku s výhledem na Krkonoše a zkrátit si cestu do údolí Kamenice a k soutoku.
Restaurace Hotel pod Spálovem mívá otevřeno a kuchař svou práci umí. Hned před restaurací je vlaková zastávka Spálov.
Tady začíná ta zajímavější část trasy, tedy Riegrova stezka. Po červené jdeme nad vodní elektrárnou a za ní nás čeká Studánka Antala Staška.
Stezka dále kopíruje vrstevnici asi dvě desítky metrů nad řekou a při zastaveních naučné stezky nás seznamuje s přírodou, geologií a historií. Stezka byla zbudována již v roce 1909 a český klub turistů neváhal pro milovníky romantických výšlapů pomocí dynamitu vyrazit několikametrový tunel.
I na této stezce ale nastoupáme metry, abychom mohli shlédnout do údolí ze dvou nad sebou posazených vyhlídek.
Nad nimi je třetí, vyhlídka Bakala, kterou jsme mohli navštívit na Kamenického stezce.
Jen co se něco dozvíme o geologickém vrásnění, svah pod námi se stane přístupnější.
A to je šance mrsknout sebou do proudu Jizery.
Po chvíli narazíte na technickou památku, jímací jez zbudovaný v roce 1921.
Za ním vede stezka po dřevěné, 77 metrů dlouhé visuté galerii nad hladinou malé přehrady.
Skalní průrva, kterou prochází, byla v minulosti tak úzká, že jí bylo možné přeskočit, ale hromadění ledu a splaveného dřeva při jarním tání a deštích ohrožovalo město a zvláště továrnu továrníka Smitta a ten neváhal a ke slovu znovu přišel dynamit. Asi v polovině galerie se nachází lavička situovaná přímo proti skalní feratě na druhém břehu. Ideální místo pro pozorování šikovnosti lezců.
A to je již jen kousek od parkoviště a konce devítikilometrového okruhu.
Autor je fotograf a provozuje stránky fotorepo.cz
