Pod rozhlednou na Kaňku se nachází restaurace a penzion Havířská bouda a tvoří tak společně nedílný triumvirát.
Už jsem to tu říkal – je to trochu nespravedlivé a nestoudné, hodnotit na základě jediné návštěvy, jednoho jídla. Sinusoida může být zrovna v maximu stejně jako v minimu, pravidelní návštěvníci mohou mít zcela jinou zkušenost než náhodný procházející. Po dlouhém kodrcání vlakem (přece jen je to od nás flák cesty), první várce kultury a výstupu do kopce jsme vyšetřili trochu času a rozhodli se po rozhlížení zůstat a trochu se nasytit právě tady.
Interiér jsme neměli příležitost zahlédnout, rezervé pro soukromou akci. Na verandě jsme si chvilku museli počkat, bylo poměrně plno. Pohled do jídelního lístku nás příjemně překvapil – ceny víc než slušné, s ohledem na fakt, že se nacházíme v takové lokalitě, kam míří mraky „sběratelů“ památek UNESCO. Vzhledem k tomu, že ten den neřídím, ptám se po pivu. Jak to náhoda – je zelený čtvrtek, v nabídce je tudíž odpovídající pivo. Sice jen desítka, ale produkt pivovaru Zbraslavice také potěšil – úžasně voní po chmelu a má výraznou nahořklou chuť.
A co se jídla týče – nestěžoval si nikdo, ba naopak. Nenechali jsme ani drobeček.
