Ano i ve vodě rostou houby. V poslední době, kdy suchá období začínají převládat, to paradoxně bývá jediná možnost spatřit alespoň nějakou tu houbičku. Ovšem s košíkem se k potůčku nevypravíme, spíše lupa by se mohla hodit. Tyto drobné a zajímavé houby rostou hlavně na kouscích dřev ponořených částečně do tekoucí vody v lesních potocích. Jde tedy o to, podrobně prohlížet mokré větvičky, pak můžeme objevit třeba následující tři druhy:
Vodnička potoční (Cudoniella clavus)
Tento druh roste nehojně od března do června na vlhkých a podmáčených místech na větvičkách, ale i na mokrých listech stromů. Malinké šedobílé kloboučky mají tak okolo 1 cm v průměru a často jich objevíme větší množství pospolu. Vodnička potoční je zařazena do Červeného seznamu hub jako téměř ohrožený druh. Stejně jako následující druhy je indikátorem čisté vody.
Míhavka vodní (Vibrissea truncorum)
Vzácná houba, která roste od dubna do června z nasáklých větviček a zbytků dřev. Má ráda tekoucí čisté potůčky vyšších poloh v listnatých i jehličnatých lesích. Její krásně žlutooranžové kloboučky mají okolo 5 mm v průměru, jde tedy o velmi drobnou houbu. Na druhou stranu se díky výraznému zabarvení nehledá zas tak špatně. Pokud máme štěstí a objevíme lokalitu této houby, většinou můžeme pozorovat velké počty plodnic, výjimkou nejsou ani stovky (viz. úvodní foto). I míhavka vodní je v Červeném seznamu a také v kategorii téměř ohrožený druh.
Čapulka bahenní (Mitrula paludosa)
Barevně podobná míhavce, ale tvar klobouku je jiný, nepravidelně kyjovitý či hruškovitý. Jde o největší z uvedených druhů, výška plodnic bývá okolo 5 cm. Roste roztroušeně v mokřadech, rašeliništích a potocích vyšších poloh, opět ze zbytků dřev a větviček, někdy i na mechorostech, rašeliníku a opadance listnáčů i jehličnanů. Také čapulky rostou na správných místech ve velkých počtech. Zastihnout je můžeme od května až do října.
Tak vyčistit lupu a hurá do lesa!
