Zámek Břeclav (Lundenburg)

V blízkosti centra Břeclavi se v prostoru mezi odlehčovacím ramenem Dyje a Mlýnským náhonem nachází zámecký areál, obsahující samozřejmě budovu zámku, obklopenou zbytky rozsáhlého zámeckého parku (a také zbytky strojního mlýna či zámecký pivovar a sodovkárnu).

Poprvé jsem budovu zámku viděl začátkem 90. let 20. století při toulkách jižní Moravou, příliš velký dojem ale na mne neudělala – takových ruin bylo a stále ještě je po republice dost a dost. Po letech jsem se do Břeclavi dostal v roce 2018 – na první pohled jak kdyby se nic nezměnilo, na ten druhý bylo ale vidět, že se tu něco hýbe, i když to hlavní se začalo dít až o rok později. Přístupná je „běžně“ jen věž, upravená na vyhlídku, čehož jsme samozřejmě využili. Vše ostatní je (jak jinak) závislé na penězích.

Výhled je z věže parádní, pro nás ozvláštněný faktem, že jsme měli příležitost absolvovat tuhle atrakci v noci. I když musím přiznat, že opravené zdivo téhle původně umělé zříceniny ve mne pocit bezpečí příliš nevzbuzovalo, natož výstup na dřevěnou vyvýšenou vyhlídku – závratě prostě dělaly své.

Na další osud budovy si ale bude třeba ještě nějakou dobu počkat.

Fotky jsou ze dvou návštěv – v květnové noci roku 2018 a druhé z března 2019.

Něco z historie s pomocí netu a knih:

Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. Jižní Morava, Svoboda Praha, 1981

Stručně – zámek Břeclav je původně renesanční zámecká stavba, jež byla později přestavěna v romantizujícím stylu. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Zámek je v současné době v rekonstrukci a opravuje se do původního renesančního stavu.

Podrobněji:

Když se mírem řezenským v roce 1041 posunula jihomoravská hranice na Dyji, vystavěl kníže Břetislav I. na ochranu důležitého přechodu obchodní stezky přes hraniční řeku mezi lety 1041-1050 dřevěný hrad, který byl nazván jeho jménem. Stával opodál městečka Staré Břeclavi (dnes součást Břeclavi) v bažinatém terénu mezi rameny řeky Dyje. Dodnes se z něho dochovaly dřevěné piloty. Nový hrad převzal i funkci hradiště v Pohansku, zvaného Lovětíngrad. Rakušané však zřejmě mylně vztáhli název starého hradiště i na nový Břetislavův hrad, který nazývali Lauentenburch, Lauentenburg či Lundenburg. Pod tímto názvem vystupuje hrad poprvé v písemných pramenech v roce 1046. Český název Břeclav se uvádí v tzv. zakládací listině kláštera opatovického hlásící se k roku 1073 a v pravé listině pro klášter Hradisko u Olomouce z roku 1078, v níž se mluví o mostu u břeclavského hradu.

Hrad měl chránit vstup do země především proti válečným výpravám arpádovských Uher, ale i výbojům z Východní marky bavorské (dnešního Rakouska). Kromě své vojenské funkce zeměpanský hrad sloužil jako jedno ze správních středisek knížectví středověké Moravy – břeclavský hradský obvod se rozkládal přibližně na území od hranice země až po Chřiby, Ždánický les a později na levém břehu řeky Moravy povodí Veličky, Olšavy a Dřevnice. Význam hradu zdůrazňuje existence kostelíka doloženého poprvé známou listinou olomouckého biskupa Jindřich Zdíka, vydanou po roce 1131. Zeměpanským úřadům na břeclavském hradě podléhalo i hodonínské, bzenecké a kunovické podkrají. Konaly se zde týdenní trhy a sídlila tu celá řada knížecích úředníků, spravujících záležitosti hospodářské, vojenské, soudní i lovecké. Bylo zde i středisko církevní správy, vázané na velkofarní kostel.

Někdy ve 20. letech 13. století dostala Břeclavsko věnem druhá manželka krále Přemysla I. Konstancie Uherská, které se přikládala přestavba na kamenný hrad. Dendrochronologický výzkum však přestavbu posunul až na třetí čtvrtinu 13. století do doby Přemysla Otakara II.

Konstancie nedržela Břeclavsko až do své smrti, neboť v roce 1237 vystupuje jako jeho držitel kníže Oldřich Korutanský, bratranec krále Václava I.; Oldřich je však patrně zase ztratil za války mezi Václavem I. a jeho synem Přemyslem II. v roce 1249.

Přestavěný hrad byl vystavěn na dřevěných kůlech a sestával z hradního paláce a fortifikační věže podle vzoru olomouckého a mikulovského hradu, jak svědčí pozůstatky věže a fortifikace. Dochovaným dokladem přestavby je torzo obytné válcové hradní věže, zbudované po vzoru francouzských donjonů, o průměru 16,8 m a síle zdiva 4,8 m (dnes vinárna Rotunda). Věž je založena na dubovém roštu, neseném dřevěnými pilotami. Kmeny použité pro tuto základovou konstrukci byly vysazeny kolem roku 600 n. l.

Za blíže neznámých okolností, snad v souvislosti s uvedenou domácí válkou, se hrad dostal v polovině 13. století (1253?) do držení Viléma z Egerberku, který se psal po Hustopečích – právě on byl zřejmě realizátorem přestavby. K hradu náleželo jen městečko Stará Břeclav, Ulvy (zanikly) a polovina Prechova (zanikl). Vilém, který byl příznivcem cáhnovské (Hohenau, Dolní Rakousy) komendy johanitů, držel Břeclav ještě v roce 1271 a pozbyl ji patrně v souvislosti s bitvou na Moravském poli. Od doby, kdy hrad přišel do rukou Viléma z Hustopečí, přestal být sídlem zeměpanských úřadů, které přesídlily na Bzenec. Pak prameny o Břeclavi na delší čas mlčí. Vilém z Egerberku držel Břeclav ještě v roce 1271, po bitvě na Moravském poli se však majetkové poměry na jihovýchodě Moravy zřejmě opět měnily.

Další zpráva je teprve z doby Václava III. Ten udělil hrad lénem velmoži Hartlebovi z Boskovic, který jej prodal roku 1313 za 800 hřiven rakouským ministeriálům bratřím Štěpánu a Alexímu z Hainfeldu. V 30. letech 14. století získal Břeclav nějakým způsobem, nejspíš ve válce, rakouský feudál Albert z Rauhenštejna, nepřítel Jana Lucemburského. Byl však královskými vojsky zajat v roce 1336. Břeclav však nezůstala trvale zeměpanskou, markrabě Jan Jindřich ji postoupil v roce 1367 i s příslušenstvím bratrům Hanuši, Hartneidu a Jiřímu z Lichtenštejna po dobu dvou generací a jeho syn markrabě Jošt jim udělil v roce 1389 statek lénem (podle jiných zdrojů jim ho roku 1384 prodal za 600 hřiven). Tak vstoupili původem štýrští Liechtensteinové poprvé do dějin břeclavského zámku.

V roce 1414 byl sepsán urbář břeclavského panství, v němž se uvádí nejen hrad a kamenný most při něm, ale také pivovar a mlýn. Na počátku husitských válek se stal břeclavský hrad článkem v soustavě lichtenštejnských pevností, které bránily husitům proniknout do Rakous. Proto byl rozšířen o předhradí a o nárožní střílny. Král Zikmund v roce 1421 Břeclav od Lichtenštejnů vyplatil a postoupil ji jako zástavu Petru Kutějovi, jednomu z předních odpůrců husitství na Moravě. Později však začal Kutěj tajně jednat s husity, a proto ho Zikmund v roce 1422 uvěznil. V roce 1426 se husitům podařilo zmocnit se hradu a dosadili sem svou posádku, která ohrožovala Rakousy. Proto v srpnu téhož roku rakouský vévoda Albrecht s početným vojskem, v němž byl i portugalský princ Petr, Břeclav oblehl. Výhodou obležených byla nepřístupnost hradu pro močály, a jak se později ukázalo, i tajná spojení husitů s některými rakouskými feudály. Na pomoc obleženým přitáhl hejtman Prokop Holý s velkým vojskem táborů a sirotků a někdy krátce po 19. listopadu donutil vévodu Albrechta, aby vyklidil pole. Posádka byla zásobena, posílena a husité vpadli do Rakous. Velitelem posádky se stal litevský kníže Fridrich, který podnikl nájezdy do Rakous, ale později se sblížil se Zikmundem.

Po bitvě u Lipan snad vydala posádka, podobně jako jinde, hrad do rukou vévody Albrechta, neboť Břeclav byla opět lénem pánů z Lichtenštejna. Ti zachovali na počátku uherských válek věrnost králi Jiřímu, ale po jeho smrti přešli k uherskému králi Matyášovi. Za těchto bojů se z bezpečnostních důvodů přestěhovala část obyvatelstva Staré Břeclavi blíž k hradu a založila na ostrově vytvořeném rameny řeky Dyje městečko Novou Břeclav (dnes Břeclav). V roce 1526 postoupil král Ludvík Jagellonský hrad a městečka Starou i Novou Břeclav doktoru Janu Skálovi z Doubravky (Dubraviovi), známému diplomatu a od roku 1541 olomouckému biskupovi.

Jan Skála prodal 23. září 1534 Břeclav bratrům Janu, Bartoloměji a Karlu ze Žerotína ze strážnické větve rodu. Žerotínové připojili k břeclavskému panství postupně zboží týnecké, Podivín a Bílovice a vytvořili tak panství, které náleželo k nejrozsáhlejším a nejvýnosnějším v zemi. Z břeclavských Žerotínů vynikl Bartolomějův syn Jan mladší ze Žerotína, který 11. května 1582 odkázal břeclavské panství svému synu Ladislavu Velenovi ze Žerotína. Jan mladší ze Žerotína začal v roce 1570 budovat v místech někdejšího hradu renesanční zámek. Ve dvou etapách (1540 až 1570) vznikl dvojkřídlý objekt, vybavený na styku křídel hranolovou schodišťovou věží,  otevřený do nádvoří patrovými arkádami s toskánským sloupovím, se sály s jednoduchou architektonickou výzdobou. Nádvoří ze strany mlýnského náhonu uzavíral objekt purkrabství. V této době byl přebudován též panský pivovar (dnešní sladovna).

U zámku vznikl přírodní park. Protože objekt stál na ostrově tvořeném rameny Dyje, stal se i důležitou pevností. Žerotínové se hlásili k utrakvismu, projevovali však v náboženském směru velkou tolerantnost, takže na břeclavském panství byli trpěni i čeští bratři, novokřtěnci a židé.

Na počátku 17. století bylo břeclavské panství znovu ohrožováno z Uher, kde došlo k povstání Bočkajovců, podporovaných Turky a Tatary proti císaři. Ti sem vpadli již v květnu 1605 . O tom, co se v té době na Břeclavsku dělo, jsme dobře informováni jednak z kronik novokřtěnců, zvláště však z deníku tehdejšího břeclavského úředníka Jana Urbana z Domanína, kterého Ladislav Velen pověřil obranou panství. Třebaže nepřítel vypálil i Starou Břeclav, o dobytí zámku se nepokusil. I přes úpravy směřující ke zlepšení obytného komfortu zůstal totiž objektu charakter pevnosti; to jej patrně uchránilo od útoku Bočkajových povstalců. Když pak přišla pomoc z Moravy i z Čech, odtáhli. Další těžké chvíle prožíval břeclavský zámek za stavovského povstání v letech 1618 – 1620. Ladislav Velen ze Žerotína (1579-1638) byl uznávaným náčelníkem vzbouřených moravských stavů, a proto se pohraniční břeclavské panství stalo cílem útoků císařského vojska pod velením generála Dampierra, které na podzim 1619 drželo Mikulov.

Císařští přepadli 15. září 1619 břeclavský zámek, ale na pomoc přispěchal Stubenvollův pluk a současně zaútočila i břeclavská posádka. Císařští utrpěli těžkou porážku; ztratili 800 mužů a 2 děla, Moravanů padlo asi 180. Zámek se však dlouho neudržel; o jeho pádu a vyplenění psal mikulovský zámecký hejtman Jindřich Brus: „11. listopadu jsem s domácí jízdou a s jistým počtem mušketýrů přepadl břeclavský zámek a podle možností jej vyplenil. Zajal jsem regenta panství a dvě jiné osoby, odvedl je na Mikulov a žádal za ně 15 000 zl. rýnských výkupného. Dal jsem odtud odvést i velký počet hovězího a koňského dobytka k zásobení Mikulova.“

Po potlačení povstání na Moravě uprchl Ladislav Velen za hranice. Jeho jméno bylo přibito na šibenici a veškerý majetek zkonfiskován. Břeclavské panství bylo odhadnuto na 229 672 zlatých moravských. Z odhadu břeclavského panství, provedeného 10. ledna 1623, se dozvídáme, že u zámku byla zřízena zahrada, mlýn, pivovar a samotný zámek byl „od kamene dobře vystavěný “. Ladislav Velen však dál houževnatě bojoval proti císaři jako diplomat i jako voják až do své smrti.

Na jaře 1638 koupil panství za 250 000 zlatých rýnských kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna, vlastnící sousedních panství Valtice a Lednice. Od roku 1751 bylo panství součástí lichtenštejnského fideikomisu. Zámek přestává být sídlem feudála (sídelním městem jsou Valtice) a stává se sídlem patrimoniálních úřadů a předních vrchnostenských úředníků. V zámeckých zdech sídlil například okresní soud, četnictvo a pod věží od lesa byla věznice.

Počátkem 19. století, kdy Lichtenštejnové budovali Lednicko – valtický areál, byl zámek upraven v romanticky novogotickém stylu. Byla přistavěna jižní vstupní schodišťová věž, nárožní věžice a nadstavěny zříceninové atiky. Sloužil za místo lovu a částečně i hospodářským účelům. Kolem byl lužní park. Na přelomu 19. a 20. století byl v severním předpolí zámku vystavěn nový panský pivovar, stávající byl přestavěn pro účely čistě sladovnického provozu.

Za druhé světové války utrpěl zámek četné škody při bombardování spojeneckého letectva. Zámek náležel Lichtenštejnům až do r. 1945, kdy se stal zámek majetkem československého státu. MNV Břeclav získal zámek do vlastnictví v roce 1948. Na přelomu let 1948 a 1949 probíhaly nejnutnější opravy zámeckého objektu (oprava fasády, střešní krytiny, oken, dveří, vestavba hygienického zařízení) a byly zde umístěny základní odborná škola, zázemí pro vojáky pohraniční stráže, úřadovna SNB, kanceláře či věznice. V roce 1970 byly započaty stavební úpravy torza obytné gotické věže, zbudované v 1. pol. 13. století, na restaurační zařízení – dnes vinárna Rotunda. V roce 1973 byla stržena hlavní část novogotické západní brány (výstup z nádvoří směrem k zimnímu stadionu). V 70. letech sloužil zámecký objekt jako sídlo řady společenských organizací (například České státní pojišťovny, Domu politické výchovy OV KSČ, Socialistické akademie aj.). V současné době patří zámek městu a je zcela vyklizen – objekt je dlouhodobě v havarijním stavu. Opravy spojené s celkovou rekonstrukcí jsou předběžně plánovány na léta 2019 až 2022.

Břetislavovo hradiště z 11. století vzniklo v bažinatém terénu vytvořeném rameny řeky Dyje. Objekty hradiště byly zbudovány na dubových pilotech; jejich podobu však nelze ani přibližně určit, protože nejstarší dispozice byla již ve 13. století při rozsáhlých terénních úpravách překryta 4 – 5 metrů vysokými navážkami. V jeho obvodu musel stávat kostelík, doložený listinou olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka v roce 1131. Díky plánu objektu z počátku 18. století si umíme učinit rámcovou představu alespoň o podobě přemyslovského hradu. Dyje a její ramena vytvořily dva ostrovy. Na větším východním se rozprostíralo lichoběžníkové předhradí s hospodářskou zástavbou po obvodu. V předhradí se nacházel i mlýn. Hradní jádro bývalo na menší západním ostrově. Volně v nádvoří se tyčil mohutný pozdně románský donjon o průměru 16,8 metru se zdmi téměř 5 metrů silnými, postavený na roštu a pilotech z dubových kmenů. Podélný hradní palác přiléhal k západní obvodové hradbě. Podoba ostatních budov, které stávaly zřejmě především na jihu, není známa.

Žerotínská přestavba ze čtyřicátých let 16. století znamenala razantní zásah do hmoty paláce. Raně renesanční budova, využívající starších konstrukcí, má v nádvoří arkády s jen lehce stlačenými archivoltami na toskánských sloupcích. Arkádový ochoz je nesen řadou bohatě tvarovaných krakorců. Nejstarší částí je západní křídlo ze 40. let 16. století, ještě s řadou gotických prvků, z nichž nejnápadnější jsou právě krakorce, podepřené polygonálními pilíři. Z doby vzniku přestavby jsou dnes pouze dva původní.

Naproti tomu jižní křídlo pochází až z druhé poloviny 16. století: jeho ochozy nejsou klenuté, archivolty arkád jsou stlačenější a i tvar sloupků je odlišný, takže obě zámecká křídla působí poněkud nesourodým dojmem. Ve druhé polovině 17. století byla na západě zřízena schodišťová věž a dalších barokních úprav se objekt dočkal před rokem 1750, kdy na jihozápadě vzniklo malé, nakoso stojící spojovací křídlo s hranolovou věží.

V 19. století byl objekt doplněn dalšími přístavbami a věžemi ve stylu neogotiky, přičemž část staveb dostala podobu částečné zříceniny (obdoba nedalekého Janova hradu). Byly též podstatně změněny interiéry. Většina objektů předhradí a starý románský donjon postupně podlehla zkáze.

Interiéry zámku ve druhé polovině 20. století značně utrpěly. Ve starém západním křídle se dosud dochovalo několik renesančních kleneb a ze starší doby pochází i hvězdicová klenba místnosti v patře na jihozápadě, patrně kaple. Tato prostora je přístupná pískovcovým portálkem.

V okolí je zámecký park volně navazující na lesní komplex zvaný Kančí obora.