Takže aktuální report – jaro se nám rozjíždí, první kačenky mají nastartováno. Našli se již i ucháči a destice, dokonce vykukují první smrže. Zatím je pořád ještě poměrně vlhko (nezakřiknout!) a tak to celé vypadá slibně. Kačenky, ucháče a smrže jsme si prošli v minulých dílech a nyní již ke klasičtějším jarním houbám. Představíme si tři lupenaté houby, na které můžeme v příštích měsících narazit:
Čirůvka májovka (Calocybe gambosa)
Tato jedlá a chuťově vynikající jarní houba roste od dubna do června na loukách, mezích, pastvinách, zahradách i parcích, většinou v trávě. Můžeme jí nalézt ve větších skupinách, dokáže růst i takzvaných čarodějných kruzích. Má krásnou moučně okurkovou vůni a chutná skvěle, dokonce je i léčivá – snižuje hladinu cukru v krvi. Barevně je proměnlivá, od bílé přes žlutou, okrovou až do šedé, je tak popsáno několik odlišných forem. Při jejím sběru ale musíme dávat pozor, ve stejnou dobu totiž může vyrůst také vláknice začervenalá, prudce jedovatá houba, kterou mohou neznalí houbaři za čirůvku zaměnit. Navíc oba druhy mohou růst společně na stejných místech, sám mám zkušenost z pražské Chuchle, kde jsem je několikrát objevil vzdálené od sebe třeba dvacet metrů.
Závojenka podtrnka (Entoloma clypeatum)
Parky, zahrady a sady, to jsou místa, kde můžeme na tuto závojenku na jaře narazit. Přesto, že vypadá podezřele, je to jedlá houba, výborná do masových pokrmů. Podobně jako májovka má moučnou vůni, ale i tady platí, že by tuto závojenku měli sbírat zkušenější houbaři, protože ji lze zaměnit za jiné jedovaté druhy závojenek.
Šťavnatka březnovka (Hygrophorus marzuolus)
V současnosti vzácná jarní houba uvedená v Červeném seznamu v kategorii EN – ohrožený druh.
Přitom před lety byla hojná, dokonce byla na seznamu tržních hub. Už podle svého názvu roste hlavně v březnu, někdy až do května ve smíšených lesích. Nejraději má buky spolu s borovicí nebo jedlí. Velmi špatně se hledá, vyrůstá totiž pod povrchem a teprve dospělé plodnice se vynořují, ale i tak bývají pod listím. Často vytváří skupiny a roste v trsech. Klobouk má v dospělosti zvláštní skvrnitě šedou barvu, vypadá tak nějak umazaně – díky tomu tato houba získala lidové názvy jako uhelka nebo cikánka. Lupeny na spodku klobouku naopak většinou září bílou barvou. Šťavnatka březnovka jejedlá a velmi chutná houba, ale z důvodů uvedených výše bychom ji neměli sbírat.
