Hrad Starý Rybník (Altenteich)

Starý Rybník (Altenteich), místní část města Skalná v Karlovarském kraji, je zapomenuté místo ležící zhruba kilometr jižně od Skalné částečně v mělkém údolí Vonšovského potoka a částečně v rovině (v roce 2011 zde trvale žilo 149 obyvatel). Název daly osadě tři rybníky uspořádané za sebou a oddělené pouze hrázemi: Nový, Čistý a Mlýnský. A mezi Čistým a Mlýnským se nachází místo, pro které stojí tahle „díra“ za návštěvu – tyčí se tu zřícenina hradu Starý Rybník ze 14. století a naproti stojí zámek z 18. století.

Některá místa se dočkala svého znovuzrození a po letech pamětníky dokáží neuvěřitelně překvapit, někde se zastavil čas. Dokud jsem ještě brouzdal po západních Čechách, snažil jsem se obhlédnout místa, navštěvovaná především v 80. letech 20. století. Mnohá jsem takřka nepoznával, a někde jsem se naopak rázem ocitl v minulosti. Parkuji auto kousek od autobusové zastávky, a najednou se cítím zas jak středoškolák… Paměť už vynechává, asi jsme tenkrát připochodovali ze Skalné, od hradu Vildštejna – dnes je to značená turistická zelená. Nikde nikdo. Na rohu u pěšiny ke zřícenině asi jediná novinka – cedule s upozorněním, že vstup je na vlastní nebezpečí. Ale kdo by se nechal odradit, když vidí mohutné zbytky netypického hradu – nechránily ho prudké svahy kopce, ale vodní hladiny výše zmíněných rybníků…

Jaká je situace dnes nemohu soudit, a těžko už budu mít šanci někdy ji ověřit. Když jsem tu byl v roce 2013, zdálo se (přes ve všech dostupných materiálech uváděné soukromé vlastnictví a snahu o rekonstrukci), že tu za ty roky nikdo s výjimkou matky přírody ani nehrábl. Ale to, co se dochovalo, budí úctu i přes fakt, že historický význam tohoto sídla je vlastně zanedbatelný. Od roku 2015 je údajně pozemek oplocen a nepřístupný.

Historický exkurz pomocí netu a knih (i když v letopočtech a vlastnických vztazích je to tentokrát velký hokej, zdroje se rozcházejí občas až o desítky let a já nemá jak se k některé variantě přiklonit):

Tomáš Durdík: Encyklopedie českých hradů, Libri Praha, 1998

Jaroslav Kocourek: Český atlas – Západní Čechy, obrazový vlastivědný průvodce, freytag & berndt Praha, 2003

Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy, Svoboda Praha, 1984

Dobroslava Meclová: České hrady – díl druhý, Odeon, 1972

První zmínka o gotickém hradu pochází z roku 1364, kdy byl součástí majetku chebského měšťana Jana Rabeho z Mechelsgrünu, patrně zakladatele hradu. Ves Starý Rybník náležela ve 13. století k panství hradu Vildštejna. Roku 1299 je pak doložena jako majetek Jana Raba z Mechelsgrünu, chebského měšťana. Jan Rab se rok předtím do Chebu přistěhoval a koupil od svého tchána Engelhardta Nothafta právě Vildštejn. Hrad ve Starém Rybníku je uváděn zmíněného roku 1364 jako majetek vnuka, taktéž Jana Raba.

Od roku roku 1386 patřil hrad různým chebským měšťanům. V roce 1388 získali hrad od Jindřicha z Mechelsgrünu Franckengrünerové. Roku 1439 se po Starém Rybníku psal Mikuláš Gummerauer, který brzy nato získal i Vildštejn. Roku 1452 dobylo a vypálilo Vildštejn vojsko Jiřího z Poděbrad. Že by přitom byl dobýván i Starý Rybník, není písemnými prameny doloženo; na druhé straně se však eventuální poškození hradu jeví jako dobrý důvod pro přestavbu, kterou Gummerauerové ve druhé polovině 15. století na hradě realizovali. Od Mikulášových synů Ondřeje a Acháce (v držení panství od roku 1467) koupili Starý Rybník okolo roku 1500 Brambachové. Podle jiných zdrojů ale patřil hrad už v roce 1470 Perglarům z Perglasu, a až v letech 1483–1497 chebským Gummerauerům. Dále hrad patřil Janu z Wallbachu a až po něm v letech 1501–1550 Janu z Brambachu, členu chebského sněmu a přísedícímu soudu pro Chebsko, a jeho rodu.

V letech 1550–1594 drželi Vidršpergárové (páni z Wirsbergu). Prosluli neobyčejnou surovostí a řadou krvavých zločinů, kterých se dopouštěli na svých sousedech (zejména chebských měšťanech) i mezi sebou navzájem. Roku 1596 byl Kašpar Viršperk po vojenské akci proti Vildštejnu zajat, uvězněn a odsouzen ke ztrátě majetku. Dalšími majiteli Starého Rybníka byli v letech 1594–1633 Trautenbergové. Od posledního z nich, Sigmunda Abrahama, koupil Starý Rybník roku 1633 Kryštof Friedrich z Hertenberga. Hartenberkové drželi hrad až do roku 1711. Jeden z nich, Adam Erdman, byl za týrání jakéhosi váženého chebského měšťana uvězněn a pokutován 200 zlatými. Roku 1699 ho kdosi zastřelil oknem hradu.

Potom se zde vystřídala řada dalších majitelů, např. Pergelové z Perglasu (vyženil jej Josef Karel Perglár z Perglasu). V roce 1787 koupil panství Georg Johann Wilhelm. Po něm v jeho držení nastoupil roku 1800 syn Kašpar, povýšený roku 1824 do šlechtického stavu s predikátem „z Helmfeldu“. Jeho potomci pak zboží udrželi až do roku 1945.

Gotický hrad byl v době renesanční a barokní několikrát přestavěn (hlavně asi jeho vnitřní místnosti a zařízení). Na úpravy můžeme však usuzovat jen ze stavebního rozboru, protože údaje o nich chybějí. Z těch dob pocházejí některé valené a hřebenové klenby – a zejména velmi cenné barokní budovy, obklopující dvůr, s hrázděním a podstřešním roubením. Uvnitř se zachovaly hřebenové klenby, barokní mříže a opěrné pilíře.

Hrad jako panské sídlo fungoval až do samého závěru 18. století. Po zásahu bleskem a následném ničivém požáru v roce 1792 přestal být hrad s výjimkou hospodářského využití severního paláce používán a zpustl. Po této katastrofě si tehdejší držitelé statku Wilhelmové vystavěli v poplužním dvoře v těsném sousedství nový (empírový) zámek. Obě stavby jsou nyní v soukromém vlastnictví a pracuje se na jejich zpřístupnění.

Z hradu se dochovalo hradní jádro postavené na skalnatém hřebeni obklopeném z velké části dvěma rybníky. Z druhé stany jej chránil hluboký příkop, přes který vedl zvedací most. Dobroslava Mencová soudí, že původně byl pahorek ostrovem a hrad byl tak chráněn vodou ze všech stran. Jedná se o zajímavou ukázku snahy měšťanských špiček vyrovnat se šlechtické hradní architektuře.

Dispozice byla dvojdílná, o podobě předhradí se neví téměř nic. Protáhlé pětiboké jádro vzniklo postupným vývojem. K prvé fázi (přelom 13. a 14. století) patří obvodové zdi a dvojtraktový vícepatrový palác na jihu zpevněný dvěma polookrouhlými věžicemi. V západní místnosti osvětlené dvojicí oken se sedátky v ostěních býval v přízemí krb a prevét.

V další fázi (pravděpodobně konec 14. století či začátek 15. století) vzniklo vstupní jednopatrové křídlo, mezi nímž a starším palácem se zachovalo obdélné nádvoří. Nový palác pohltil starší stavbu vedle brány, jejíž přízemí bylo zaklenuto valenou klenbou. Od dob pozdní gotiky prošel palác řadou dalších úprav.

Z předhradí s přiléhajícím dvorem, rozkládajícího se severně od šíjového příkopu, se částečně dochoval pouze objekt brány před mostem přes příkop do jádra, jehož pětiboký půdorys má rozměry 30 × 15 metrů a směrem k jihu se zužuje. Vstupní brána v 1,5 metru silné hradbě bývala zřejmě původně kulisová a v jejím sousedství stávala věžovitá stavba o rozměrech 8 × 7 metrů. Vpadlina portálu do jádra a vybrání pro uložení čepů mostnice při zemi dokládá, že konec mostu před bránou byl padací.

Za mostem byl (mladší, výše zmíněný) vstupní gotický hradní palác s dvěma místnostmi v přízemí a s velkým sálem v patře. Do něho se vcházelo jednoduchými kamennými portálky. Podobným portálkem (půlkruhový portál se zkoseným ostěním v pravoúhlé vpadlině pro padací most) se vcházelo i do menší z obou přízemních místností, která má dobře zachovanou i valenou klenbu a čtyři okénka: bývala to nejspíše strážnice nebo vězení. Druhá větší místnost byla vlevo od ní a vedl tudy průchod velkým palácem – má ještě vchod od rybníka. Cihlová (v 16. století obnovená) klenba je nesena dvěma osmihrannými sloupy (byla asi původně křížová nebo hřebenová) a je rozdělena na několik polí. Místnosti jsou spojeny hrotitým portálem se zkoseným ostěním. Původně byly osvětleny jen úzkými průduchy, které byly později (až na jeden na východní straně) rozšířeny ve větší okna. V dnes nepřístupném patře byla na západě obytná místnost, osvětlená vysokými obdélníky oken se zkosenými hranami bez vnitřního dělení. Na východě k ní přiléhala kaple, osvětlená od severu vysokým, velmi mírně lomeným oknem. Východní strana budovy s JV nárožím se po požáru zřítila a byla znovu vyzděna úzkou cihelnou zdí.

Jižní palác, mnohem výstavnější, byl hlubší a po délce rozdělený na dva trakty. V dnešní době je však až na západní zeď a přilehlou baštu celý zbořen. Dochovaly se sklepy, zaklenuté kamennými valenými klenbami s otisky prken po skružích. Západní část sklepa, přístupná z nádvoří kamenným schodištěm, se navenek otvírá dvěma okrouhlými střílnami se zkoseným ostěním, východní (hlubší) sklep byl úplně temný. Plochostropé přízemí, položené o něco výš než nádvoří, má celou dvorní zeď zbořenou, stejně jako střední zeď, která stála ještě kolem 60. let 20. století. Západní část křídla měla v přízemí komnatu s krbem a dřevěným prévetem, osvětlenou dvěma obdélnými gotickými okny se sedátky v ostění. Východní místnost se navenek otvírala třemi úzkými okénky s trojlistým závěrem, vytesanými z jednoho kusu kamene. V jižní zdi byl výklenek s okrouhlou kamennou mísou, patrně lavabo (umyvadlo v sakristii k mytí rukou přede mší), do sousední komnaty vedl hrotitý portál. Z půlválcových věží, zesilujících průčelí, se dochovala jen ta západní. Střílna obrácená k jihu, je rozšířena v širokou jizvu, rozevírající věž odshora až dolů. Sklepní komora ve věži, zaklenutá cihelnou klenbou, byla úplně temná. Druhá běž byla zřejmě dole plná, bez vnitřního prostoru.

Z druhého patra zbyla pouze západní část se dvěma obdélnými okny se zkoseným ostěním a kamenným podřímsím, vybavená sedátky ve výklencích podobně jako okna v přízemí. V 16. století bylo ke starému paláci přistavěno ještě třetí patro, z něho se dochovala jen část stěny s jedním oknem.

Kolem nádvoří byl hradba s gotickými střílnovými okénky (tzv. jeptiškami).

Po druhé světové válce připadl hrad se zámkem státu a zámecká budova spolu s hospodářskými staveními sloužily jako státní statek. Po sametové revoluci připadly historické objekty městu Skalná, které je prodalo soukromým majitelům. Roku 2013 došlo k sesutí jihovýchodní části zříceniny hradu – parkánové zdi (sesunula se do rybníka), za což byl majitel nemovitosti exekučně zbaven práva k památce, a hrad i zámek tak změnil svého vlastníka. Dnes je areál oplocen. Stávající vlastník však začal objekty opravovat s pomocí dotací Karlovarského kraje a uvažuje, že v okamžiku, kdy nebude vstup do areálu hradu na vlastní nebezpečí, by objekty zpřístupnil.