Věž katedrály svatého Bartoloměje v Plzni

Nepřehlédnutelná dominanta Plzně. Když jsme jezdili na třídní výlety, neopomenul nám náš třídní z některých směrů ukazovat, že silnice jsou směřovány už z dálky přímo na ni.

Řeč je o věži. Údajně nejvyšší kostelní věži na našem území. Jde o věž katedrály sv. Bartoloměje na náměstí Republiky. Ona i sama katedrála je monumentální stavba, ale kvůli věži je třeba hodně zaklonit hlavu – její výška je 102,26 metrů. Majstrštyk gotiky – a to dokonce bylo původně ve 14. století průčelí plánováno jako dvouvěžové. Jenže stavba šla pomalu, móda se měnila a po husitských válkách se na jižní věž „zapomnělo“. Vystavěna tedy byla jen ta severní, a byla svého času druhou nejvyšší v Evropě. Nic moc se o její historii zjistit vlastně nedá, všechny prameny se věnují především samotné katedrále – takže snad jen, že při rozsáhlých požárech v Plzni počátkem 16. století vyhořel v roce 1525 krov kostela a nejspíše i věž. Podoba kostela pak zůstala dlouhé roky takřka nezměněna až do nešťastné únorové noci roku 1835, kdy bouřka bleskem skolila pozdně gotickou střechu věže. Nová střecha, která na věži vyrostla o dva roky později je její velmi zjednodušenou kopií.

Katedrála je momentálně zavřená, probíhá rekonstrukce (až do roku 2021). Věž je ale přístupná samostatně a je otevřena celoročně, od pondělí do neděle – samozřejmě s výjimkou extrémní povětrnosti. Vstupné je přiměřené tomu, co návštěvník dostane. Nahoru je to solidní štrapáce – po překonání tří stovek schodů se ocitnete na vyhlídkovém ochozu ve výšce 62 metrů nad zemí. A před vámi se rozprostře úžasný výhled na historické jádro a okolí města.

Cestou nahoru míjíte hodiny a zvony. Hodiny jsou pro nás zajímavé – ty první na věži byly asi od počátku 16. století, existuje řada účtů z roku 1525 o jejich opravách. Bývaly nad kůrem a měly malý vlastní zvonec. Na starosti je měl ve městě žijící orlojník. V roce 1803 byly pořízeny hodiny nové, stály 1 400 zlatých a i s prací přišly na 2 327 zlatých. Zhotovil je pražský hodinář Landssperger. Dlouho ale nevydržely, roku 1835 byly zničeny spolu s věží při požáru. Již o 3 roky později byla postavena věž nová a v ní nemohly hodiny chybět. V srpnu 1838 byly instalovány hodiny od hodináře Michaela Christa ze Šluknova – stály 917 zlatých a dovoz vyšel na 117 zlatých. Oznamovaly každou čtvrt hodinu a na ciferníku nesly záznam, že byly málem zničeny při požáru Šluknova. Pro velkou sešlost stroje byly ale i tyto hodiny vyměněny, a dnes tu najdeme hodiny z roku 1990.

Co se týče zvonů, byl pro farní kostel první slit již roku 1411. V roce 1446 pak nový, větší, pojmenovaný dle patrona chrámu Bartoloměje. V první polovině 16. století bylo na věži již pět zvonů. Při požáru 6. 2. 1835 se všechny zřítily, následně byly rozbity a roztaveny. Ihned byly podniknuty kroky k jejich obnově – úkolu se ujal plzeňský zvonař Václav Perner a nové zvony byly křtěny 15. 6. 1835. Dostaly svá jména: Anna, Marie, Jan a Prokop. U šternberské kaple pro ně byla postavena prozatímní dřevěná věž.

Hlavní zvon Bartoloměj (lidově zvaný Bárta) byl ulit až roku 1838 (opět Václavem Pernerem) a zavěšen na věži. Arciděkan Antonín Hlavan však zvonaři vytkl, že zvon nemá vhodný zvuk (zvuk byl podle něho příliš temný a navíc vyšší než zvuk Mariin), a po dlouhých sporech byl nakonec roku 1853 rozbit. Nový zvon dostal na starost Karel Bellmann z Prahy, pokřtěn a zavěšen byl roku 1854. V té době byl druhým největším zvonem v Čechách. Bohužel kvůli válečným událostem nastal jeho konec. Pro výrobu děl a munice bylo třeba kovů, a proto bylo nařízeno roku 1916 rekvírování. Zvony Anna, Marie a Bartoloměj byly roku 1917 rozbity. Zbyl jen Prokop, nesoucí své jméno na památku generála hraběte Prokopa Hartmanna z Klarsteinu, velitele plzeňské vojenské posádky, který svým rozhodnutím vyslat vojáky k hašení, kostel zachránil. Svědčí o tom i nápis na něm:

Plášť zvonu je ozdoben obrazem sv. Prokopa. Byl to nejmenší zvon ze všech a váží 547 kg. Proto asi byl uchráněn od všech rekvírovacích akcí a zůstal na věži do dnešní doby.

Plzeňští věřící po válce usilovali, aby na věži byly opět všechny zvony. Roku 1931 firma Rudolf Perner z Českých Budějovic odlila tři nové zvony, reliéfní výzdobou byl pověřen vynikající umělec Josef Drahoňovský. V říjnu 1931 byly zvony slavnostně pokřtěny a zavěšeny do věže. Jenže historie se opakovala, ani tyto nevydržely dlouho – za nacistické okupace proběhlo opět rekvírování. A zvonové stolice znovu částečně osiřely. Jediným zvonem, který se dochoval z roku 1835, je zvon Prokop, kterého v roce 1994 doplnil ještě zvon věnovaný sv. Anně. Lidem to ale nedalo. Dnes si tu můžete prohlédnout onoho původního Prokopa a čtyři nové zvony, které se rozezněly 17. 1. 2015 při příležitosti zahájení projektu Plzeň  – Evropské hlavní město kultury 2015.

Skupina nových zvonů pochází z nizozemské dílny Royal Eijsbouts, kde je odlil zvonař Petr Rudolf Manoušek. Vysvěceny byly čtyři nové zvony – Bartoloměj, Prokop, Maria, Hroznata. Největší zvon Bartoloměj má více jak dva metry a  se závěsem a srdcem váží více jak pět tun. Všechny zvony dohromady váží přes třináct tun. Zvony byly pořízeny z veřejných sbírek a peněžních darů. Jména těch, kteří si zakoupili certifikát pro odlití zvonů v hodnotě nejméně 10 000 Kč, jsou vyryta v nově odlitých zvonech, jako připomínka jejich štědrosti.