Smržovité houby jsou u nás symbolem jarního období. Jsou to ale také houby velmi populární ve světě, v období svého růstu se nabízejí na trzích ve Francii, Itálii i v USA a ne zrovna levně. Jejich oblíbenost zapříčinila dokonce snahu o jejich umělé pěstování, v současnosti se již úspěšně pěstují v několika zemích, např. v Číně.
V minulém díle našeho miniseriálu jsme si představili naše tři nejznámější smrže. Dnes přidáme další tři, již ne tak běžné nebo i vzácné:
Smrž chutný (Morchella deliciosa)
Když jsem v minulém díle psal o nejednotném pojetí různých druhů smržů, tak tohle je právě ten případ. V různých houbových atlasech najdeme druhy jako smrž vysoký či smrž kuželovitý, je však možné, že všechny náleží k výše jmenovanému. Jde o smrž s tmavým kloboukem, který může přecházet od černé přes hnědou až do olivově zelené barvy. Roste od března do května v listnatých i smíšených lesích, často pod jasany. Je to opět výborná jedlá houba.
Smrž polovolný (Morchella semilibrea)
Tvoří jakýsi přechod mezi kačenkou a smržem, protože tento druh nemá přirostlý klobouk ke třeni (noze). Nejde o hojnou houbu, roste od dubna do května v teplých listnatých lesích, na jejich okrajích, ale i v zahradách a sadech. Dá se nalézt i v Praze. Je uveden v Červeném seznamu hub jako v kategorii NT – téměř ohrožený druh a tak bychom ho neměli sbírat k jídlu, ačkoli je jedlý a chutný.
Smrž stepní (Morchella steppicola)
Velmi vzácný smrž, rostoucí na stepních lokalitách. Od ostatních smržů odlišitelný hustým zvrásněním klobouku a také vnitřní dutina je vyplněna labyrintickými sklípky. Roste hlavně v jižní Evropě, ale vzhledem k tomu, že už byl nalezen u našich slovenských bratří, mohl by překročit hranice i k nám. Je tak jakousi výzvou pro některé mykology nalézt tento druh u nás. Nejpravděpodobnější šance bude asi na jihomoravských stepích. Fotografie tohoto druhu je pořízena v Makedonii, kde se mi ho podařilo na jaře roku 2015 objevit.
