Mario Kubaš se původně stal hercem, potom manažerem a nakonec námořníkem. A potom ještě ředitelem festivalu amatérských divadelníků Modrý kocour. V letošní zahajovací řeči řekl: Ta voda je celý můj svět, celý já, všechno co vím a znám. Ta voda je já, ve které sebe necítím, stejně jako zrcadlo, které sebe nevidí. Ta voda není konečně rozdělitelná stejně jako pohyb želvy. Ta voda je křižovatka v každé molekule, proto nemá hranic, i když je v celku ohraničena. Ta voda je čas bez počátku. Můj i nemůj. Váš i neváš.
Mario, jak jsi se stal mořeplavcem?
– Žena, kterou jsem miloval mi k třicetinám dala kapitánské zkoušky, ať to zkusím. Že prý ti, kteří stávají na přídi lodě jsou mořští lidé…
A bylo to? Je těžké zkoušky udělat?
– Není, dokonce jsem slyšel, že se dají i načerno koupit, ale je to blbost. Něco jako si koupit načerno řidičák na kamion. Na druhou stranu je fakt, že tak 98% Čechů, co mají zkoušky, si loď na vlastní triko nikdy nepronajmou. Prostě do toho nejdou.
Ale já se jim nedivím. Ono v momentě, kdy vyplníš crewlist s posádkou, podléháš námořnímu právu a to fakt není žádná sranda. Ručíš za všechny majetkem i životem.
A to i na souši. Stalo se v Chorvatsku, že se týpek opil, upadl a nepřežil… Trest přišel nekompromisně, i když se to nestalo na moři. Dostal v Chorvatsku šest let natvrdo.
Jaké byly začátky? Nechal jsi se nejdříve najmout jako plavčík?
– Ale ne, já šel rovnou do plnejch. Když plachtíš v Chorvatsku, je to vlastně veliká pohoda a pro plachtaře vlastně pohádka. Všude ostrovy, vlnky, všechno takový chráněný…
Jenomže se mi začalo zdát, že je to moc lehký, moc easy. A lákal mě sever. Opravdové moře, opravdový oceán.
Tam taky stačily kapitánské zkoušky z Lipna?
– Tam už ne, tam je to poněkud vyšší level, před první cestou jsem taky absolvoval nějaké plavby se zkušenými námořníky. Samozřejmě jsem si potom musel udělat vyšší námořní zkoušky, bez toho by mi loď na severu nepůjčili.
Kudy všude jsi se plavil?
– Když nechám stranou Středozemní moře, tak okolo Skotska, Irska, obeplul jsem Faerské ostrovy. To je místo, kde se tvoří počasí pro Evropu. Tam je obrovská tlaková nože, která fičí na Evropu!
Tam si opravdu hrábneš. Na jedné plavbě jsme se dohodli, že prostě poplujeme za každého počasí. Sice jsem nebyl kapitán, ale stejně je to náročné. Vlny, že není vidět. Skončila mi služba na palubě, zapřel jsem se v kajutě rukama nohama, abych se nějak stabilizoval… A potom, když jsi nahoře, tak jsi v takovém stavu, že nemáš čas myslet na to coby kdyby. Já myslím, že z těch chvil mám i nějaká okna. Tam se dostaneš úplně mimo běžnou dimenzi, mimo svět.
Mimochodem, jak je člověk zabezpečen, aby měl naději, že ho někdo najde, kdyby byl muž přes palubu?
– Máš na sobě signalizaci GPS a záchranáři jsou připraveni vytáhnout tě i z desetimetrových vln. To tedy mluvím o severu. V Chorvatsku mají poněkud jiný přístup a může se stát, že vystřelíš světlici, že jsi v nouzi a … a nic.
Já jsem vlastně nikdy neslyšel o nějakém velkém průšvihu, nebo o smrtelných nehodách. Když se bavíš s horolezci nebo nějakými jinými extrémními sportovci, kteří sjíždějí třeba divoké řeky v horách, tam se smrťáky stávají.
Láká tě nějaká, ještě delší, cesta? Obeplout svět?
– Někde to ve mně je.
Plul bys na velké lodi nebo sám? A vydrží člověk sám se sebou?
– Tohle souvisí s jednou ze dvou otázek, které padají nejčastěji, když se řeč stočí k moři. Jestli to není ponorka a jestli ti není špatně, když se dostaví mořská nemoc. S ponorkou jsem se nikdy nesetkal. Představa, že jsi tam uzavřený v kolektivu je zcestná. Pořád se něco děje, kontempluješ moře, sebe a ostatní. Touláš se po ostrovech. Je to vážně výjimečné trávení času. A ani si nepamatuju, že by někomu bylo nějak extra špatně. To spíš když to přežene a opije se, tak máš následky stejné jako na pevnině.
A mimochodem, ještě k té samotě, na moři nejseš sám. Jsi tam s tou lodí, ke které získáš úplně jiný vztah než k jiné věci, kterou používáš. Je to bytost, je to skořápka, která tě dělí od nicoty.
Mořeplavci říkají: obeplujeme svět. Když se zeptáš: kdo? Vždyť pluješ sám? Tak to upřesní: Já a loď.
I angličtina pro loď používá životný rod, loď není it – to, loď je she – ona!
V letošní zahajovací řeči na festivalu Modrý kocour jsi mluvil o vodě. Má to nějakou souvislost s mořem?
– Vidíš, to mě ani napadlo. Ale vlastně to tam asi je. Moře je svým způsobem nekonečné, stejně jako čas.
