Tvrz Šumburk

Na cestě ke hradu Šumburku od silnice Chomutov – Karlovy Vary se za ohromnými sady nachází překvapení, o němž ví málokdo. Na úpatí kopce tu stojí opuštěný areál, který má možná větší kouzlo než samotný hrad na vršku kopce – tvrz a poplužní dvůr Šumburk, nebo lépe řečeno to, z něho zbývá…

Pokud kráčíte ke hradu netušíc, co vás čeká, vyrazí vám tohle zjevení dech. Polorozpadlé budovy, kterých se postupně zmocňuje příroda, na nádvoří nad vodní nádrží velestrom, ticho, nikde nikdo… Pokud přicházíte z opačné strany od řeky po žluté jen kvůli hradu, změňte rozhodnutí a udělejte těch pár kroků navíc, stojí to za to.

O důvodu vzniku tohoto místa byla zmínka v textu o historii hradu, teď tedy z dostupných materiálů trochu podrobněji:

Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy, Svoboda Praha, 1984

V sedle pod hradem Šumná se nachází zřícenina bývalé tvrze z 16. století, která zde byla vybudována po zpustnutí hradu a sloužila hradním pánům jako nové sídlo.

Tvrz, kterou daly postavit dcery Petra Boryně ze Lhoty Markéta a Beninga, když po otcově smrti roku 1560 koupily od Šumburků z Glouchova a Valdenburku dvě třetiny šumburského statku. Hrad byl po požáru neobyvatelný, ale také nová tvrz nebyla zvláště pohodlná, protože podle popisu z roku 1581 v ní měla vrchnost toliko dvě světnice, několik komor a jeden suchý sklep.

Markéta Boryňová ze Lhoty, provdaná Gryspeková a pak Huvarová z Lobštejna, kolem roku 1599 dostavěla tvrz a s ní související poplužní dvůr spolu s druhým manželem Vilémem Huvarem (Hoferem). Bránu do dvora proto doplnil kamenný huvarovský erb s nápisem – „Vilém Hofer z Lobenštejna na Novém Šumburku a Perštejně 1599, Markéta Hoferová z Lobenštejna, rozená Boryňová ze Lhoty, na Novém Šumburku a Perštejně“. Erb se údajně nachází v lapidáriu kláštereckého zámku.

Na počátku 17. století se dostala tvrz do rukou Fictumů (Kryštof Fictum, majitel panství Klášterec, ji odkoupil od Markéty roku 1607), kterým byla ale po roce 1621 zkonfiskována a svěřena do správy Thunů (v roce 1623 převzal tvrz Kryštof Šimon z Thunu). Ve 2. polovině 17. století došlo k nákladnému rozšíření a přestavbě tvrze i dvora v barokním slohu. Thunové areál vlastnili až do konce druhé světové války.

Původní tvrz zabírá necelou polovinu interiéru severního traktu přízemního hospodářského dvora při hlavní vjezdové bráně. Je tu zachována původní dispozice dvou větších klenutých světnic, síně a komor z doby po roce 1560. Kdysi barokní fasády celého objektu jsou dnes opatřeny jednoduchou hladkou omítkou. Jen poměrně vysoký pozdně renesanční štít s trojúhelníkovým vrcholem a zbytky nárožního bosování krátkého průčelí, uzavírajícího severní křídlo dvora u brány, a zachované klenby většiny dvorových prostorů (stájí, chlévů atd.) jsou dokladem toho, že se jedná o zajímavou památku vývoje panského hospodářského dvora.

Po 2. světové válce byl dvůr znárodněn. Ve výše zmíněné encyklopedii je uvedeno, že ještě v 80. letech patřil státnímu statku a v místnostech bývalé tvrze bydlel správce. V současnosti je objekt ruinou a dál chátrá. Chybí střechy i krovy, a je jen otázkou času, kdy se ještě doposud stojící zaklenuté prostory nenávratně propadnou a zdi sesunou.

Objekt je sice památkově chráněn, ale moc mu to nepomáhá.

Lehce obdélný, průjezdný dvůr v této podobě pochází z 18. stol. Na východní straně se nachází samostatná budova stájí. Je spojena zdmi, dříve s branami, se západním objektem o půdorysu U.