Zámek Weesenstein

Kousek od hranic, na dohled Pirně a Drážďanům, je nad stejnojmennou obcí v ohybu říčky Müglitz (Mohlenice) mírně ukryt zámek Weesenstein.

Pokud už si máte doma prochozeno vše, pokud se nebojíte vyrazit za čáru (s jízdenkou Labe-Elbe to jde víc než snadno), nebo se chcete prostě jen tak podívat jinam než na Königstein nebo Zwingeru, zkuste to tady. Jasně, pro někoho, komu je zatěžko platit pár korun třeba v Loretě tenhle tip není, ale těch 6 éček na osobu se v klidu blíží některým našim objektům.

Pokud nakouknete do fotek, zjistíte, že bát se nemusíte – popisky tu najdete i v naší mateřštině, byť občas musíte trochu zapřemýšlet (pokoj princezny Jiřího). Nebo si můžete zapůjčit český audioguide.

Expozice klasická – Panské obytné prostory 18. a 19. století, Raná historie hradu a Zámecká kaple. K tomu na nádvoří zámecký pivovar Schlossbrauerei s restaurací Königliche Schlossküche a vyhlídkovou terasou + chmelem. Kolem zámku barokní zahrady (když zrovna není povodeň). Oficiální zdroje doporučují na prohlídku cca 2 hodiny. A taky se tu pořádají příležitostné výstavy, na které jsme vás už občas zvali (2010 ->, 2018 ->).

Protože knihy o zahraničních památkách neshromažďuji, alespoň letem světem z historie, jak ji popisují weby, dostupné v češtině:

Podle archeologických nálezů začala historie zámku Weesenstein před více než 800 lety. První písemná zmínka o středověké tvrzi pochází z roku 1318, zde byl uveden jako »Weysinberg«.. Tehdejšími majiteli se stali pánové z Donína (Dohna).

Od poloviny 12. století zastupovali purkrabí z Donína jako nižší úředníci zájmy císaře v purkrabství. Vedle markrabího a biskupa byli nejdůležitější vykonavatelé moci v župě Nisan (nárazníkové území mezi Čechami a Míšní). K jejich mnoha právům a privilegiím patřilo mimo jiné také vykonávání soudní moci.

Günther von Bünau získal hrad od markraběte Viléma I. z Míšně za své zásluhy při vyhnání purkrabích z Donína roku 1406. Weesenstein se stal rodovým sídlem rytířů z Bünau až do roku 1772. Během té doby se tady pochopitelně střídaly jednotlivé rodiny a nebyly opomenuty ani všelijaké přestavby a úpravy stavby. Gotický hrad získal podobu zámku o velké rozloze a na stavbě si lze všimnout znaků několika stavebních slohů od 13. do 18. století – od gotiky po klasicismus. Původní jádro bylo zachováno a nové prostory vyrůstaly směrem dolů až k úpatí kopce. Není divu, že díky těmto stavebním „dodatkům“ se taneční síň nacházela na půdě a konírny se sklepy ve větší výšce než místnosti určené k obývání.

Válka přivodila rodu von Bünau významné ztráty, ale pomohla jinému měšťanskému rodu ke šlechtickému stavu, vážnosti a bohatství. Navzdory duchu doby získala zámek Weesenstein v roce 1772 žena, Johanna Christiana von Uckermann, choť hesenského tajného rady a generálního intendanta pošt Johanna Jacoba. Rodina barona Uckermanna vlastnila zámek do roku 1830.

Tehdy získal zámek a panství Weesenstein král Anton Saský. Propůjčil zámku postavení královského domu, využíval ho jako soukromé sídlo Wettinů. Nejznámější vlastník Weesensteinu byl však jeho synovec, pozdější král Jan Saský, jenž se dodnes těší velké úctě ani tolik jako státník, jako filozof a vědec. Pod pseudonymem Philalethes – přítel pravdy – vytvořil překlad „Božské komedie“ středověkého učence Dante Alighieriho, jenž je dodnes považován za nepřekonané vědecké dílo. Z té doby má zámek hned dvě kaple. Původní luterskou naleznete v hradní budově a katolickou v barokním obytném křídle (královská rodina byla na rozdíl od vesměs luterského obyvatelstva od počátku 18. století katolická).

Poté, co saští králové prodali zámek a panství Weesenstein v roce 1917 velkoprůmyslníku Alwinu Bauerovi, zámek utichl. Čím dál více se začaly objevovat známky rozkladu. Bauerova dědička nedokázala zámek finančně udržovat a prodala jej.

V roce 1933 získal weesensteinský areál za pomoci příspěvků obyvatelstva Zemský spolek saských milovníků historie a vlastivědy a o rok později založil stávající muzeum.

Ve 2. světové válce byla v prostorách zámku uskladněna řada drážďanských uměleckých pokladů. Po roce 1945 byl zámek a park ve správě obce Weesenstein. Dnes je zámek a park Weesenstein ve vlastnictví Svobodného státu Sasko.

Rozsáhlá rekonstrukce proběhla v devadesátých letech 20. století. V srpnu 2002 postihla zdejší oblast velká povodeň a katastrofické následky se dotkly i zdejšího parku. Během následujících let byl areál postupně obnovován.

Jak již v textu naznačeno, stavební řečení je velmi nezvyklé – stáje pro koně se nachází v pátém patře, pod nimi jsou sklepní prostory, ještě níže pod nimi se nachází pánské pokoje. Slavností sál je naproti tomu na půdě. Jak je to možné? Stavba se rozrůstala směrem odshora dolů. Díky tomu je její nejstarší objekt – věž, tvořící dřívější hradní jádro, pět pater nad klasicistní zimní zahradou, která byla přistavěna o několik staletí později. Nebuďte proto zaskočeni, když směr vaší prohlídky povede sice nahoru, leč do sklepení hradu.

Objekt je důmyslně propojen se skálou. Ta slouží jako pevný základ, jejíž kámen byl opracován tak, aby vytvářel schody, ale i podlahy či stěny místností.