Tohle je srdeční záležitost, tak to tak klidně berte. Žádné příbuzenské vztahy, ale místo, kde jsem toho hodně nakreslil, hodně vypil, něco snědl a něco málo napsal. Zrovna tenhle článek vzniká ale právě tady. V hospodě, která je také kulečníkovou hernou, burzou práce, kulturním domem a místem, kde kolega Body o jedněch vánocích předváděl spolustolovníkům, jak vypreparovat z tesaříka penis, aby bylo možné určit ho zcela jednoznačně.
Klub je otevřen každý den v roce, každý den se tu vaří; stane se občas, že dojde pivo, respektive nějaké pivo, protože na čepu jich bývá více druhů; obyčejně je k dispozici desítka, jedenáctka i dvanáctka (Gambrinus deset a jedenáct, Radegast dvanáct).
Posledních pět šest let se tu skvěle vaří, to ten Jelen zmíněný v novém názvu opanoval kuchyni a o jeho gastronomické tvorbě můžeme mluvit jak o ‚domácí kuchyni‘. Pověstný je majitel i u řidičů, kteří mu vozí maso, protože je neváhá poslat do háje a zpátky do masny, když maso nesplňuje požadavky. Sympatické a na vesnicích i nezvyklé.
Hosté si ale nestěžují.
V roce 2016 jsme tu natočili seriál o soutěži místních kuchařů a protože jsem byl přítomen, mohu potvrdit, že se tu vaří dobře i v okolních chalupách. Celý seriál videí je tady a pro ochutávku vzorek tady:
Hraje se tu také karambol (lužická hospodská liga i každoroční turnaj štamgastů), cyklisté jsou vítání a pár turistických cílů se tu najde po celý rok. Hned vedle je kostel svatého Bartoloměje, přes kopec vzorový podstávkový dům v Lipové, za druhým kopcem začíná oblast labských pískovců a daleko to není ani do Německa třeba na Königstein.
Restautace U Jelena je prostě sázka na jistotu a jestli se tu zastavíte se jenom optat na cestu, je možné, že se vám nebude chtít jít dál)
