Zámek Sokolov (Falkenau)

Nedaleko Starého náměstí v Sokolově, v parku u Rokycanovy ulice, stojí budova zámku, částečně využívaná zdejším muzeem, částečně Městskou knihovnou.

Jakožto bývalý západočech jsem se v Sokolově i kolem zámku vyskytoval mnohokrát, leč z jakéhosi záhadného důvodu mi nikdy nepřišlo atraktivní lézt dovnitř a navštívit zdejší muzeum. Musel jsem si počkat mnoho let a spoustu kilometrů, než se mi to velmi opožděně podařilo. Tak krom popisu muzea také něco o samotném zámku:

Zámek Sokolov (sídlo muzea) někdy v osmdesátých letech 20. století

Z různých pramenů

Jan Galeta a kolektiv: Muzea a galerie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Průvodce po památkově významných stavbách, Foibos Books s.r.o. 2015

Kolektiv: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy, Svoboda Praha, 1985

Jaroslav Kocourek: Český atlas – Západní Čechy, obrazový vlastivědný průvodce, freytag & berndt Praha, 2003

Opevněné sídlo v místech dnešního sokolovského zámku vzniklo při důležité křižovatce zemských cest. První písemná zmínka o Sokolovu pochází ze 13. dubna 1279 a objevuje se v predikátu Alberta Nothafta. Nothaftové pocházeli z Horní Falce, kde jim patřili hrady Weissenstein a později i Thierstein. Často se psali i z Vildštejna – byli s majiteli zpřízněni a po určitou dobu hrad měli v držení. Ve 13 století bratři Nothaftové užívali přídomek „ze Sokolova“ – „de Walchenawe“. Tehdy již patrně stála, a jako panské sídlo sloužila, vodní tvrz, která je doložena archeologickým výzkumem. Byla tvořena kruhovou hradební obvodovou zdí (o průměru kruhu 42 metrů). Uprostřed nádvoří stál volně trojprostorový palác s přízemními místnostmi zaklenutými valenou klenbou a se záchodovým přístavkem

V roce 1339 Sokolov získali Winklerové, kteří ho museli před rokem 1366 přenechat královské komoře (hrad původně býval loketským lénem České koruny). Roku 1435 získal Sokolov od krále Zikmunda kancléř Kašpar Šlik, jehož zástupcem v Lokti a správcem sokolovského panství se stal jeho bratr Matěj, po němž zdědil funkce syn Mikuláš.

Pozdně gotická stavba, jež byla základem pro dnešní sídlo, vznikla přestavbou z původní tvrze po roce 1480 Mikulášem Šlikem, který spolu s ním vlastnil také panství Jindřichovice a hrady Seeberg (Žeberk) a Nejdek s nedalekým Lužcem. Změnil půdorys z okrouhlého na čtverhranný, v nárožích byly vybudovány bateriové věže spojené relativně slabou hradbou. Věže na severu byly okrouhlé, jižní měly okrouhlé přízemí s polygonální horní částí. Podél severní, jižní a východní hradby byla postavena jednopatrová palácová křídla, z nichž východní bylo výrazně užší než zbylá dvě. Součástí šlikovské přestavy byl i původní palác, který zanikl až v době třicetileté války.

Mikuláš Šlik, zakladatel větve Šliků na Sokolovsku, umírá v roce 1522, a jeho majetek dědí jeho syn Wolf. Ten panství rozšířil a objekt přestavěl na opevněný zámek ve stylu renesance. Po jeho smrti v roce 1556 ho získal jeho synovec Kryštof. Posledním Šlikem vlastnícím Sokolov byl Jan Albín, který ho obýval v letech 1615–1621. Jan Albín byl spolu se svým bratrem Jáchymem Ondřejem jedním z vůdců stavovského povstání, proto byl donucen odejít po porážce na Bílé hoře do vyhnanství (Jáchym Ondřej byl popraven na Staroměstském náměstí v Praze).

Zámek byl v roce 1621 zkonfiskován a téhož roku ho odkupuje císařský rada a český podkancléř Ota Nostic. Nosticové, významný rod pevně oddaný Habsburkům, byli majiteli panství až do konfiskace roku 1945. Během třicetileté války byl zámek značně poškozen, protože se v jeho těsné blízkosti střídala různá vojska a vedly několikrát těžké boje. Už v roce 1621 byl zámek několik měsíců obléhán vojsky Maxmiliána Bavorského, a poté byl nucen kapitulovat. O něco později, v roce 1632 bylo město znovu napadeno a kompletně vypáleno, zámek se však ubránil. V roce 1647 byl Sokolov dobyt švédským generálem Wrangelem, ale brzy, ještě téhož roku získávají sídlo Nosticové zpět. O rok později ho švédská vojska dobyla znovu. Tentokráte pod velením generála Königsmarka, který nechal zámek 4. července 1648 vypálit. Na ruinách vyhořelého zámku nechal Jan Hartvik Nostic vystavět v letech 1659–1663 v pozdně renesančních formách pohodlný zámek.

Kolem roku 1730 bylo upraveno okolí zámku ve stylu francouzské zahrady s bohatou sochařskou výzdobou. Roku 1742 za válek o rakouské dědictví obsadili zámek Francouzi, za sedmileté války roku 1762 město a zámek vyplenili Prusové. V letech 1795 až 1805 nechal osvícený hrabě Bedřich Nostic – Rieneck zámek důkladně opravit a upravit v klasicistním stylu. Drobné stavební úpravy byly prováděny dále v roce 1870 a kolem roku 1880 byly staré střechy zámeckých věží nahrazeny stanovými, které se zachovaly dodnes.

V průběhu 2. poloviny 19. století dochází k postupnému zmenšování a likvidaci parku a obory kolem zámku a ze zámecké zahrady se postupně stává městský park. Za 2. světové války byly ve sklepích zámku vybudovány dva protiletecké kryty. V roce 1945 byl zámek Nosticům na základě Benešových dekretů zkonfiskován. Několik měsíců v něm sídlilo velitelství americké armády, které osvobodilo Sokolov. V 50. letech sídlila v zámku československá armáda, která ho značně zdevastovala. Části mobiliáře byly rozkradeny, části zničeny a mnohé věci byly převedeny do jiných kulturních institucí. Došlo ke spálení části zámecké knihovny a veškerého vybavení kaple. V průběhu 60. let se začal zámek postupně opravovat a byla v něm umístěna okresní knihovna a v roce 1960 zde bylo otevřeno Muzeum hornického Sokolovska.

V 70. letech 20. století byly prováděny opravy fasád, interiéru a přízemí zámku bylo adaptováno na obřadní síň a reprezentační prostory města. Opravy však byly provedeny nekvalitně a vzhledem k historickému významu budovy necitlivě. V letech 1993 – 1994 došlo k nové generální opravě zámku, která respektuje klasicistní architektonický výraz z počátku minulého století. Fasády zámku dostaly charakteristickou cihlovou barvu a okenní ostění a portály byly zvýrazněny barvou bílou.

Zámek navštívily některé významné osobnosti – například Josef Dobrovský nebo Johann Wolfgang von Goethe.

Dnes je zámek velká patrová čtyřkřídlá budova se čtyřmi nárožními věžemi a vnitřním nádvořím. Střecha je sedlová, na věžích stanová. Jižní a západní křídlo lemují vnitřní arkády, nesené pilíři. Na jihu jsou arkády i v patře. Na nádvoří se nachází osmiboká kašna s reliéfy kotvy na stěnách bazénu, v jehož středu stojí sloup s nosticovskými znaky na dříku. Na vrcholu je mušlovitá mísa se sochou Neptuna a vodotryskem. Nad hlavním portálem je erb Jana Hartvika Nostice a jeho manželky Marie Popelové z Lobkovic.