Byť se nám aktuální počasí trochu rozchází s kalendářem, na začátku měsíce května proběhlo v Karlových Varech jako v prvním lázeňském městě Zahájení sezóny 2014. Tentokrát jsem v tom opravdu nevinně. Cesta na Karlovarsko byla naplánována už před delší dobou, měl jsem připravený seznam toho, co chci vidět a nafotit tentokrát, jenže -miw- měl v autě puštěné rádio a naladěný Radiožurnál, kde ve zprávách zazněla informace o tom, že od pátku 2. do neděle 4. května 2014 bude v Karlových Varech bohatý doprovodný program k zahájení lázeňské sezóny. Takže zatímco -miw- v sobotu jel podle plánu a trávil celý den na jednom místě, já se operativně přizpůsoboval situaci a lítal z místa na místo…
Dopředu dostupný program byl sice bohatý, ale jak jsem na místě zjistil, zdaleka ne úplný. Navíc se příležitosti chopily i další subjekty, tudíž jsem prostě nemohl stíhat všechno. Na Mlýnskou kolonádu jsem dorazil natolik včas, abych stihl to hlavní – projevy a žehnání pramenů. Moderátor a hbitá překladatelka pozvali na pódium postupně primátora města Ing. Petra Kulhánka (ten se zlatým řetězem), papežského nuncia Mons. Giuseppe Leanzu (skvěle italská angličtina), zástupce Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou (slyšeli jste slovo boží). Vyjmenování přítomných hostů, zástupců družebních měst a míst či delegací bylo snad delší než samotné projevy – mám pocit, že jsem zaslechl Indonésie, Venezuela, Japonsko, Katar, Dánsko, USA. Po projevech vyrazil nuncius po jednotlivých pramenech, k nimž mu cestu razila městská policie. Jestli vskutku ochutnal každý z pramenů, jak jsem to viděl já u těch dvou, kam jsem ho následoval, snad ani nechci vědět, co mu to učinilo se zažívacím traktem.
Na osiřelém pódiu to následně rozbalily mažoretky, baletky a kapely, ale kolem těch jsem vždy proběhl z jedné strany na druhou a přes znovu narostlý dav se ani nedostal k focení. U Thermalu od rána rostlo stanové městečko, kde se konal Food festival s řadou nejrůznějších kulinářských soutěží (tvorba palačinky, kostění masa), dotovaných solidními výhrami. U vystavujících bylo možno leccos ochutnat prostřednictvím zakoupených „Karlíků“ (jeden za 25,- Kč), ale do toho jsem nešel. Ovšem spokojeně mlaskajících lidí tu byly mraky. Na opačné straně města, u Puppu, se v jiném stanovém městečku prodával karlovarský porcelán, a kupodivu i tady bylo lidí mraky. Mezi tím bylo možno před lázeňskými kavárnami poslouchat sbor či sledovat vystoupení místního folklorního souboru Dyleň, v parcích a ve městě hráli muzikanti (flašinetář, harmonikář) a všude plno stánků, což měl být Staročeský jarmark (no, dejme tomu). Divadlo jsem úplně prošvihl, chvíli jsem alespoň koukal na módně-hudební vystoupení, evokující dobu swingu a prohibice. Stejně tak jsem prošvihl číšnický běh Vrchní, prchni!, což mne tedy docela mrzelo, moc rád bych nostalgicky zaslzel. A inzerovaný koncert Terezy Kerndlové jsem taky minul – půl hodiny po na plakátech plánovaném začátku na pódiu pořád jen ladili muzikanti.
Dost času jsem také strávil u stanoviště Czech Tourismu, kde se propagovalo Česko jako země příběhů nejen pomocí oživlých obrazů. Velkému zájmu se tu těšil „fotonaut“ – moderní varianta fotobudky s okamžitým tiskem (prý je uvnitř Canon šestistovka, PéCéčko a fototiskárna).
Když se schylovalo k průvodu Karla IV. městem, zavolal -miw-, že u něj už je po vyhlášení výsledků a tak jedem. A já byl docela rád, protože tou dobou už jsem nohy necítil.
Modlitba za prameny
Folklorní soubor Dyleň
