Když se vracíte rozpáleným létem z jižní Moravy do severních Čech, říká si ta trasa jasně o nějakou přestávku. Jasně, pokud zvolíte dé jedničku, můžete mít „zastávek“ i více, ale o to nám teď nejde. Já jsem k cestě domů zvolil „osmatřicítku“, silnici, která se od Znojma vine Vysočinou a míří až někam k Mladé Boleslavi. Ne že by také neoplývala mnoha uzavírkami, ale nabízí i více bočních cest k prozkoumání.
Já jsem si svou šanci na poznání vybral u Moravských Budějovic. V tom městě samotném jsem se ale nezastavil (snad někdy příště) ale skrz něj pokračoval dál – do Jaroměřic nad Rokytnou. Tam totiž mapy a jiné indicie slibovaly existenci zajímavého zámku. A je tam, ne že ne! I když… ono je docela těžké říct, jestli je v Jaroměřicích nad Rokytnou zámek, nebo jestli u toho zámku jsou přimknuty ty Jaroměřice. Při pozorném pohledu na mapu totiž zjistíte, že je to, co do rozlohy, tak půl napůl. Ano, ten areál budov a zahrad je obrovský. Někdejším majitelům Questenberkům se totiž zvelebování toho venkovského sídla trochu vymklo z ruky – aby ne, když si za předlohu vzali francouzské Versailles – a zůstalo tu po nich rozmáchlé dílo, které ovšem i přes svou velkost neztrácí jistý glanc a přívětivost.
Ten zámek sám vystačí na celodenní výlet, pokud jste zapáleni do historie nebo do procházek parkem. Prohlídkových okruhů a výstav je hned několik (my stihli jen ten základní) a také je dobře připomenout, že to místo je zaslíbené hudbě, koncertům, a to i třeba na ostrově v parku.
Pokud brány zámeckého areálu opustíte, je to s turistickým ruchem trochu horší. V tom horkém letošním létě to vypadalo jako městečko duchů. Zvláště, když jsme se poohlíželi po nějaké restauraci, protože poledne už dávno odbylo. Zprvu to vypadalo beznadějně, ale nakonec jsme přece jenom měli štěstí. Vlastně docela nedaleko zámeckého vchodu (tam je vlastně všechno nedaleko) je za jedním rohem trochu ukrytá restaurace Viola. Jejich těstoviny s liškovou omáčkou byly skvělé. A jak jsme si tak pochutnávali, restaurace se plnila lidmi, se kterými jsme byli na stejné prohlídce zámku, což dávalo tušit, že je tu takový podnik opravdu jediný. Stojí za to sem zajít. A na zámek také, samozřejmě.
